Měnit centrum pozornosti
V předchozím případě se Terezie snažila změnit centrum své pozornosti. Ale navzdory všemu marně, jak sama přiznává. A tak se rozhoduje pro jinou strategii. Volí si za centrum pozornosti právě ten šramot, který ji ruší.
Při jiných příležitostech samozřejmě dosahuje výsledků tím, že se uchýlí k technice, kterou obecně užíváme a nazýváme změnou centra zájmu. Nemýlím-li se, pak právě tuto strategii zpravidla používá.
Jedna podrobnost ze sklonku jejího života může poskytnout příklad, jak konkrétně využívala své schopnosti měnit centrum své pozornosti. 18. dubna 1897 sestra Anežka napíše: „Svěřila se mi s některými velice bolestnými pokořeními, kterými ji stíhaly některé sestry. Terezie jí vysvětluje:
„Bůh mi tak dává veškeré možnosti, abych mohla zůstat malá, a přesně toho je mi zapotřebí a jsem s tím spokojena. Dokonce se snažím, abych si uprostřed bouře zachovala vnitřní pokoj. Když slyším hovory o hádkách mezi sestrami, dělám všechno, abych také nevzplála vůči té či oné. Když slyším tyto řeči, snažím se například hledět z okna a uvnitř se těšit pohledem na nebe a na stromy…“ (9)
Podle Tereziina příkladu můžeme i my měnit centrum svého zájmu, setkáváme-li se se situacemi nebo s lidmi, kteří nám škodí nebo nás odvádějí od Boha. Nakolik je to možné, můžeme si za centrum své pozornosti zvolit něco dobrého nebo pěkného, jako je příroda, milovaný člověk, Bůh sám, zajímavý plán atd.