Originalita malé cesty
Je malá cesta Terezie z Lisieux originální? Odpověď nemůže být podle našeho přesvědčení zcela jednoznačná. Závisí to totiž na tom, bereme-li v úvahu její jednotlivé doktrinální body, nebo její historickou realizaci.
Terezie věřila, že její cesta je originální, nesmírně prostá a zcela nová.
Byla přesvědčena, že předává něco nového a neotřelého. Vždyť nepopisovala pod svým jménem cizí myšlenky a neobjevila toto učení za pomoci sester karmelitek – vždyť ty přece samy hovořily o „její cestě“, která pro ně byla naprostou novinkou.
Za zdroj její malé cesty ale nemůže být pokládáno ani Písmo svaté, protože z historického hlediska – když sahala po Písmu svatém, aby hledala světlo, nehledala tím řešení svého životního problému, ale již potvrzení svého objevu.
Je ale těžké nalézt jakýkoli bod jejího duchovního učení, který by v křesťanství už nebyl znám. Ba co víc, ona nebyla první, kdo hledal nějakou malou a prostou cestu ke sjednocení se s Bohem. V oblasti teorie spirituality se toho nedá objevit mnoho nového. Mnohé o tom vypovídá už podtitul posledního čísla španělského časopisu o duchovním životě „Revista de Espiritualidad“: „Terezie z Lisieux neboli návrat k evangeliu“. Hovoří zcela správně o charakteru Tereziina poslání. Radostná zvěst byla zjevena ve své úplnosti, ale každý ji musí přijmout ve svém konkrétním životě.
Terezie byla přesvědčena o originalitě malé cesty, avšak bere přitom v úvahu vlastní cestu, kterou už má za sebou. Její duchovní život je neopakovatelný. Tím, že žila důsledně evangelium, objevila logiku cesty ke svatosti, což se v jejím kulturním kontextu a v řeholním prostředí ukázalo jako něco zcela nového.
Na utváření originální cesty karmelitky z Lisieux měly vliv následující činitelé: Tereziina přirozená výbava, vliv prostředí na její život, působení milosti a Tereziina spolupráce.
Terezie si uvědomovala vliv osobních podmíněností a prostředí na utváření jejího učení o malé cestě. Ví, že jí Bůh dal svaté rodiče, ale i od jiných lidí se učila jen dobrým příkladům, které se snaží následovat, v nebi má čtyři andílky – rodné sourozence – a je si vědoma, že se za ni přimlouvají. Přirozená jemnost a citlivost jí umožňuje objevovat kolem sebe krásu, ale zároveň se jí stává příčinou velkého duševního strádání z důvodů, kterých si jiní většinou ani nepovšimnou. Píše, že Bůh probudil její vědomí ve věku tří let, aby mohla obdivovat a napodobovat matčinu dobrotu, a že jí k tomu dal citlivé a vnímavé srdce.
Když se snažíme vysvětlovat malou cestu, především musíme brát v úvahu přirozený spád věcí a působení milosti v konkrétním prostředí, a navíc bychom měli pamatovat na to, že Terezie měla jasně stanovené poslání v církvi.
Je samozřejmé, že konečný důvod toho, proč se Tereziino poslání utvářelo určitým způsobem, nezávisí pouze na prostředí, jakkoli je jeho vliv velký, ani na temperamentu a psychosomatických rysech, které ji vedou k určitému způsobu bytí. Člověk má nadto ještě i svobodnou vůli, která rozhoduje o jeho volbách a chování. U Terezie byly všechny tyto činitele orientovány na zachování věrnosti Bohu. Terezie se projevila jako nesmírně věrná vnuknutím a dotekům milosti, z čehož plyne efekt, jaký známe.
Mohli bychom poukázat přinejmenším na dva konkrétní rysy originality malé cesty:
- Tereziino poslání je nové nejen proto, že ona sama je velikou světicí nebo že by konala mimořádné věci, ale proto, že dělá obyčejné věci neobyčejně dobře, a především proto, že se nemusela stávat dítětem, jak požaduje evangelium, protože ona tím dítětem byla od samého počátku.
- I jiní světci žili stejně jako ona ve veškeré plnosti milosti. Nešli však od počátku cestou dětství. Když četli Mt 18,3, museli vynaložit nemalé úsilí, aby se stali jako děti, a stali se jimi. Když ale tato slova četla Terezie, prohlásila, že musí zůstat dítětem, a jít dále cestou dětství. V tom spočívá její originalita: dospět až k jádru křesťanství; pochopit a prožívat od nejranějšího dětství tajemství, které nám Ježíš zjevil v modlitbě Otče náš. Terezie je světice, která dospěla do plnosti přirozeného i duchovního dětství.