Bůh utváří naše bratrství
Evangelijní rozměr bratrské lásky
43. Druhým aspektem Ježíšova pozvání k životu je překonávání nenávisti a rozštěpení, abychom dospěli k setkání v lásce a ke společenství se všemi, k nimž nás On volá. Tento požadavek je úzce spjat s odhalením otcovsko-mateřské Boží tváře, která z nás dělá bratry a sestry v Kristu. Jde o druhou část jediného přikázání lásky: milovat bližního jako sebe sama.
44. Ve zkušenosti a nauce Terezie z Lisieux nacházíme přesvědčení, že pravost naší lásky k Bohu se ukazuje na kvalitě naší lásky k bližním. Jako v soustředných kruzích se rozměr bratrské lásky otvírá stále širším horizontům. Ty všechny jsou rozměrem, který vychází z lásky k Bohu. Prvním kruhem je kruh těch nejbližších, nejvzdálenějším kruhem je kruh lidstva jako celku. Důvěra a odevzdanost Bohu Otci a nechat se jím milovat tvoří u Terezie z Lisieux pramen bratrské lásky a apoštolátu jako výrazu lásky ke všem, aby jim oznámila radostnou zvěst o vykoupení.
Bratrská láska a život ve společenství
45. Evangelijní rozměr bratrské lásky se žije v konkrétních poměrech, v nichž se odehrává naše lidské bytí: rodina, řeholní společenství, křesťanské obce, církev, lidské skupiny, společnost. V nich nacházíme světlé a stinné stránky, pozitivní a negativní aspekty. Naše sestra Terezie nás učí, abychom žili vtěleni do reality a začali žít evangelijní lásku tam, kam nás Bůh postavil.
46. Podle slov její sestry Marie byl Karmel v Lisieux v době jejího nástupu malý a chudý. Žilo zde 26 řeholnic. Průměrný věk společenství byl 47 let. Lidsky viděno to bylo chudé společenství a duchovně bylo ovlivněno rigorismem své doby a jansenistickým strachem z Boha-Soudce. To všechno ztěžovalo dynamiku lásky a vyrovnanost, které, s lidským a duchovním realismem, toužila uchránit sv. Terezie z Avily. V tomto prostředí, s konkrétními lidmi, s jejich klady a zápory, s jejich schopnostmi a nedostatky, žila Terezie z Lisieux sesterskou lásku a její důsledky.
47. Na mnoha stránkách Rukopisu C matce Marii Gonzaze, převorce kláštera, Terezie popisuje, jak začala stále víc a víc chápat Ježíšovo přikázání milovat bližního tak, jak nás miloval On. To ji vedlo k tomu, aby snášela chyby druhých, nedivila se jejich slabostem, povzbudila se nejmenšími úkony ctností, které u nich vidí a všechno posuzovala s pochopením a dobrotou. Popisuje také konkrétní skutky, které se jejímu cvičení v lásce k bližnímu stavěly na odpor a ztěžovaly růst ve společenství. (36) Naše sestra žila přikázání lásky v malých námahách, službách a obětech společného života sester.
48. Komunitní rozměr, který obsahuje povolání k zasvěcenému životu a na který poukazuje i naše Řehole, byl znovu vyzdvižen v druhé části dokumentu Vita consecrata, který nese název: „Signum Fraternitatis. Zasvěcený život jako znamení společenství v církvi“. (37)
Velikonoční tajemství nám pomáhá pochopit, že bez sebezáporu, bez kříže, bez velkodušné odevzdanosti, otevřenosti a odpuštění není možné žít lásku k bližnímu podle vzoru Ježíše Krista. Terezie z Lisieux je pro nás výzvou a příkladem, abychom s duchovním realismem žili nové společenství a bratrství v konkrétních poměrech našich společenství.