9. den – Svatý Josef – patron církve
Boží slovo
Bratři a sestry! Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek. Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen přívržencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech – jak stojí v Písmu: „Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů“ – před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není. V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé potomstvo.“ A právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“
(Z listu Římanům 4,13.16-18.22)
Meditace
Dnes věnuje církev svatému Josefovi zvláštní pozornost i z teologického hlediska. Lze hovořit o určité „sjednocené“ teologii, v níž stojí postava svatého Josefa v centru, a ve které jsou osvěcovány jeho vztahy ke vtělení, k Ježíši a Marii, k dějinám spásy a tím i k realitě Boží církve.
Je příznačné, že tato teologie svatého Josefa zraje v naší době, která je chudá na myšlenku. To odpovídá osobě Patriarchy, k níž se nehodí teologie, jež by se dala nazvat „slavnou“ z lidského pohledu.
Tato teologie vzniká na základě hluboké meditace Písma svatého a tradice církve, jež jsou podle učitelského úřadu církve odvěkými prameny, které oživují a osvěcují naši víru. A je důležité zdůraznit, že ohledně teologie Josefovy postavy existuje zájem nejen u katolické teologie, ale celé křesťanské teologie.
Také liturgické hnutí naší doby nezapomenulo na svatého Josefa, který byl Janem XXIII. zařazen do Římského kánonu.
Není možné nemyslet na tohoto svatého Patriarchu a oddělovat jej od ochrany svaté církve, neboť on vstoupil do dějin spásy a v nich také setrvává, aby stále uskutečňoval Boží plán s lidmi.
V církvi naší doby je svatý Josef rovněž vzorem laikátu povolaného ke svatosti.
Josef je laik ve vlastním slova smyslu, laik, poněvadž není charakterizován žádnou oficiální úlohou: je člověkem jako všichni ostatní, důsledně zasazený do pozemských skutečností, které nabízí jako „nosník“ vtělení. Slovo se vtěluje do rodiny, jejíž hlavou je svatý Josef, a žije v realitě lidských tvorů, jakou je práce a chudoba, v tom nejuniverzálnějším smyslu. Svatý Josef nás učí, jak také nabídnout Kristu službu života. V příkladu jeho služby je obsažen i základ jeho pomoci nám, a ta je dnes možná více než nezbytná, neboť dnešní doba řeší problémy přímluvou, ale on je řeší důsledností života. V důslednosti života svatého Josefa má každý křesťan nacházet podnět k tomu, aby přispíval k pokroku církve v lidských dějinách a k realizaci Božího království.
Jeho patronát není triumfalistický, nýbrž nesmírně hluboký a odvozuje se z vnitřní skutečnosti. Dává nám pochopit obsah služby pro Království a pomáhá nám být v dějinách spásy těmi, kdo věří v Krista, jsou mu poslušní a důvěřují mu.
Prosby
S důvěrou prosme Otce, který v Kristu Ježíši ukojil touhy starého i nového Izraele:
Svatý Josefe, přimlouvej se za nás.
– Za svatou církev, aby po příkladu Panny Marie a Josefa uměla přijímat s učenlivostí a láskou každé Boží slovo, prosme.
– Aby se církev vždy a všude stávala hlasem tužeb po svobodě, spravedlnosti a míru všech národů, prosme.
– Aby se rodina stala po vzoru rodiny nazaretské školou víry a znamením naděje pro nové generace, prosme.
– Za ty, kdo trpí na těle i na duchu, aby na přímluvu svatého Josefa obdrželi pokoj a zdraví a uměli svá utrpení obětovat za hlásání evangelia všem národům, prosme.
Modlitba
Přijmi, Otče naše prosby a na přímluvu svatého Josefa, Kristova pěstouna, veď a chraň kroky našeho života až do dne, kdy s tebou budeme sjednoceni ve slávě. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Přeložil P. Vojtěch Kohut OCD