Co je modlitba

Co je modlitba v konfrontaci s tímto? Jde o to, abychom ukázali její podstatu, něco základního, ale současně se jedná o to, ukázat rozmanitost jejího projevu.

• Modlitba je povznesení mysli k Bohu, k jeho chvále, pro hlubší poznání Boha, k přednesení proseb. Podobnou definicí je pojetí: modlitba je povznesení srdce k Bohu. Srdce v tomto případě označuje celého člověka. Modlitba je tedy v tomto pojetí obrácením celého člověka k Bohu, jehož celou svou bytostí uznává a miluje.
• Modlitba je rozhovor s Bohem. Sv. Terezie od Ježíše dodává přívlastek popisující tento rozhovor: „důvěrný a stále opakovaný rozhovor“. Je to tedy rozhovor s někým, kdo je člověku blízký. Sv. Terezie popisuje tuto blízkost slovy: „O němž vím, že mě miluje“ (Život 8,5). Jestliže je modlitba rozhovorem, je i nasloucháním. Ptám se, prožívám a Bůh mi odpovídá nebo mi něco povídá. Bůh mi dokonce v Božím slově propůjčuje svou řeč, slova, pojmy, obsah… V jeho slově najdu odpověď na všechny své potřeby.
• Modlitba je setkání s Bohem. Sv. Terezie od Ježíše blíže popisuje toto setkání jako přátelské (Život 8,5). Základem tohoto setkání je nalezená Boží láska ke mně a láska, která přitahuje k němu. Je známo, že setkání dvou milujících se může mít různé formy. Slova v tomto setkání vůbec nejsou nejdůležitější. Kdo ví, zda v lásce není nejcennější mlčenlivá přítomnost.
• Modlitba je hledání a nacházení Boha. Člověk hledá to, co je pro něj důležité. Pokud se něco stane nejdůležitějším, hledá vytrvale, až to nalezne. Správné hledání je už částečně nacházením, protože si člověk uvědomuje něco důležitého. Kdo hledá Boha, nalezne ho (srv. Mt 7,8). Je třeba ještě dodat, že modlitba je v počátcích spíš hledáním, později Bůh stále častěji dovoluje, aby byl nalezen. Modlitba mystického období je spíš nacházením a zakoušením Boha.
• Modlitba je touha vlastnit Boha. Když člověk najde smysl svého života v Bohu, je jeho největším přáním vlastnit Boha v plnosti. Ví, že ho modlitba k Bohu přibližuje, že ho s Bohem spojuje. Mnoho se modlí, a tak jde za svoji touhou vlastnit Boha.
• Modlitba je nejdůležitější činnost. Pro věřícího, jenž se spojil s Bohem a našel v něm své povolání k účasti na jeho životě, se stává modlitba nejdůležitější činností. Ve svých různých druzích a rozměrech uvádí člověka do Božího života.
• Modlitba je synovská prosba. Dítě ví, že otec je vždy připraven dávat svým dětem dobré dary. Člověk přichází k Bohu, svému Otci, s důvěrou dítěte a svěřuje se jeho dobrotě a milosrdenství; přichází k Bohu se vším.
• Modlitba je akt srdce. Není to ani tak roznícení citovou láskou, uchvácení, zápal, jež se při modlitbě rodí v srdci – třebaže i to lze nazvat vnitřním činem srdce, jako spíš vydání svého srdce Bohu, podpořené úkony lásky: věrností, obětavou láskou. Především je chválou Boha a díkůvzdáním…
• Modlitba je „branou do hradu“. Sv. Terezie popsala celek duchovního života v knize Vnitřní hrad. Modlitba je v jejím podání ta, která uvádí do hradu, v němž přebývá Bůh. Modlitba znamená stanout na prahu a v připravenosti vstoupit do každé komnaty. Spojení s Bohem se uskutečňuje především prostřednictvím modlitby a při modlitbě.
• Modlitba je tváří celého života. Projevuje se to mnoha způsoby. Čím víc je člověk spojen s Bohem, tím častěji se modlí. Modlitba vypovídá o stupni spojení s ním. Modlitba je rovněž přehled toho, čím žijeme. Přicházíme se modlit s tím, co máme v sobě, se svými poklady. Pokud má člověk kromě Boha ještě mnoho pokladů, zaclánějí mu Boha při modlitbě.
• Modlitba znamená stanout před Boží tváří v postoji úcty a lásky. Je dobré tento postoj objevovat u Krista třeba ve slovech: „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země…“ (Mt 11,25) či v postoji Abraháma, přijímajícího Boha na kolenou (Gn 18,1-5).
• Modlitba je dobrovolným darem lásky. Modlitba člověka vede k tomu, aby hledal milovaného Boha, aby k němu přicházel, aby před ním často stanul, aby pečoval o čistotu srdce, aby mu přinášel oběti a dary. Výmluvný je příklad Magdalény, která pomazala Kristu nohy drahocenným olejem (Lk 7,37-38).
• Modlitba je prožitkem vlastní konečnosti. Při modlitbě člověk ve tváři nekonečně dokonalého Boha poznává svou nicotu a omezenost. Pak ví, že ani jméno Ježíš nemůže vyslovit sám ze sebe a zároveň je přesvědčen, že vše může v Bohu, který ho posiluje (1 Kor 12,3; Flp 4,13).
• Modlitba je prožíváním své vlastní smrti. Jedná se jak o odumření sobě, tak o samu fyzickou smrt. Stačí připomenout si modlitbu Ježíše v Getsemanech nebo na kříži.
• Modlitba znamená vstoupit do sebe. Když byl lotr po pravici účasten utrpení Ježíše Krista, tváří v tvář jeho nevinnosti a jeho božství, které objevuje, proniká do hloubi sebe sama, do hloubi své hříšnosti, a obrací se k němu s prosbou: „Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království“ (Lk 23,42).
• Modlitba je cestou do Božího království. Nejprve je potřeba toto království v sobě nalézt, a posléze zakusit radostný návrat s marnotratným synem, jenž začíná rozhodnutím: „Vstanu, půjdu k svému otci“ (Lk 15,18).
• Modlitba znamená otevřít svou duši před Pánem. O tom hovoří příklad Anny, ženy Elkána (1 Sam 1,15). Anna se nemodlila nahlas, ale způsob její modlitby zde není důležitý. Podstatné je „vylévání duše před Bohem“.
• Modlitba je odstraňováním rozvalin svého já. Příkladů je mnoho. Můžeme se podívat na sv. Pavla – z pronásledovatele se stal apoštol národů. U sv. Petra to bude pohled do Ježíšových očí po svém zapření, u sv. Augustina dlouhé hledání, zakončené Boží výzvou: „Vezmi a čti!“
• Modlitba je mlčením a tichem Marie Magdalény sedící u Kristových nohou a naslouchající (Lk 10,38-42).
• Modlitba znamená pustit Boha ke slovu. Rozhodně je třeba vyhnout se Pilátovu postoji, jenž se na pravdu jen zeptal, ale nezajímala ho odpověď.
• Modlitba je prožíváním jeho přítomnosti v sobě. Pán Ježíš učí: „Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (J 14,23). A sv. Pavel, když prožívá tuto přítomnost, píše: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20).
• Modlitba je vytrvalostí navzdory zoufalství a uznáním, že přešel Bůh. Nemocný u rybníka Bethesda 38 let chvatně vstával, když se rozvířila voda, a dočkal se uzdravující chvíle, kdy přešel Ježíš Kristus (J 5,1-18).
• Modlitba znamená zbavit se strachu. Kristus poučuje o důvěře k Otci: „Vždyť váš nebeský Otec ví, co potřebujete“ (Mt 5,32). Sv. Petr chtěl chodit jako Ježíš po vodě a on s tím souhlasí (Mt 14,28). Zejména je třeba při modlitbě odhodit veškeré opory, „pustit se záchranného trámu“ a dovolit, aby tě Bůh vedl.
• Modlitba znamená říkat v obtížích „věřím“ nebo obyčejné „pomoz“. Znamená obrátit se s vírou k Bohu (Mt 14,30), jako to učinil Petr.
• Modlitba znamená volat, že chceš Boha, vrhat se k němu, on jediný může pomoci. To udělal slepý: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (Mt 10,47).
• Modlitba znamená osvojit si jeho slova. Celé Písmo svaté je člověku k dispozici, zejména však modlitba „Otče náš“. Pokud má být modlitbou, musí si člověk tato Kristova slova přivlastnit. Pokud v hloubi své duše neuzná Boha za Otce, jak bude moci opravdově prosit o jeho království?
• Modlitba znamená zapomenout na sebe. Sv. Augustin se modlil: „Kéž bych žil od sebe k Tobě.“
• Modlitba vyžaduje odstup od světa, znamená nechat všeho. Kristus se obrací ke svým učedníkům, když se vrátili od apoštolské práce: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte“ (Mk 6,30-31).
• Modlitba znamená být v pohotovosti. Všechny panny na svatbu nevešly, pouze ty, které byly připraveny (Mt 25,1-13).
• Modlitba je hodinou rozhodnutí. Nestačí jen stanout před Bohem a klást mu otázky. Je třeba se rozhodnout pro jeho požadavek, jak ukazuje událost s bohatým mládencem (Mk 10,17-22). Sv. František se rozhodl přijmout Pánovu výzvu.
• Modlitba znamená očekávat přicházejícího Boha. Tak očekával prorok Eliáš na hoře Choreb (1 Král 19,11) nebo Mojžíš (Ex 33,22-23).
  – Modlitba je život v nadcházející hodině. Kniha Zjevení končí slovy: „Amen. Přijď, Pane Ježíši!“ a po proměňování v aklamaci recitujeme: „…na tvůj příchod čekáme.“
• Modlitba je cestou s blízkým Pánem. On je průvodcem na naší cestě tak, jako šel s učedníky do Emauz (Lk 24,13-25).
• Modlitba je křikem utrpení. Vdova z Naim stojí po smrti svého syna před Bohem se svou bolestí. Nevyřkne jediné slovo. To Kristus, k němuž doléhá křik trpícího mateřského srdce, zůstává stát na cestě a křísí její dítě (Lk 7,11-17).
• Modlitba je dobou věnovanou Bohu. Kristus se modlí před každou činností. K veřejné činnosti se připravuje na poušti. Během doby, kdy hlásal evangelium, často odchází do samoty, aby se modlil. Člověk má čas na všechno: na práci, na odpočinek, na rozptýlení, na jídlo, často nenachází čas pro Boha. Bohu ta chvíle života patří, ale obešel by se bez ní. Potřebujeme ji my, abychom se zastavili v běhu, zamysleli se, především stanuli před Bohem, jenž je jediným smyslem našeho života.

Modlitba je tím vším a ještě něčím mnohem větším. Život modlitby je životem v hodině Božího příchodu, abychom vešli do plnosti života v den milosti. V tomto pojetí modlitba znamená nalézt v Bohu jediný smysl života, je skutečným a plným spojením s Bohem, společenstvím s ním, životem ve věčné Boží přítomnosti, znamená plně se angažovat v lásce, až k bolesti očekávat věčnou modlitbu v blaženém patření. To je zároveň úkon i stav modlitby.
Základní rozměr křesťanské modlitby je soustředění se na Nejsvětější Trojici. To se děje prostřednictvím Ježíše Krista. Křesťanská modlitba směřuje k Otci skrze Ježíše Krista a s Kristem v jednotě Ducha svatého. Křesťanská modlitba je tedy kristocentrická a Kristem formovaná.

Pokračovat
Zpět na úvod