Úvod
1. Církev, Snoubenka Slova, uskutečňuje tajemství svého výlučného spojení s Bohem příkladným způsobem u těch, kteří se věnují životu zcela kontemplativnímu. Proto posynodální apoštolská exhortace Vita consecrata ukazuje povolání a poslání mnišek v klauzuře jako „znamení jedinečného spojení církve-snoubenky se svým milovaným Pánem“ (1) tím, že znázorňuje jeho zvláštní milost a vzácný dar v tajemství svatosti církve.
Klauzurované sestry v jednomyslném naslouchání a v láskyplném přijímání Otcova slova: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení“ (Mt 3, 17), zůstávají stále „s ním na svaté hoře“ (2 Petr 1, 17-18) a s pohledem upřeným na Ježíše Krista zahaleného oblakem Boží přítomnosti lnou plně k Pánu. (2)
Poznávají se zvláště v Marii, (3) panně, snoubence a matce, obrazu církve, (4) a účastny na blahoslavenství té, která věří (srov. Lk 1, 45; 11, 28), zvěčňují její „ano“ a adorující lásku k Slovu života a stávají se spolu s ní připomínkou snoubeneckého srdce (srov. Lk 2, 19.51) církve. (5)
Úcta, s jakou vždy křesťanské společenství obklopuje kontemplativní sestry v klauzuře, vzrostla současně s novým odhalením kontemplativní povahy církve a povolání každého k tajemnému setkání s Bohem v modlitbě. Mnišky, které žijí nepřetržitě „skryté s Kristem v Bohu“ (Kol 3,3), uskutečňují v nejvyšším stupni kontemplativní povolání všeho křesťanského lidu (6) a stávají se tak zářivým znamením Božího království (srov. Řím 14,17), „slávou církve a zdrojem nebeských milostí“. (7)
2. Po 2. vatikánském ekumenickém koncilu různé dokumenty učitelského úřadu prohloubily význam a hodnotu tohoto způsobu života, podpořily kontemplativní rozměr klauzurovaných komunit a jejich úkol v životě církve, (8) zvláště koncilní dekret Perfectae caritatis (č.7 a 16) a instrukce Venite seorsum, která podivuhodně objasnila evangelijní, teologické, duchovní a asketické základy odloučení od světa se zřetelem na totální a výlučnou oddanost Bohu v kontemplaci.
Svatý otec Jan Pavel II. povzbuzoval často mnišky, aby zůstávaly věrné životu v klauzuře podle vlastního charismatu, a v posynodální apoštolské exhortaci Vita consecrata rozhodl, aby byla později dána zvláštní pravidla, týkající se konkrétně života v klauzuře, v souladu s již započatou cestou obnovy, a to způsobem, který by lépe odpovídal různosti kontemplativních institutů a tradicím klášterů, aby kontemplativní klauzurované mnišky, obnovené Duchem svatým a věrné charakteru vlastního společenství a svému poslání, šly do budoucna s pravou horlivostí a s novou silou. (9)
Tato instrukce ještě jednou potvrzuje doktrinální základy života v klauzuře, dané v instrukci Venite seorsum (I-V) a v exhortaci Vita consecrata (č.59), a stanoví pravidla, která mají upravovat papežskou klauzuru mnišek, věnujících se životu zcela kontemplativnímu.