Pokora
- Je nezbytné, aby se člověk naprosto bezvýhradně považoval za Boží nástroj a pokládal zvláště ty schopnosti, které při své práci nejvíce potřebuje, za něco, čeho neužívá on, nýbrž Bůh v něm.
- Jsem jen Pánovým nástrojem. Toho, kdo ke mně přichází, bych ráda přivedla k němu. A kde vidím, že nejde o něj, ale že zájem patří mé osobě, tam nemohu jako nástroj sloužit a musím Pána prosit, aby pomohl jinou cestou.
- Stále jasněji vidím svou naprostou nedostatečnost, ale současně také možnost být přes tuto svou nedostatečnost nástrojem v rukou Božích.
- Stojím teď před jedním velkým úkolem. Kdybych nemohla doufat v požehnání svaté poslušnosti a v to, že Bůh i prostřednictvím úplně slabého a neschopného nástroje může něco pořídit, kdykoli se mu zlíbí, musela bych ten boj vzdát.
- Myslím, že je to v každém případě velmi bezpečná cesta, učiníme-li vše pro to, abychom se stali prázdnou nádobou pro Boží milost.
- V každodenním styku s Pánem se člověk postupně stává stále citlivějším na to, co se Pánu líbí a co ne. Byl-li dříve se sebou celkem vzato docela spokojen, teď to bude jiné. A tak se člověk ponenáhlu velmi zmenší a zpokorní, stane se trpělivým a shovívavým k třískám v očích těch druhých a konečně se také naučí snášet sám sebe v neúprosném světle Boží přítomnosti a odevzdávat se Božímu milosrdenství, které se dokáže vypořádat se vším, na co jsou naše síly krátké.
- V suchopáru a prázdnotě duše zpokorní. Dosavadní pýcha mizí, když člověk už v sobě nenachází nic, co by ho mohlo vést k tomu, aby se díval na ostatní svrchu. Spíše se teď člověku jeví ti ostatní mnohem dokonalejší, v jeho srdci se k nim probouzí láska a úcta.
- Už mi nezáleželo na tom, abych měla pravdu já. A třebaže jsem stále ještě měla ostrý zrak pro slabosti lidí, už jsem ho nevyužívala k tomu, abych je zasáhla na citlivém místě, nýbrž abych k nim byla ohleduplná.
- Člověk má hodně co dělat se svou vlastní ubohostí, než aby se ohlížel po druhých.
- Díky své bezmocnosti se duše podrobuje a stává poslušnou; touží po poučení, aby se dostala na správnou cestu.
- Neexistuji sama od sebe a sama od sebe nejsem nic… V každém okamžiku stojím tváří v tvář tomuto nic a každým okamžikem mi musí být darováno bytí nanovo.
- Je to dobrá škola pokory: člověk dělá různé věci s nesmírným úsilím, a přesto velice nedokonale.