Život s Bohem
Cesta k Bohu, sebepoznání
- Všechny ty malé oběti, to je „malá cesta“ – možná jde o tiché celoživotní mučednictví, o němž nikdo neví a jež je zároveň zdrojem hlubokého pokoje, vřelé radosti a pramenem milostí, které se rozlévají na vše kolem…
- Domnívám se, že soustředění se na maličkosti je práce velmi významná. Je to jako tiché omílání, jenž dokáže odstranit celé útesy.
- Sám se sebou měj trpělivost. Pán ji má také.
- Stačí jen lehké bažení, aby duši znemožnilo patření na všechny Boží vznešenosti.
- Všechno, co v sobě rozlišíme, včetně svých chyb a provinění, se dotýká pouze povrchu duše přístupného našemu poznání. Hlubina, kde toto všechno vzniká, zůstává do značné míry skrytá i nám samým. Pouze Bůh ji zná a může ji očistit.
- Především je zapotřebí vytrvale se modlit, abychom poznali správnou cestu; a když ji poznáme, abychom bez odporu následovali vnuknutí milosti. Kdo takto jedná a trpĕlivĕ vytrvá, nemůže říci, že jeho úsilí vyšlo naprázdno. Jenom nesmíme chtít Bohu určovat termíny.
- Pán Ježíš je Pravda, zato satan je od počátku lhář. Lhát – to znamená podávat něco sobě nebo jiným trošičku jinak, s mírnou odchylkou od poznané pravdy. Nejsme povinni říkat každému všechno, co víme, ale když vydáváme za pravdivé to, co sami považujeme za nepravdivé, popíráme tím pravdu.
Víra
- Víra je „temné světlo“. Umožňuje nám něco chápat, ale jen proto, aby poukázala na to, co pro nás zůstává nepostižitelné.
- Přijmout Boha znamená obrátit se k Bohu ve víře. Víra je tak jakýmsi uchopením Boha. Toto uchopení však předpokládá, že i my sami jsme uchopeni…
- Víra je Boží moudrosti blíž než veškerá filozofická, a dokonce i teologická věda. Poněvadž je však pro nás obtížné chodit v temnotě, je každý paprsek světla, které dopadá jako předzvěst budoucího jasu do naší noci, neocenitelnou pomocí, abychom na své cestě nezbloudili.
- Co nebylo v mém plánu, bylo v plánu Božím. A čím častěji se mi něco takového přihodí, tím živější je ve mně přesvědčení víry, že – viděno z Boží perspektivy – neexistuje žádná náhoda…
Milost
- Každý podnět, který člověka přivádí do vlastního nitra a na cestu k Bohu, je třeba považovat za působení milosti, i když se přitom jako nástrojů využívá přirozených dějů a pohnutek.
- Lidskou svobodu nemůže svoboda Boží zlomit ani vyřadit, patrně ji však může přelstít. Sestupování milosti k lidské duši je svobodný čin Boží lásky. A její rozšíření nemá hranic.
- V porovnání s Boží milostí, kterou přináší každý den, je lidská duše tak malá. Ovšem v porovnání s tím, co dokáže obsáhnout, jsou všechna slova nedostatečná.
- Duchovní hloubka, klid, nepřítomnost pýchy, vroucnost a jas, tohoto stavu nemůžeme dosáhnout silou vůle: musí být vlit milostí. Jediné, co můžeme a máme dělat, je otevřít se této milosti! To znamená vzdát se zcela své vlastní vůle a odevzdat se jedině vůli Boží…
- Nejhlubší nitro duše je nádoba, do níž proudí Duch Boží, když se mu duše ve své svobodě otevře. Dává duši nový život a uschopňuje ji konat věci, k nimž by ze své přirozenosti nedorostla. Duše, jež se ve své svobodě opírá o Ducha Božího, je schopná úplného obnovení a proměny.
- To, co můžeme udělat my, je v poměru k tomu, co Bůh činí s námi, skutečně málo. Ale aspoň to málo udělat musíme. To znamená především: vytrvale se modlit za to, abychom nalezli správnou cestu, a jít bez odporu tam, kam člověka táhne milost.
Nebe
- Je dobré pamatovat, že domovské právo máme v nebi a že svatí v nebi jsou našimi spoluobčany a spolubydlícími.
- To, co znamená „být navěky přijat před Boha“, nelze vyjádřit slovy.