4. kapitola – milost pro naši dobu
Na svátek sv. Josefa 19. března, začíná liturgie těmito slovy:
Všemohoucí Bože, na úsvitu nové doby jsi svěřil sv. Josefovi ochranu tajemství spásy. Dej nyní své církvi, stále podporované jeho modlitbou, aby bděla nad jejím dovršením.
Sv. Josef je až příliš často zobrazován jako stařec, který by mohl být Mariiným otcem. Vypadá to, že se chce zastírat, že je Mariiným manželem a že jejich manželství bylo skutečné manželství lásky. Rozpaky vznikají z nepochopení této opravdové manželské lásky.
V knížečce „Josef, muž spravedlivý“ tomu Marcel Clin, bratr marista, věnuje kapitolu s názvem Umět milovat. Vyjímáme z ní tyto řádky:
Maria a Josef se něžně milovali. Když se na sebe díváme, chápeme, že opravdová láska, jako ostatně i opravdová čistota, touží zapomenout na sebe a respektovat druhé, darovat sebe a sloužit jiným… Nazaret je škola lásky, nikoli lásky odhmotněné, ale silnější, opravdovější a upřímnější. Škola lásky a upřímnosti: škola lásky k bližnímu… Bylo by dobré chápat, že Maria a Josef se milovali.
Veronika O’Brienová napsala svým spolupracovnicím z Mariiny legie:
Většina lidí spojuje lásku se sexem a není-li možné uspokojit sexuální nároky, myslí si, že jsou v lásce frustrováni, a jdou životem se srdcem a duší zbavenou lásky. Jenomže my jsme byli stvořeni právě proto, abychom milovali: jak je lidský život nejistý, když láska nevyplňuje každou hodinu, každou minutu!
„Myslí, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Zvažte tato hluboká Péguiho slova a předávejte je dál.
Vůči každému z těch, které nám Bůh svěřil, máme osvědčovat něžnost manželky, matky, sestry, snoubenky, ačkoli výraz této něžnosti bude muset být různý podle okolností; ale ona tu musí být, skrytá, připravená projevit se slovem i skutkem, v pohotovosti podle jednotlivého pokynu Boží prozřetelnosti.
Láska v Trojiční perspektivě
Veronika O’Brienová napsala dále své apoštolské družince:
Těšila jsem se, že budete mít rády sv. Josefa a budete se snažit, aby tento velký světec byl poznáván. Zdá se mi, že je snadné vidět pokrok mariánského života v duši, když roste chápání Božího plánu v jeho úplnosti.
Naše sladká Královna plní tak zázračně svou úlohu uvádět do rodiny Pána Boha a tak rychle zprostředkuje mimořádné seznámení se sv. Josefem!
Tato pozemská trojice Ježíš – Maria – Josef se nám stává tak blízkou a Svatá rodina se stává tisíckrát skutečnější než naše vlastní rodina.
Doufám, že budete hodně milovat tuto krátkou invokaci, která je tak bohatá: Ježíši – Maria – Josefe!
Láska a sexualita
První známkou lásky je nesmírná úcta (Pascal).
Ve znamenitém otevřeném listu mládeži napsal kard. Danneels pod názvem „Zlidšťovat lásku a sexualitu“ řádky, které mohou napomoci i k pochopení lidské hloubky spojení mezi Marií a Josefem. Vyjímám z nich několika řádek:
Chtít milovat druhého
Na světě není nic krásnějšího než láska, ale také nic zkaženějšího. Je to pochopitelné. Co je krásné, je velmi jemné. A láska je cit, který se pročišťuje, nebo který se ztrácí… Nic uprostřed neexistuje.
Ale nejsme sami. Boží láska a evangelium jsou dobrým poselstvím pro člověka jako takového, tedy i v oblasti sexuality. Jenže věci se mají tak, jako by církev v této oblasti přinášela jen poselství špatná.
Milovat a být zamilovaný není totéž. Proto bych nejdřív rád připomenul tři základní charakteristické rysy opravdové lásky.
1. Láska je víc než cit: je to rozhodnutí. Je to říci: „Chci tě milovat.“ Toto rozhodnutí je samozřejmě provázeno velkou náklonností a vším tím, co rozumíme pod pojmem „být zamilovaný“, ale žádná láska nemůže trvat a dělat člověka šťastným, když nemá v jádru vůli milovat.
2. Někoho milovat neznamená milovat ho pro jeho vlastnosti, ale milovat ho pro něho samotného. Je to říci mu: „Miluji tě takového (takovou), jaký (jaká) jsi. Kvůli mně si nemusíš pořád dávat pozor. Můžeš být tím, kdo jsi…“
3. Někoho milovat neznamená vzít si ho, aby mi sloužil, aby mě učinil šťastným, aby napomáhal mým plánům, abych se z něho těšil, nebo těšila. V tom to tak úplně není, i když je to i v tom. Ale milovat znamená především dát se do služby druhému, nechat se druhým vzít, darovat se mu a ne si ho brát pro sebe. Je to tedy obrácení citů, které zakoušíme nejdříve, protože často chceme, aby on, či ona, koho milujeme, se přizpůsobil našim potřebám a našim přáním.“ (6)
Otcovství sv. Josefa v každodenním životě
Církev si postupně uvědomila úlohu sv. Josefa uprostřed církve i našich domovů.
1. V rovině církve
Úcta ke sv. Josefovi se ve své veřejné podobě zřetelně objevila v 15. století. Vzrostla v 17. století pod vlivem francouzské školy. R. 1870 byl sv. Josef Piem IX. prohlášen za „Patrona veškeré církve“. Pavel VI. jej prohlašuje „Patronem dělníků“ a dává slavit tento svátek 1. května.
Ale jeho přítomnost pociťujeme v průběhu velkých mariánských svátků po celý liturgický rok.
Jak jej nespojovat s tajemstvím Zvěstování, které zvrátí jeho život, s narozením Spasitele a přijetím pastýřů a mudrců, s obětováním v chrámě, s reakcí Simeona a Anny, která jej tolik udiví?
Je zde přítomný s jemnou nenápadností, jako iniciála na stránkách knihy, a nepoutá přitom na svou přítomnost pozornost.
2. V rovině křesťanských domovů
Ikona, obraz nebo soška sv. Josefa bývá v našich domovech vždy na význačném místě. Mám radost z toho, že se začínají rozvíjet „koutky modlitby“ v našich domácnostech. Připomínka sv. Josefa má přímý vztah k nazaretskému domovu, ideálu všech křesťanských rodin.
Připomínám zde, že rodinný růženec „Fiat“ – jehož dějiny jsem popsal v Nepředvídaných skutcích Božích, v kapitole věnované iniciativám Fiat – končí invokací: „Svatý Josefe, ochránce Svaté rodiny, ochraňuj nás!“
Sv. Josef má zvláštní místo v dnešních křesťanských domovech, tak ohrožených uprostřed hluboce odkřesťanštělého a odlidštěného světa. Ať chrání manželskou věrnost a pomáhá rodičům vychovávat své děti, aby prospívali na duchu i na těle, podle poslání svěřeného Ježíšovým rodičům.
Sv. Josef má své poslání, aby chránil domov před neklidem plynoucím z každodenní práce, zaměstnání, nezaměstnanosti, všech nebezpečí, která mohou domovem otřást navenek i uvnitř, kvůli působení hříchů lidí a mocností zla.
Sv. Josef nemůže nepřijmout naši prosbu ve chvíli, kdy do našeho života přijde pochybnost nebo tíseň. Zná lépe než my nejistotu přítomnosti a budoucnosti. Pomůže nám, abychom se vzpamatovali ve chvílích nebezpečí, únavy, obavy a pochybností.
Jeho život nás učí, abychom nezůstávali vězni svého neklidu, abychom vstali, když nás Pán volá a vydali se na cestu do neznámých zemí, kdy nás povede jen hvězda. Pomůže nám, abychom se svěřili Božímu milosrdenství, jeho všemohoucí Otcovské lásce, která bude mít nakonec poslední slovo, až skončí historie a pozemský lidský osud.
Ve chvíli, kdy končím tyto řádky, mi přišel z ciziny dopis od jedné dopisovatelky, která je velkou ctitelkou sv. Josefa. Píše:
Spojen s Marií nás sv. Josef nemůže nepřijmout jako náš ochránce při každé sklíčenosti, která se rýsuje na obzoru. Můžeme se spolehnout na jeho pomoc, když naše divoká fantazie vyvolává tisíc momentálních nebo budoucích nejistot, když zrovna naše naděje a naše slabosti nám vnukají pochybnosti o nás samotných.
Všechny tyto překážky nám brání v tom, abychom byli pozorní vůči Bohu a bližnímu, a kvůli nim ztrácíme drahocenný čas, který nás od Boha a bližního vzdaluje. Josef nás může lépe než kdokoli jiný naučit, abychom se vzpamatovali, znovu se zorientovali a v každém okamžiku znovu začínali. A po každém pádu se zvedli a hleděli na Boha a svět novýma očima.
Sv. Josef má zcela zvláštní místo v hodině velkého přechodu ze země do nebe, z života do života. Je patronem dobré smrti par excellence, protože prožil velký odchod, podpírán na smrtelném loži – jak rádi věříme – Ježíšovou a Mariinou láskou. Církev vybízí i nás, abychom zemřeli ve vědomé odevzdanosti do lásky Boží. Vybízí nás, abychom si tento vrcholný okamžik osvojili střelnou modlitbou: „Ježíši, Maria, Josefe!“
Prozatím bych rád ukončil tyto stránky slovy velkého teologa otce A. Valentsina SJ, který si napsal do svého intimního deníku: „Josefe, prosím za prominutí, že jsem byl k tobě až do této chvíle tak málo pozorný. Požehnaný jsi mezi muži!“ (7)
Svěřme sv. Josefovi v modlitbě své starosti a své naděje.
Modlitba ke sv. Josefovi
Svatý Josefe,
Mistře vnitřního života,
nauč nás žít v každodenním životě
v důvěrné blízkosti Ježíše a Marie
a v důvěrné odevzdanosti do lásky Boha Otce.
Svatý Josefe,
Ochránce nazaretské rodiny,
svěřujeme ti budoucnost svých rodin,
dej, aby se staly útulným a láskyplným domovem.
Pomáhej nám v křesťanské výchově našich dětí.
Svatý Josefe, Vzore dělníků,
svěřujeme ti svou každodenní práci,
aby přispívala k blahu všech lidí.
Pomáhej nám ji konat v duchu služby.
Prosíme tě za každého, kdo hledá práci.
Svatý Josefe, Věrný srážce církve,
jemuž Bůh svěřil do ochrany tajemství spásy,
inspiruj křesťany, aby byli vždycky a všude
věrnými svědky evangelia uprostřed světa,
který tak bolestně hledá bratrství a mír.
Amen.
Poznámky pod čarou:
(1) Výraz „snoubenci“ je použit podle našich zvyklostí, s ohledem na židovské zvyky jsou však již pokládáni za manžely, i když je to dříve, než spolu vůbec začnou žít.
(2) Vyd. F.I.A.T.
(3) „Ježíšova skrytá léta“. Vyd. Bernard Grasset – Paris 1960, s. 87
(4) Text vyšel pod názvem Redemptoris Custos.
(5) Výňatek z „Alles a Joseph“ = Pojďte k Josefovi. Modlitby, novéna, litanie sebrané kanovníkem J. Scháferem, vyd. Parvis
(6) Pastoralia, říjen 1989
(7) Radost ve víře – meditace s. 185, Paris Anbiée.