IV. Matka a Ozdoba Karmelu
Které označení Svaté Panny je karmelitánům dávné větve nejdražší? Dějiny nám podávají vyčerpávající odpověď.
Již ve 14. století nacházíme po odkazech na Marii Patronku, Matku Boží a Matku Karmelu, některé charakteristické tendence: autoři zdůrazňují především Mariino panenství.
U Jeana de Cheminot nacházíme zmiňované pouto, které spojuje Mariino panenství s bílým pláštěm a označením karmelitánů.
Krátce nato tvrdí Ribot, že Karmel znamená poznávání a prožívání panenství. Na podporu této teze uvádí ve svém spisu De institutione legendu, podle níž vidění drobného mráčku, který nese plodný déšť, zjevilo proroku Eliášovi plodné Mariino panenství. Proto on, první muž-panic, chtěl založit Řád paniců k uctění Marie, první ženy-panny. A tato analogie mezi panenstvím Karmelu a panenstvím Mariiným ho vede ke zvolání: „Z důvodu tohoto připodobnění nazývali řeholníci karmelitáni Pannu svou Sestrou … a z téhož důvodu se nazvali Bratři blahoslavené Panny Marie“.
Analogické úvahy nalézáme i u jiných pisatelů ze 14. století.
Běloskvoucí plášť je velmi záhy karmelitánskými autory chápán jako symbol Mariina panenství: tím, že se do něj karmelitán obléká, ji uctívá; je tedy připomínkou a pobídkou k napodobování Panny v této ctnosti.
V 17. století se ujal zvyk přidávat k řeholnímu jménu jméno světce či zvláštního atributu Panny Marie, apod. Přednostně přitom bývalo voleno Mariino panenství. To vše ukazuje, jak bylo na Karmelu živě vnímáno.
S úctou k Mariinu panenství se brzy začala ujímat také úcta k Neposkvrněnému Početí. Počínaje od velkého teologa Johna Baconthorpa takřka všichni řádoví teologové hájili tuto mariánskou výsadu; zatímco mnozí jiní teologové různých proudů, a to i velmi hodnotní, ji odmítali. Ve známém sporu v roce 1374 s dominikánem Stokesem tvrdil karmelitán John de Horneby, že upírání této mariánské výsady je urážkou Panny Marie a jejího Řádu, Karmelu.
Na počátku 14. století se začal s velkou okázalostí slavit svátek Neposkvrněné. Tak se stalo, že za známého avignonského vyhnanství se i papežská kurie účastnila této slavnosti na Karmelu v Avignonu, jelikož byl tento svátek považován za oficiální řádovou oslavu. A jak dokládají dobové kroniky, v roce 1342, během tohoto slavení v karmelitánském kostele prohlásil ve své homilii armaghský arcibiskup, Richard Fitzralph, že tato úcta k Neposkvrněné je vlastní úctou karmelitánů, a proto že je rovněž součástí řádového oděvu bílý plášť.
Pohled karmelitána prvních generací byl tedy obrácen především k Marii jako k Panně, k jejímu panenství, k jejímu neposkvrněnému početí. Něžnost vůči nebeské Patronce, Matce a Sestře živila hluboké bohatství mariánského života.
Od konce 15. a zejména v 16. století se tyto mariánské výsady začaly vnímat jednotněji. Lze říci, že je možné shrnout je do jednoho vyjádření: Maria je Nejčistší Pannou, je celá čistá. Pod tímto označením ji začali karmelitáni přednostně uctívat. Je to „Maria, karmelitánská Panna panen“; a toto poselství se opakuje na nápisu z obrazu, který v roce 1492 namaloval Tommaso De Vigilia pro Karmel v Corleone na Sicílii. Jde o kompozici, která představuje jakoby shrnutí hlubokého karmelitánsko-mariánského bohatství. Následně se i běloskvoucí plášť stává symbolem čistoty. Později se začne slova „čistota“ užívat stále více rovněž v kontextu odlišném od smyslu pláště: pro sv. Marii Magdalénu de’ Pazzi († 1607) znamená pojem „čistota“ mnohem víc než jen neporušenost hříchem: je „zdrojem veškerého bytí“, podmínkou a účinkem našeho sjednocení s Bohem; je to Mariina krása, skrze kterou byla ona sama sjednocena se Slovem v božském mateřství.
Téma Nejčistší Panny je tak spojeno s karmelitánskou charakteristikou vnitřního života, intimitou s Bohem. Mariánská úcta vede Řád k tomu, aby upřesnil, že niterného života s Bohem se dosahuje napodobováním Mariina života v její intimitě s Ježíšem. Karmelitán tedy vidí v Marii uskutečněn obdivuhodným a nesrovnatelným způsobem vlastní kontemplativní ideál. Autorům 16. a 17. století je společné tvrzení, že panenství tvoří skvělou dispozici k vnitřnímu a kontemplativnímu životu. Maria tedy konkretizuje ideál intimity s Bohem právě jako panna.
Následkem toho Karmel považuje Pannu Marii za svůj nejkrásnější květ, za svou největší ozdobu. Bezpochyby pod vlivem těchto myšlenek vznikly něžné a prostoduché středověké legendy, které vyprávějí o návštěvách Panny Marie za jejího pozemského života u poustevníků na Karmelu a tvrdí, že i ona byla po jistou dobu karmelitkou. V těchto zbožných legendách se ovšem skrývá reálná hodnota; pomocí symbolického jazyka se zde vyjadřuje zprostředkování vědomí důvěrnosti života s Marií, a především přesvědčení, které má své nejprostší vyjádření v prvních slovech staré antifony (ze 14.-15. stol.): Flos Carmeli, Maria je květem Karmelu; a o něco později se to vyjádří biblickým výrazem Decor Carmeli, Maria je Ozdobou Karmelu. Když nejstarší řádoví autoři, jako třeba Baconthorpe, uvažují o Nejčistší Panně, myslí především na její mateřský vztah k Ježíši, a u něj pak zdůrazňují hluboké panenství. A poté, co nazírají v Panně její božské mateřství, zkoumají pouta, která jsou mezi ní, Ježíšovou Matkou, a tvory, vykoupenými jejím Synem; a ve zcela čisté Panně objevují mocnou přímluvkyni u Božího trůnu a zároveň vlastní duchovní Matku a Sestru.
Odtud se invokací k Panně stane: Mater et decor Carmeli, Maria je Matkou a Ozdobou Karmelu. A tak byl na oficiálním zobrazení Vexillum Ordinis z roku 1499 zaveden ozdobný svitek s nápisem: Sum Mater et Decor Carmeli („Jsem Matka a Ozdoba Karmelu“). V 17. století se v tereziánské větvi objeví invokace Regina et decor Carmeli. Z těchto dvou vyjádření, jak se domníváme, ta první vyjevuje skutečný cit karmelitána k Panně Marii lépe: on totiž v nebeské Královně vidí více mateřství než její kralování, neboť pro něj je Maria víc Matkou než Královnou.
Už v 15. století říkával karmelitán Jan Oudewater, zvaný Paleonidor: „Ó, úctyhodné tvrzení Karmelu: třebaže matka všech a to z různých důvodů, přesto zvláštním způsobem Matka tvá! Slovo hodné veškeré pozornosti, Hle, tvá Matka; každá tvá potřeba proniká až k jejímu srdci; její nitro je v pohnutí kvůli každému jejímu synu a bratrovi. Proto ji miluj a uctívej jako všude přítomnou a od této chvíle si ji vezmi za svou, aby si tě nakonec ona vzala do své slávy“.