Projevy ženského génia v tereziánském Karmelu
Tento trojí rozměr osobního charizmatu svaté Terezie se nutně promítl i do dějin její duchovní rodiny, kterou založila. Je to pochopitelné, vždyť u zrodu charismatu každého řeholního institutu stojí osobní charismata jeho zakladatele: „V církvi je mnoho řeholních institutů různých podle své specifické povahy. Každý má své vlastní povolání jako dar Ducha svatého, který se projevuje v dílech ušlechtilých mužů a žen a který byl hierarchií autenticky schválen. Toto charisma zakladatelů se projevuje jako určitá zkušenost Ducha, kterou předali svým učedníkům, aby podle ní žili, střežili ji, prohlubovali a stále ji rozvíjeli v souladu se stálým růstem Kristova Těla. Proto církev chrání a podporuje vlastní charakter různých řeholních institutů. Tento vlastní charakter však s sebou nese i specifický styl sebeposvěcování a apoštolátu, čímž se vytváří určitá vlastní tradice, z níž pak lze vyčíst objektivní prvky“ (MuR 11). (28)
Tak se také Tereziino osobní charisma mystičky, zakladatelky a duchovní učitelky stalo součástí řádové tradice a jeho dědictví. Toto přesvědčení vyjadřují výslovně Stanovy obou větví tereziánského Karmelu. Ve Stanovách bratří stojí: „Život a duchovní zkušenost svaté matky byly disponovány tak, aby skrze ně byla ustanovena učitelkou a skvělým vzorem našeho života. Naše oči se obracejí také k svatému otci Janovi od Kříže jako k živému obrazu pravého karmelitána (…). Způsob našeho života tedy u obou světců skvěle září a nalézá výraz a podobu v jejich spisech, takže charismata, kterými se vyznačují, a forma duchovního života jimi předložená, a to i ve věcech, které se týkají užšího sjednocení s Bohem a zkušenosti s ním, nemohou být považována jen za jejich osobní; ve skutečnosti náležejí k dědictví a plnosti povolání našeho řádu“ (StOCD 1,12n.). (29) A ve Stanovách mnišek čteme velmi podobně: „Oba [= sv. Terezie od Ježíše a sv. Jan od Kříže] položili v jistém smyslu základy tohoto řádu. Jejich nauka a zkušenost, obsažené a předávané v jejich spisech, zvláště v tom, co se týká nejhlubšího sjednocení s Bohem a cesty, která k němu vede, byly víc než osobní dary. Byly to milosti udělené řádu a tvoří součást charismatu, které má prožívat každá bosá karmelitka“ (StOCDM 1,9). (30)