Tereziino ženství
Ve všem tom, co bylo uvedeno – totiž v mystickém životě, zakládání i duchovním vyučování – Terezie nejenže překonávala dobové překážky a předsudky vůči ženám, ale ve své aktivitě se (vědomě i neuvědoměle!) projevovala jednoznačně žensky: její mystika byla převážně snubní (26) a afektivní, kladoucí větší důraz na samotnou osobu Krista, s nímž se setkává, než na vlastní obsah jejich rozmluv; její zakládání se uskutečňovalo s ženskou pečlivosti a pozorností, její ideál reformovaného Karmelu počítal od počátku s menšími komunitami, ve kterých existují úzké a hluboké vzájemné vazby mezi řeholními osobami; její duchovní nauka není vedena abstraktním, teoretizujícím a jednostranně systematizujícím způsobem, nýbrž je velmi praktická, vychází ze života a k němu vede. Všechny tyto důrazy jsou typicky ženské a jako takové se staly dědictvím celého tereziánského Karmelu, včetně jeho mužské větve.
Právem proto jeden ze znalců jejího života píše: „Terezie měla duši ženy. Byla ženskou postavou první velikosti a jedním z ideálních prototypů ženy, platných pro všechny doby, se zachováním odlišností ve všem, co je třeba odlišit podle různých dob. Její bohatství je nevyčerpatelné, neboť jde o bohatství života, postojů, hodnot. Je dokonce jistý způsob bytí ženou, který Teresa de Ahumada představuje a definuje. Existují určité typické kvality ženy, které měla Terezie od Ježíše v nejvyšší míře: intuice, jemnost citů, schopnost něhy, iniciativnost, schopnost riskovat, rozhodovat se a nasadit, vystihnout, trpět, být velkodušná, vděčná, starostlivá o drobnosti; prostě veliké bohatství ducha. V něm spočívala hojnost lidských ctností, které intenzívně žila: láska a pravda, upřímnost, loajalita, pokora, prostota, uznání vlastních mezí jako osoby a jako ženy své doby, vděčnost, pevnost, nebojácnost. (…) Terezie od Ježíše byla zcela ženská, chápeme-li tento výraz ve všech možných rozměrech a rezonancích, které znamená, a to z ní učinilo vzor v tolika věcech pro ženy včerejška, dneška a všech dob.“ (27)