VI. Patron církve naší doby
28. Když přišly těžké doby pro církev, Pius IX., „chtěje ji svěřit zvláštní ochraně svatého patriarchy, vyhlásil Josefa ,patronem katolické církve‘“. (42) Věděl, že toto gesto nebude něčím přechodným, poněvadž vzhledem k výjimečné důstojnosti, „jakou Bůh udělil nejvěrnějšímu svému služebníkovi, svatá církev ji bude vždy ctít a chválit a – po nejsvětější Panně – svatého Josefa zahrnovat nejvroucnější úctou, utíkajíc se k němu v nejdůležitějších potřebách a nebezpečích“. (43)
Jaké jsou příčiny této tak velké naděje? Lev XIII. je vysvětluje následovně: „Zvláštní příčina toho, že svatý Josef je ochráncem církve a že církev tak velmi spoléhá na jeho péči a starostlivost, tkví v tom, že byl manželem Marie a domnělým otcem Ježíše Krista… Josef byl zákonným i přirozeným strážcem, pečovatelem i ochráncem svaté Rodiny… Proto je oprávněnou záležitostí a před všemi ostatními přísluší svatému Josefovi, aby nyní svou nebeskou pomocí střežil a chránil Kristovu církev tak, jak kdysi nejsvědomitěji střežil Rodinu z Nazareta, když toho bylo třeba.“ (44)
29. Je třeba prosit o toto orodování; neboť církev je ustavičně potřebuje ne pouze pro ochranu proti jevícím se ohrožením, ale také a především pro upevnění církve v plnění úkolu evangelizace světa a nové evangelizace zahrnující „země i národy, ve kterých kdysi – jak jsem napsal v apoštolské adhortaci Christifideles laici – náboženství a křesťanský život kvetly… a dnes procházejí těžkými zkouškami“. (45) Aby pravdu o Kristu přinášela poprvé, nebo ji hlásala znovu tam, kde se stala zanedbanou či zapomenutou, církev potřebuje zvláštní „moc z výsosti“ (srov. Lk 24,49; Sk 1,8), která bude s jistotou darem Ducha Páně, jako současně ovocem přímluvy a příkladu jeho svatých.
30. Církev nemá jen naději ve velmi vlivné přímluvě svatého Josefa, církev v něm vidí rovněž vznešený vzor nejen pro zvláštní situace v životě, ale i pro celé křesťanské společenství, nezávisle na podmínkách života i úkolů, jaké v nich plní jednotliví věřící.
Jak potvrzuje konstituce II. vatikánského koncilu o Božím zjevení, základním postojem celé církve musí být „naslouchání Božímu slovu se zbožnou úctou“, (46) čili celková připravenost k věrné službě spásonosné Boží vůli zjevené v Ježíšovi. Již na počátku dějin spásy najdeme ztělesněný vzor poslušnosti – po Marii – vlastně v Josefovi, který se vyznačoval věrným plněním Božích příkazů.
Pavel VI. povzbuzoval k vzývání o pomoc, o jeho péči, „tak jak to církev v poslední době dělá, především v souvislosti se spontánní teologickou reflexí nad spojením činů Božích a lidských ve velkém plánu vykoupení, ve kterém ten první čin – Boží – je sám v sobě zcela dostačující, ten druhý zas – lidský, náš – i když sám ničeho schopný (srov. Jan 15,5), nikdy není osvobozen od závazku pokorné, ale nezbytné a zušlechťující spolupráce. Církev též vzývá svatého Josefa jako svého ochránce, vedena hlubokou a dnes velmi aktuální touhou obohatit svou mnohaletou existenci pravdivými evangelijními ctnostmi, kterými září svatý Josef.“ (47)
31. Církev předkládá svoje potřeby v modlitbě. Připomíná si, že Bůh „svěřil mládí našeho Spasitele věrné ochraně svatého Josefa, a proto prosí Boha, aby umožnil církvi věrně spolupracovat na díle spásy, aby jí dal tutéž věrnost a čistotu srdce, s jakou Josef sloužil Vtělenému Slovu, aby mohla podle příkladu a s přímluvou světce kráčet před Bohem po cestách svatosti a spravedlnosti“. (48)
Již před sto lety papež Lev XIII. vyzval katolický svět k modlitbám o ochranu svatého Josefa, patrona celé církve. Encyklika Quamquam pluries se odvolává na „otcovskou starostlivost“, jakou svatý Josef „zahrnoval Dítě Ježíše“, a svěřuje mu jako „prozřetelnostnímu strážci Boží Rodiny“ do péče celé „dědictví, které Ježíš Kristus získal svou krví“. Od té doby církev – jak jsem vzpomněl na počátku – úpěnlivě prosí o ochranu svatého Josefa „pro lásku, která ho pojila s neposkvrněnou Pannou a Bohorodičkou“, a svěřuje mu všechny své starosti a ohrožení velké lidské rodiny.
I dnes máme mnohé důvody, abychom se stejně tak modlili: „Odvrať od nás, laskavý otče, všechnu nákazu bludů a mravní zkaženosti… milostivě nám z nebe pomáhej v tomto boji s mocnostmi temna…, a jako jsi kdysi vysvobodil Ježíše z nebezpečí života, tak nyní braň církev Boží proti úkladům nepřátel a proti všemu protivenství.“ (49) Také dnes máme neustálé důvody k tomu, abychom svatému Josefovi svěřili každého člověka.
32. Je mým vroucím přáním, aby nynější připomínka osobnosti svatého Josefa v nás obnovila také vzpomínku na tu modlitbu ke svatému Josefovi, kterou před sto lety můj předchůdce doporučil. Neboť je jisté, že tato modlitba, a především sama osobnost Josefa z Nazareta nabývá pro církev naší doby ve vztahu k novému tisíciletí křesťanství zvláštní aktuálnosti. II. vatikánský koncil znovu učinil všechny citlivými k „velkým Božím věcem“, k této „ekonomii spasitelného tajemství“, na kterém měl Josef zvláštním způsobem účast. Svěřujíce se proto ochraně toho, kterému Bůh sám „svěřil stráž nad svými nejcennějšími a největšími poklady“, (50) současně se také od něho učíme sloužit „spásonosné ekonomii“.
Kéž se stane svatý Josef pro všechny jedinečným učitelem účasti v Kristově spásonosném poslání, které je v církvi údělem každého jednotlivce i všech: manželů i rodičů, těch lidí, kteří žijí z práce vlastních rukou či z jakékoli jiné práce, osob povolaných k životu kontemplativnímu i povolaných k apoštolátu.
Spravedlivý muž, který v sobě nosil celé dědictví Staré smlouvy, byl současně uveden Bohem do počátků Smlouvy nové a věčné v Ježíši Kristu. Kéž nám ukazuje cesty této spásonosné Smlouvy na prahu tisíciletí, ve kterém má trvat a dále se rozvíjet „plnost času“, svázaná s nevýslovným tajemstvím Vtělení Slova.
Kéž svatý Josef vyprošuje církvi i světu, každému z nás, požehnání Otce i Syna i Ducha Svatého.
V Římě, u Svatého Petra, dne 15. srpna,
o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie,
roku 1989, v jedenáctém roce mého pontifikátu.
Vydala česká biskupská konference, Praha 2006
S laskavým svolením ČBK
Poznámky pod čarou:
(1) Sv. Irenej, Adversus haereses, IV 23,1: SCh 100/2, 692–694.
(2) Lev XIII., Encykl. Quamquam pluries /15.8.1889/: Lev XIII. P.M. Acta, IX /1890/,175–182.
(3) Kongr. obřadů, Dekr. Quemadmodum Deus /8.12.1870/: Pii IX P.M. Acta, svazek I, díl V 282; Pius IX., List Apost. Inclytum Patriarcham /7.7.1871/, l.c. 331–335.
(4) Srov. sv. Jan Zlatoústý, In Matth. Hom., V 3: PG 57, 57n.. Učitelé církve i papežové, zabývající se mimo jiné identitou jmen, spatřovali prototyp Josefa z Nazareta v Josefovi Egyptském, protože v jistém smyslu zjevoval službu i velikost toho strážce nejcennějších pokladů Boha Otce – vtěleného Slova i jeho nejsvětější Matky: srov. např.: sv. Bernard, Super „Missus est“, Hom. II, 16; S. Bernardi Opera, Ed. Cist. IV 33 n.; Lev XIII., encykl. Quamquam pluries /15.8.1889/: l.c., 179.
(5) Věroučná konst. o církvi Lumen Gentium, 58.
(6) Srov. tamtéž, 63.
(7) Věroučná konst. o Božím zjevení Dei Verbum, 5.
(8) Tamtéž, 2.
(9) Srov. II. vat. koncil, Věroučná konst. o církvi Lumen Gentium, 63.
(10) Věroučná konst. o Božím zjevení Dei Verbum, 2.
(11) Kongr. obřadů, Dekr. Novis hisce temporibus /13.11.1962/: AAS 54 /1962/, 873.
(12) Sv. Augustin, Sermo 51, 10, 16: PL 38, 342.
(13) Sv. Augustin, De nuptiis et concupiscentia, I, 11,12: PL 44, 421; srov. De consensu evangelistarum, ii, 1, 2: PL 34, 1071; Contra Faustum, III, 2: PL 42, 214.
(14) Sv. Augustin, De nuptiis et concupiscentia, I, 11, 13: PL 44, 421; srov. Contra Iulianum, V 12, 46: PL 44, 810
(15) Srov. sv. Augustin, Contra Faustum XXIII 8: PL 42, 470n. De consensu evangelistarum, II, i, 3: PL 34, 1072; Sermo 51, 13, 21: PL 38, 344 n.; Sv. Tomáš Akv., Summa Theol., III, q. 29, a. 2 na konci.
(16) Srov. Promluvy z 9. a 16. 1., 20. 2. 1980: Insegnamenti, III/I /1980/, 88-92; 148- 152; 428-431.
(17) Pavel VI. Promluva Equipes Notre-Dame /4.5.1970/, n. 7: AAS 62 /1970/, 431. Podobnou pochvalu Rodiny nazaretské jako nejdokonalejšího vzoru rodinného společenství je možné nalézt např. v: Lev XIII., Apošt. list Neminem fugit /14.6.1892/: 920 s XIII P.M. Acta, XII /1892/, 149n; Benedikt XV., Motu proprio Bonum sane /25.7.1920/: AAS 12 /1920/, 313-317.
(18) Apoštolská adhortace Familiaris consortio /22.11.1981/, 17: AAS 74 /1982/, 100.
(19) Tamtéž, 49, l.c. 140; srov. II. vat. koncil, Věroučná konst. o církvi Lumen Gentium, 11; Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem, 11.
(20) Apoštolská adhortace Familiaris consortio /22.11.1981/, 85: l.c. 189 n.
(21) Srov. sv. Jan Zlatoústý, in Math. Hom., V 3: PG 57, 57 n.
(22) Pavel VI., Promluva /19.3.1966/: Insegnamenti, IV /1966/, 110.
(23) Srov. Missale Romanum, Collecta in „Sollemnitate S. Joseph Sponsi B.M.V.“.
(24) Srov. tamtéž, Prefatio in „Sollemnitate S. Joseph Sponsi B.M.V.“.
(25) Lev XIII., encykl. Quamquam pluries, /15.8.1889/: l.c., 178.
(26) Pius XII., Rozhlasové poselství k účastníkům katolických škol Spojených států /19.2.1958/: AAS 50 /1958/, 174.
(27) Origenes, Hom. XIII in Lucam, 7: SCh 87, 214 n.
(28) Origenes, Hom. XI in Lucam, 6: SCh 87, 196 n.
(29) Srov. Missale Romanum, Prex eucharistica I.
(30) Kongregace obřadů, Dekret Quemadmodum Deus /8.12.1870/: l.c., 282.
(31) Collectio Missarum de Beata Maria Virgine, I, „Sancta Maria de Nazareth“, Prefatio.
(32) Apoštolská adhortace Familiaris consortio /22.11.1981/, 16: l.c., 98.
(33) Lev XIII., Encykl. Quamquam pluries, /15.8.1889/: l.c., 177 n.
(34) Srov. Encykl. Laborem exercens /19.9.1981/, 9: AAS 73 /1981/, 599 n.
(35) Tamtéž 24: l.c., 638. Papežové poslední doby mnohokrát představovali svatého Josefa jako „vzor“ pro dělníky a lidi práce; srov. např. Lev XIII., Encykl. Quamquam pluries /15.8.1889/: l.c., 180; Benedikt XV. Motu proprio Bonum sane /25.7.1920/: l.c., 314-316; Pius XII. Promluva /11.3.1945/, 4: AAS 37 /1945/, 72; Promluva /1.5.1955/: AAS 47 /1955/, 406; Jan XXIII., Rozhlasové poselství /1.5.1960/: AAS 52 /1960/, 398.
(36) Pavel VI., Promluva /19.3.1969/: Insegnamenti, VII /1969/, 1268.
(37) Tamtéž: l.c., 1267.
(38) Srov. sv. Tomáš Akv., Summa Theologiae, II-II, q. 82, a. 3, ad 2.
(39) Tamtéž, III, q. 8, a. I, ad 1.
(40) Pius XII., Encykl. Haurietis aquas /15.5.1956/, III: AAS 48 /1956/, 329 n.
(41) Srov. sv. Tomáš Akv., Summa Theologiae, II-II, q. 182, a. 1, ad 3.
(42) Srov. Kongr. obřadů, Dekr. Quemadmodum Deus /8.12.1870/: l.c. 283.
(43) Tamtéž, l.c. 282 n.
(44) Lev XIII., Encykl. Quamquam pluries, /15.8.1889/: l.c., 177-179.
(45) Apoštolská adhortace Christifideles laici /30.12.1988/, 34: AAS 81 /1989/, 456.
(46) Srov. Věroučná konst. o Božím zjevení Dei Verbum, 1.
(47) Srov. Věroučná konst. o Božím zjevení Dei Verbum, 1.
(48) Srov. Missale Romanum, Collecta; Super oblata in „Sollemnitate S. Joseph Sponsi B.M.V.“; Post commun. in „Missa votiva S. Joseph“.
(49) Srov. Lev XIII., „Oratio ad Sanctum Josephum“, připojena k textu Encykl. Quamquam pluries /15.8.1889/: Leonis XIII P.M. Acta, IX /1890/, 183.
(50) Kongr. obřadů, Dekr. Quemadmodum Deus /8.12.1870/: l.c., 282.