Řehole v hlavních Tereziiných dílech
Není možné analyzovat a ani zmínit všechny úryvky, ve kterých světice hovoří o řeholi. Můžeme se však pro orientaci a jako malou sondu podívat do jejích hlavních spisů: Knihy života, Stanov, Cesty dokonalosti, Knihy o zakládání.
A. Řehole v „Knize života“
29. „Kniha života“ obsahuje především vyprávění o jejím povolání a charismatu zakladatelky. Zde také najdeme příběh jejího prvního založení a skupiny, která se ho účastnila. Zároveň nám ukazuje pohled světice na počátky její činnosti zakladatelky. Text „Knihy života“, který máme v rukou byl napsán r. 1565, tři roky po zahájení reformy.
30. S ohledem na řeholi jsou nápadné dvě věci: Karmelitánská řehole je na počátku onoho úplně prvního rozhodnutí světice (Ž 32,9), a na ní stojí klášter sv. Josefa. (Ž 36,26). Podrobnosti najdeme v Ž 36,26-27.
Při čtení Tereziina vyprávění se může zdát, že v té době byla řehole zákonem domu. Komunita kromě řehole „zachovává ještě jiné věci, které se nám zdály nezbytné k tomu, abychom ji (řeholi) zachovávali s větší dokonalostí“ (Ž 36,27). Tyto „jiné věci“ pravděpodobně ještě neměly hodnotu Stanov. Také není pravděpodobné, že by zakladatelka přinesla s sebou ke sv. Josefu Stanovy z Vtělení, pokud tam vůbec byly, a že by se podle nich mnišky řídily.
31. Nadšení pro řeholi se u Terezie objevilo a vyšlo z evangelijní rady: povolání žít Ježíšovu chudobu. „Dozvěděla jsem se o tom, že naše Řehole, přikazovala, aby se nic nevlastnilo a viděla jsem, že je v tom větší dokonalost a nedokázala jsem se přesvědčit, aby měl klášter rentu… A když už mě několikrát málem přesvědčili, jakmile jsem se vrátila k modlitbě a hleděla na Krista na kříži, tak chudého a obnaženého, nemohla jsem snést, abych já byla bohatá“ (Ž 35,2-3). Šťastné kristologické propojení řehole a evangelia.
32. Proto v „Knize života“, v kapitolách věnovaných vyprávění o zakládání, bude mít až do konce na mysli dramatický boj o chudobu. Poslední událost je zaznamenaná na konci knihy: příchod papežské buly, která definitivně rozhodne problém a povolí jí vyrovnanost při řízení započatého díla (39,14).
B. Řehole ve Stanovách
Nyní na chvíli opustíme téma vzájemných souvislostí řehole a Stanov. Budeme se mu věnovat později. Zde nám postačí všimnout si údajů, která ukazují jaký postoj zaujímá světice k řeholi.
33. Především musíme říci, že v zákonodárství bosých karmelitek řehole předchází Stanovy. To je ve skutečnosti vidět v prvním oficiálním vydání tereziánských Stanov, inspirovaných zakladatelkou, na kapitule v Alcalá (1581). Stejně tak tomu bylo i s prvními Stanovami pro mnišky sv. Josefa, které světice sepsala ještě před založením klášterů v Medině a Duruelu.
34. Tereziánské stanovy, s ohledem na řeholi, stanovují a formulují některé prosté, ale základní poučení:
- samota: „řehole přikazuje, aby každá byla sama..“ (čl. 8)
- pokání: „nebudete jíst maso, pouze v nouzi, jak to předepisuje řehole“ (čl. 11)
- úkol matky převorky je starat se pečlivě o zachovávání celé řehole a Stanov (čl. 34; srov. ZpV 22; Z 18,6)
- ať se převorce nebo starým sestrám nedělají výsady, ale jak to předepisuje řehole je nutno mít ohled na potřeby a stáří, víc však na potřeby… (čl. 22)
- ruční práce: „Tomuto bodu řehole nechť se věnuje velká pozornost: kdo chce jíst ať pracuje, jak to činil sv. Pavel“ (čl. 24)
- bratrské napomenutí na kapitule vin: „ať se s láskou pokárají chyby sester, jak to předepisuje řehole“ (čl. 43)
- vyváženost obsahu Stanov: „skoro všechno je uspořádáno ve shodě s naší řeholí“ (čl. 31, „skoro“ je vynecháno v ed. v Alcalá)
35. Spolu s tímto posledním tvrzením lze říci, že Stanovy jsou pro Terezii jakoby prodloužení a aplikace řehole v životě karmelitek, což vyžaduje komplementární četbu obou textů.
C. Cesta dokonalosti a řehole
36. Je známo, že při psaní Cesty si světice zpočátku předsevzala sledovat zblízka řeholi a Stanovy: jako kdyby měla jen komentovat jejich obsah. Když se však začíná věnovat tématu ctností, neboť ty jsou základem života modlitby v komunitě, dává kapitole nadpis: „Ve které přesvědčuje k zachovávání řehole a tří důležitých věcí pro duchovní život“ (CV 4). V první redakci knihy začíná toto téma takto: „Nemyslete si, mé přítelkyně a sestry, že vás obtížím mnoha věcmi, neboť kéž se líbí Pánu, abychom uskutečňovaly aspoň ty, které plně stanovili naši svatí otcové v Řeholi a Stanovách, které představují veškeré naplnění ctnosti…“ (CE 6,1). Ale pak již výklad tématu běží zcela nezávisle na právním kodexu domu. Cesta měla být jakýmsi spirituálním kodexem komunity, formační a pedagogickou příručkou karmelitky. A v tomto smyslu se staví k legislativním textům, která mají být čteny ve světle těchto pedagogických stránek. (26)
37. V Cestě je řehole přítomná již od počátku, neboť světice své čtenářky dvakrát upozorňuje na vztah k řeholi: kniha obsahuje „upozornění a rady, které dává Terezie od Ježíše sestrám, řeholnicím a svým dcerám, z klášterů, jež s přízní našeho Pána a slavné Panny, Matky Boží, naší Paní, založila podle prvotní řehole naší Paní Karmelské“. A opět na další stránce: „Je adresována bosým mniškám naší Paní Karmelské prvotní řehole“.
- Řehole byla cílem jejích zakládání: „a já budu považovat za velmi dobře vynaložená ta velká strádání, kterými jsem prošla při utváření tohoto koutu, kde jsem si také předsevzala, aby se zachovávala tato Řehole naší Paní a Vládkyně s toutéž dokonalostí jako na počátku“ (C 3,5).
- V řeholi je potvrzen význam modlitby v životě karmelitky: „V naší prvotní Řeholi se praví, abychom se modlily bez ustání. I pokud se to činí se vší péčí, jaké jsme schopny, neboť jde o to nejdůležitější, nemají se přestat zachovávat rovněž posty a bičování a mlčení, která nařizuje Řád“ (C 4,2). Na tento příkaz řehole se Terezie odvolá při polemickém útoku na svou knihu a odpůrcům vnitřní modlitby říká: „Zanechte, jak jsem řekla, strachů tam, kde není čeho se bát; pokud vám jej někdo bude vnucovat, s pokorou mu objasněte cestu. Řekněte mu, že máte řeholi, která vám ukládá, abyste se modlily bez ustání – neboť to opravdu ukládá – a že ji máte zachovávat“ (C 21,10).
- A vedle modlitby také styl práce: „…K napravení tohoto je velkou věcí nebýt spolu, leč v určených hodinách, ani spolu nerozmlouvat, ve shodě se zvykem, který nyní máme, to je, že nejsme všechny pospolu, jak nám přikazuje Řehole, nýbrž každá v ústraní své cely. Chraňte se mít u svatého Josefa společnou dílnu; neboť i když je to jinak chvályhodný zvyk“ (C 4,9). Tento předpis řehole usnadňuje „mlčení, samotu a modlitbu“ (srov. tamtéž): „to má tvořit základy tohoto domu“ (tamtéž).
D. V Knize o zakládání
38. „Ze strany našeho Pána mi bylo řečeno, abych neváhala jet …a abych s sebou vzala řeholi a stanovy“ (Z 17,3). Řehole a Stanovy doprovázejí Světici při každém zakládání. Řehole spojuje všechny domy v duchovní a legislativní jednotě: mnišky a bratři téže řehole (Z 2,5), domy pod pravomocí řádu a domy pod pravomocí biskupa (Z 3,18), domy založené v absolutní chudobě a domy s rentami (k. 9). Pro všechny platí, co je napsáno v souvislosti s druhým založením: „Ve všem postupovaly stejným způsobem jako u svatého Josefa v Avile, jelikož byly téže řehole a stanov“ (Z 3,18).
39. Světice však umí velmi dobře odlišit podstatné od vedlejšího (Z 18,9). Od dvou věcí, které jsou pro ni důležité: absolutní chudoba (bez rent) a půst od masa, mohl být ve výjimečných případech dispenzován jedinec i celý Karmel aniž by to narušilo ducha řehole. Konkrétně k tomu dojde u třetího založení (Malagon), jak to zevrubně popisuje ve své knize (Z 9,3-5). Nicméně se tato věc výslovně projeví v dokumentech o založení podepsanými světicí. V tomto klášteře se musí „dodržovat zmírněná řehole naší Paní Karmelské, tzn. jíst maso a mít renty, přesto však jsou v ostatních věcech povinny dodržovat Stanovy první řehole naší Paní Karmelské, ve shodě s tím, jak se slibuje a dodržuje v klášteře sv. Josefa v Avile a v klášteře naší Paní z hory Karmel v Medině del Campo a v dalších klášterech první řehole…“ (27)
Světice ve své hojné korespondenci nikdy nebude považovat tento klášter v Malagonu za klášter druhé kategorie. Úmyslně učiní spíše opačný dojem, v závěru své krátké zprávy týkající se založení píše: „Zdržela jsem se tam několik dní. Během jednoho z nich jsem po přijetí eucharistie při modlitbě pochopila od našeho Pána, že se mu v onom domě bude velmi sloužit“ (Z 9,5). Ještě výmluvněji píše v jedné ze svých Relací: „Těsně po přijímání, druhého dne postní doby u svatého Josefa v Malagonu, se mi zpřítomnil náš Pán Ježíš Kristus … řekl mi, abych si pospíšila se zakládáním těchto domů, neboť u duší, které se v nich nacházejí, On nalézá odpočinek. Abych jich (fundací) přijala tolik, kolik mi jich dají, poněvadž je mnoho duší, které mu nemají kde sloužit. A že v těch klášterech, jež budou založeny v tak malých obcích jako je tato, si mohou zasloužit totéž, co v ostatních. A abych se postarala, aby byly všechny kláštery pod jedním vedením téhož představeného…“ (28)