Svatá Terezie a Písmo svaté

Jedním z důvodů bohatství a aktuálnosti Tereziiny spirituality je její hluboký biblický aspekt. Biblické bohatsví v jejím souhrnném díle je podivuhodně veliké. Z Písma cituje doslovně, často na ně nepřímo naráží, s úžasnou intuicí vykládá texty a sugestivním způsobem vybírá místa nebo si posluhuje biblickými postavami, aby vysvětlila lidské chování nebo vlastní duchovní zkušenost… Místo, jaké Písmo zaujímá v jejím životě a učení, je dvojnásob podivuhodné, uvážíme-li dobu, ve které Terezie žila. Máme před sebou ženu, jež neměla možnost pořádného biblického studia a která Bibli ani neznala celou… Žila v době, kdy přístup k Písmu byl možný jen omezeně a nepřímo. Její biblické vzdělání bylo kusé a stěží systematické. Nikdy neměla k dispozici vydání Bible, které by mohla číst, studovat nebo konzultovat. V její době byla Bible pro lid zakázána, protože se církevní úřady obávaly, že by mohla škodit víře. Mnozí tehdejší teologové byli přesvědčeni, že Slovo Boží je pro nevzdělané lidi a zvláště pro ženy nebezpečná strava. Jeden z nich, Melchior Cano, byl dokonce tohoto mínění: „Zkušenost nás učí, že ženám a nestudovaným lidem velmi uškodilo, když se jim dalo Písmo svaté do rukou v mateřském jazyce. To udělali heretikové. Protože se Němci chtěli dělat chytrými tím, že jim otevřou oči, aby viděli, co jejich předkové nikdy neviděli, začali připravovat a rozpracovávat bludy, které pak později vyseli. Jak jen se strom této teologické vědy může očím jevit pěkný a jakkoli může lahodit chuti, kolik toho může Had naslibovat, abychom lidu přece jen otevřeli oči tímto ovocem, a jakkoli ženy s nenasytnou chutí touží jíst z tohoto plodu (Písma sv.), tak je nutné ho zakazovat a vztyčit plamenný meč, aby k němu lid neměl přístup.“
V tomto nepřátelském, nebezpečném prostředí Terezie ukazuje mimořádnou vnitřní svobodu a zároveň něžnou lásku k Božímu Slovu. Odvažuje se komentovat Otčenáš, který se jí stává červenou nití Cesty dokonalosti. Kromě toho píše Meditace k Velepísni. Zná Písmo jen z druhé ruky, na základě duchovních knih. Mnohé biblické citáty si zapamatovala z kázání.
Terezie se se Slovem Božím setkávala prostřednictvím kontaktů, které udržovala s lidmi, kteří Písmo znali a zakusili na sobě proměňující sílu Slova. Nadto se jí skrze vlastní mystické zkušenosti postupně ujasňovalo, že Bůh je pravda, pravda, která je vlita do Písma a v něm obsažena. Bůh-pravda-Písmo: Pravda, se kterou se Terezie setkala na mystické cestě, leží skryta v Písmu. Tato pravda je Písmo. V její duchovní zkušenosti ji Pán důsledně vede k pochopení svého Slova a nabízí jí přitom smysl, který dalece přesahuje doslovný nebo uzší význam textu a který často byl ve srovnání s běžným výkladem té doby přímo moderní.
Pro Terezii od Ježíše není Písmo samoúčelné. Mnohem spíš jí slouží k tomu, aby pochopila a interpretovala vlastní duchovní zkušenost. Písmo se v ní stalo živým Slovem a harmonicky splynulo s jejím životem, jako dvě slova z úst téhož Boha. Nezaujatě si všímá, že vyprávění Písma se dějí i jí, jako by je mohla doslovně číst ve svém nitru. Terezie je věrohodným svědkem síly a světla Písma svatého. Zanechala nám velmi bohaté svědectví v životě, který byl podpírán, dynamizován a osvěcován Božím Slovem, a který můžeme na základě Písma vyložit.

Zpět