Homile při 350. výročí smrti matky M. Elekty od Ježíše
Mše svatá klášter svatého Josefa Praha
Mons. Giuseppe Leanza
11. ledna 2013
Drahé sestry,
1. shromáždili jsme se společně kolem stolu Božího slova a eucharistie, abychom oslavili výročí 350 let od smrti vaší milované zakladatelky, služebnice Boží, Matky Marie Elekty od Ježíše. Jsem velmi řád, že v těchto okamžicích mohu být s vámi a sdílet tuto zkušenost víry a modlitby. Ke každé z vás se obracím se srdečným pozdravem a s přáním krásného svátečního dne. Pozdravuji také kněze a věřící, kteří se tu shromáždili, především pak Matku převorku zdejšího kláštera, Sestru Miladu od Spasitele světa a děkuji jí, že mne vaším jménem srdečně pozvala, abych se mohl zúčastnit této, pro vaši klášterní komunitu, tak významné události. S radostí vám chci také předat láskyplný pozdrav jménem Svatého otce, papeže Benedikta XVI., kterému tolik leží na srdci život klauzurních sester. Mým prostřednictvím se k vám Svatý otec duchovně připojuje ve zpěvu chvály a vděčnosti za všechny nebeské dary, které Pán dává českému národu skrze vaše zářivé svědectví skrytého života, ujišťuje vás o své modlitbě a provází vás svým apoštolským požehnáním i přáním, aby dnešní oslava byla pro každou z vás příležitostí k obnově závazku naprostého odevzdání se Pánu.
2. Boží slovo, kterému jsme při této mši svaté ke cti Nejsvětější Trojice naslouchali, nám nabízí několik podnětů k reflexi. Benedikt XVI. shrnul a vyjádřil tajemství Nejsvětější Trojice takto: „Ježíš nám zjevil tajemství Boha: on, Syn, nám dal poznat Otce, který je v nebi a poslal nám Ducha svatého, který je láskou Otce a Syna. Křesťanská teologie shrnuje pravdu o Bohu v tomto výrazu: jediná podstata ve třech osobách. Bůh není osamocený, ale je dokonalým společenstvím. Lidská osoba, která je Božím obrazem, se proto cele realizuje v lásce, která je prostým darem sebe sama“ (Anděl Páně, 22. května 2005). Víme, že tajemství Trojice naší myslí nelze cele pochopit, lze je však intenzívně prožívat, protože láska, která je mezi třemi Božskými osobami, se projevuje v uplatňování charity, tedy v projevech lásky. Svatý Augustin napsal: „Vidíš-li, (poznáváš-li lásku), vidíš, (poznáváš), Trojici“.
Úryvek prvního čtení (Ex 34,4b-6.8-9) staví do popředí několik základních charakteristik našeho Boha: je „Bohem laskavým a milosrdným“, Bohem „váhavým k hněvu, plným lásky a slitování“ (Ex 34,6). Ve druhém čtení (Řím 8,14-17) svatý apoštol Pavel říká, že ve křtu jsme obdrželi Ducha svatého, který nás sjednocuje s Kristem jako bratry a sestry a staví nás do vztahu s Otcem jako jeho syny a dcery, takže můžeme volat: „Abba, Otče“ (Řím 8,15-17). V okamžiku křtu nám byl dán zárodek života Božího a my jsme se stali členy církve, tedy Boží rodiny, kterou Svatý Augustin definuje jako: „Sacrarium Trinitatis“ (jako svatyni Trojice). Konečně Janovo evangelium (Jan 16,12-15) nám připomíná, že jedině Ježíš zjevuje Otce a že autentickým vykladatelem Ježíšova slova je Duch svatý, který nás přivádí k poznání pravdy a osvěcuje srdce všech věřících, aby plně chápali zjevení, které nám Ježíš přinesl.
3. Drahé sestry, při kontemplaci tajemství Trojice, které je v podstatě tajemstvím společenství a lásky, Marie Elekta od Ježíše pochopila, že skutečná důstojnost lidského tvora spočívá právě v jeho povolání k lásce. V Kristu odhalila a poznala svoji jedinou životní lásku, toho, který dal smysl celému jejímu bytí a jednání, a z toho důvodu neváhala cele se mu darovat volbou mnišského života, života v tichu, v modlitbě a v kontemplaci. Jak dobře víte, narodila se 28. ledna 1605 v Terni a dostalo se jí výborného křesťanského vzdělání. V 21 letech vstoupila spolu se sestrou Lucií do kláštera bosých karmelitek ve svém rodném městě a bezvýhradně se zasvětila Pánu. Z jejího života vystupují tři základní úseky: a) Karmel ve Vídni, v němž byla převorkou ještě před dosažením věku, požadovaného kanonickými předpisy, od roku 1638 do roku 1642; b) klášter v Grazu (1642-1654), ve kterém prožila nejšťastnější a duchovně bohatá léta svého života; c) klášter svatého Josefa v Praze (1646-1663), ve kterém přispěla k šíření náboženské a duchovní obnovy (probuzení) českého národa a ve kterém uzavřela svůj pozemský život právě 11. ledna 1663, obklopena vroucností, láskou a úctou svých duchovních dcer. Její neporušené tělo zde střežíte jako vzácnou relikvii a projevit úctu jí sem přicházejí početní věřící, kteří na její přímluvu dostávají velké milosti a požehnání. Je naším přáním, abychom ji co nejdříve mohli vidět povýšenou na oltář.
4. Marie Elekta od Ježíše pocházela ze šlechtického rodu, byla prostou, pokornou a skromnou ženou, někdy snad přehnaně citlivou a nesmělou, vždy ale mimořádně dobrotivou, moudrou a prozíravou. Její život byl poznamenaný utrpením a křížem nemocí a vnitřních i vnějších zkoušek. Odkud čerpala duševní sílu a odvahu, které jí byly přiznány jak uvnitř tak i vně kláštera? Pravou odpověď nám nabízí svatý Pavel, když říká, že Bůh si pro uskutečnění svého velkého díla a tajemných úradků často volí „to, co je ve světě pokládáno za pošetilé…, slabé…, to, co je pokládáno za nic…, aby se před ním žádný člověk nemohl vynášet“ (1Kor 1,27-29). Marie Elekta od Ježíše zaměřila celý svůj život na Ježíše, který byl její největší láskou. Kristus byl pro ni vším, středem i tajemstvím jejího života, nekonečným zdrojem, ze kterého čerpala odvahu a vnitřní sílu.
5. Milé sestry, také vy jste podle příkladu vaší zakladatelky postavily přede všechno a nade všechno Ježíše Krista tím, že jste si zvolily život ve skrytosti a v odříkání se tohoto světa. Všechno jste opustily, abyste do vlastnictví obdržely „skrytý poklad“ nebo „drahocennou perlu“, kterou je sám Ježíš Kristus, s touhou milovat jej, sloužit mu, klanět se mu a kontemplovat ho v tomto pražském klášteře i s přesvědčením, že on je jedinou oporou, která se nikdy nepohne, pevnou skálou věrnosti a lásky, která se nezřítí. Vaše velká duchovní učitelka, Svatá Terezie z Ávily, napsala: „Todo se pasa, Dios ne se muda“ (Všechno pomíjí, jen Bůh zůstává nezměněný). Váš klášter, postavený na tomto vyvýšeném místě nad Prahou, se podobá „městu“ na hoře, je jako „světlo“ na svícnu, jehož posláním je ukazovat na cíl, ke kterému lidstvo kráčí.
6. Současná společnost, ve které žijeme, se celkově proměnila, stala se společností silně sekularizovanou; nepřítomnost Boha na ni doléhá stále tíživěji a velmi reálným se stává riziko, že nemálo křesťanů se poddá tlaku postmoderní doby tím, že svoji víru nechá zvlažnět; náboženství je považováno za věc ryze soukromou a mnozí naši současníci mají před sebou horizont jen čistě pozemský. Jiní říkají, že se vrátily apoštolské doby, když církev musela čelit početným výzvám při hlásání evangelia pohanskému světu. Papež Benedikt XVI. se rozhodl odpovědět na tuto dramatickou situaci vyhlášením Roku víry, který právě prožíváme a slavíme, se záměrem posílit víru katolíků a přitáhnout k ní i svět silou jejich příkladu. Tyká se to všech pokřtěných, ale především nás kněží a vás osob zasvěcených modlitbě, abychom v současnosti znovuobjevili radost naší víry a obnovili v sobě schopnost s nadšením a radostí předávat to, co znamená věřit v Ježíše Krista. Uzavírám tímto přáním pro každou z vás a ujišťuji vás o své modlitbě. Vyprošuji vám Pánovo požehnání a přímluvu blahoslavené Panny Marie z hory Karmel.
Amen!