Počáteční pomůcky
Cestu modlitby je třeba brát vážně a realisticky, proto je třeba si vypomoci všemi dostupnými prostředky.
Knihy
Slouží k soustředění a skýtají látku meditace. „K rychlému usebrání je dobrá kniha“ (Ž 9,5). „Dobrým prostředkem je také vzít si dobrou knihu v mateřštině, jak k usebrání myšlenek, tak k tomu, abychom se dobře modlili ústně“ (C 26,10). Její zkušenost je v tomto případě jasná: „Po celých těchto (osmnáct let), pokud to nebylo hned po přijímání, nikdy jsem se neodvážila začít modlitbu bez knihy. V tomto prostředku, který (mi) byl jako společník nebo štít, kterým jsem měla snést rány mnoha myšlenek, jsem nacházela útěchu“ (Ž 4,9; C 17,3). „Když vezmu knihu, useberu se a uklidním se, a tak přechází četba v modlitbu“ (R 1,11). Evangelium bylo vždy jejím nejúčinnějším útočištěm: „Vždy jsem měla náklonnost ke slovům evangelií, která mě víc usebrala než velmi hutné knihy“ (C 21,4).
Příroda
Příroda je souhrnem znamení, která vypovídají o Bohu, a proto k němu také vedou: „Prospívalo mi také dívat se do kraje či do vody, na květiny; v těchto věcech jsem nacházela připomínku Stvořitele, říkám, že mě (tyto skutečnosti) probouzely a usebíraly a sloužily jako kniha“ (Ž 9,5). Stará tradice, která vidí ve vesmíru jakoby knihu, jež vypráví o Božích divech, se v Terezii plně rozvíjí: „Nenacházím nic vhodnějšího k objasnění některých skutečností ducha než vodu; a je tomu asi proto, že toho vím málo a důvtip (mi) nepomáhá a mám tak ráda tento živel, že jsem si ji všímala s větší pozorností než jiné věci; neboť ve všech (věcech), které stvořil tak velký a tak moudrý Bůh, musí být mnoho hlubokých tajemství, jimiž si můžeme prospět, a tak to dělají ti, kdo tomu rozumějí, třebaže věřím, že v každé maličkosti, kterou Bůh stvořil, je toho víc, než čemu se z ní rozumí, byť by se jednalo o mravenečka“ (4 H 2,2). Odtud plyne její opakovaná rada sevillské převorce ohledně hmotných podmínek domu a jiných prvcích podporujících kontemplaci: „vždy dbejte spíše na výhled než na to, abyste byly v dobrém místě, a na to, abyste měly zahradu, je-li to možné“, protože „mít zahradu a výhled je pro náš způsob života velkou věcí“ (dopisy Marii od sv. Josefa, 8.-9. února 1580,10; a 3. dubna 1580,8).
Učitel
Ona, když to nejvíce potřebovala, ho neměla: „Nenašla jsem učitele – myslím zpovědníka – který by mi rozuměl, třebaže jsem ho hledala, a dvacet let nato říkám, že mi to bylo k velké škodě, protože jsem se mnohokrát vracela nazpět a dokonce jsem se úplně ztrácela“ (Ž 4,7). Snad proto lépe pochopila jeho důležitost: „To, na čem velmi záleží, je, aby učitel byl prozíravý, tím myslím rozumný, a aby měl zkušenost; je-li nadto vzdělaný, pak je to velikánská věc“ (Ž 13,16). Pokud se nenajde učitel s těmito třemi kvalitami: rozumný, zkušený a vzdělaný, pak Terezie doporučuje zkušené (učitele) v začátcích a vzdělané pro pozdější období. A v každém případě ať hledí vzhůru, aby nevedli duši k plazení: „mají hledět, aby byl takový, že je nebude učit, aby byly jako žáby, ani aby se nespokojil s tím, že duše svede jen chytat ještěrky“ (Ž 13,3), „nemá táhnout duši v chomoutu, jak se říká, nýbrž vést ji s mírností k jejímu většímu pokroku“ (Ž 11,16).
Přátelé
„Je velkým zlem pro duši, když je sama uprostřed takových nebezpečí“ (Ž 7,20). Tímto stísněným vyjádřením shrnuje nejdelší a nejdramatičtější kapitolu svého duchovního života. Proto o pár řádků dále radí následující: „Proto bych těm, kdo mají modlitbu, radila, zvláště na začátku, aby si získali přátelství a styk s ostatními osobami, které se zabývají tímtéž“ (Ž 7,21). „Láska roste tím, jak se sdílí, a je tisícero dober, o kterých bych se neodvážila mluvit, kdybych neměla velkou zkušenost s tím, jak mnoho na tom záleží“ (Ž 7,22).