Dvojnásobný duch
První smysl je dvojnásobný podíl z Otcova dědictví, podíl prvorozeného syna, podíl privilegovaných dětí. Karmelitáni jsou privilegované děti velkého proroka a žádají od něho prvorozenecký podíl. Ale jenom ten, kdo má v úmyslu udržovat ušlechtilé domácí tradice, může žádat o tento privilegovaný podíl. Prosíme-li ho o jeho dvojnásobného ducha v tomto smyslu, smíme být jeho prvními syny a následovat ho, jak je to jen možné.
Ještě jiný smysl se dává tomuto dvojnásobnému duchu: totiž jako podivuhodné spojení kontemplativního a činného života u velkého proroka. Byl to především velký kontemplativní muž, ale Bůh jej mnohokrát odvolal od jeho nazírání k činnému životu a v dějinách Izraele má místo jako jeden z jeho nejneúnavnějších pracovníků. „Abiit autem in montem Carmeli.“ Vždycky se vracel do samoty kontemplativního života. Tak tedy karmelitáni musí být lidé kontemplativní, kteří se stále vracejí od svého činného života k nazírání jako vyšší a lepší stránce svého povolání.
Nicméně, dvojnásobný duch proroka má ještě třetí smysl. Je to harmonické spojení lidského cvičení se ve ctnostech a mystického života, vlitého Bohem. Spojení očistné a osvětné cesty („via purgativa et illuminativa“) s cestou sjednocující („via unitiva“). V tomto třetím smyslu chápala stará výchova v našem řádě Eliášova dvojnásobného ducha a tohoto dvojnásobného ducha si musíme vyprošovat z nebe. Naše výchova musí v sobě promítat jeho dvojnásobného ducha: pěstování ctností při osobní nebo společné činnosti založené na životě modlitby; a ustavičné rozjímání, vrcholící činným nazíráním neboli jednoduchou modlitbou a tímto druhým duchem, nevýslovně vyšším: mystickou, skutečnou zkušeností o Bohu už v tomto životě. Musí to být spojení činného a trpného nazírání, spojení lidské horlivosti a mystického života, vlitého Bohem. Naše utrpení a oběti, naše námahy a cvičení se v modlitbě a ve ctnostech, odmění Bůh blaženým patřením na jeho lásku a velikost.
Tak můžeme vpravdě říci, že „Eliášův život je nejstručnější souhrn života našeho řádu“. Ale ihned se musíme ptát: Které jsou příznačné známky tohoto prorockého života?
Trojnásobná základna Eliášova života modlitby
Když byl Eliáš unášen ze země v ohnivém voze, prosil ho jeho věrný žák Elizeus, aby mu dal jako dědictví svého dvojnásobného ducha. V plášti, který Elizeus obdržel a který si dal na ramena, dostalo se mu dědictví, jež si vyprosil. Prorokův plášť mu byl symbolem ujištění, a podle zázraků, způsobených tímto pláštěm, porozuměli Elizeovi učedníci, že na něj sestoupil Eliášův duch. A tak jako Elizeus chodil v duchu a síle Eliášově, tak ho jeho žáci následovali. Řád se vždy snažil, aby tentýž duch pokračoval v jeho členech. Vždy jim předkládá ideál dvojnásobného ducha a slibuje jim dvojnásobnou korunu.