Touha po smrti
Umřít, to je příliš velká radost
Nechtěla bych umřít, můj Bože! Umřít, to je příliš velká radost…
Moje oči uvidí Stvořitele
Má přirozenost se bouří, nechce umřít; ale zároveň mé srdce plesá radostí, protože moje oči uvidí svého Stvořitele. Můj Bože, jaké je to štěstí! Moje oči uvidí Tebe, půjdu k Tobě… Je pravda, že jsem zhřešila, ale mám velkou důvěru…
Ryba vytažená z vody
Jsem jako rybka vytažená z vody: otvírá a zavírá tlamičku, ale nemá žádnou úlevu. Jsem jako ona: na zemi nemám žádnou jinou úlevu, než vzdychat po nebeské vlasti. Kdy ten den nastane? Zde na zemi všechno pomíjí jako blesk, jako polní květ. Všechno na této zemi je pro mou duši hořké, všechno je jed. V mých očích je země tak černá! Kdy už Ho uvidím navždy?
Pane, jak tvrdé máš srdce!
Každé ráno, když zjistím, že zůstávám na zemi, říkám Ježíšovi: Pane, jak tvrdé máš srdce!
Hned jak tato slova vypustím z úst, říkám Mu: Promiň, můj Bože, promiň, že tak s Tebou mluvím!…
Uspiš, uspiš, můj Bože, tu chvíli, kdy půjdu k Tobě. Na zemi se mi nic nelíbí. Pospěš, pospěš si, Pane! Na ničem mi již nezáleží. Ale, pokud budu žít, bojím se, že se k něčemu připoutám. Bojím se sama sebe…
Pane, přijď na moje místo
Pane, přijď, přijď na moje místo, a uvidíme, jestli je to tak dobře. Nahraď mě sebou… Mé srdce již nemůže… Jak mám žít?
Mé srdce taje
Mé srdce taje: už nemám srdce, ono roztává.
Všechny mé smysly tíhnou k Bohu. Všechno v Bohu taje. Uvidím svého Boha, uvidím svého Boha! …
Jsem jako dítě, které vychází z hnoje, celé ušpiněné, unavené, a vrhá se k nohám Ježíše, k nohám Jeho milosrdenství.
Řeknu Mu: v Tvém domě je hodně příbytků. Dej mě do toho, do kterého budeš chtít. Ale ať Tě miluji po celou věčnost! …
Mé srdce roztává v Ježíši. Mé srdce už nemůže zde na zemi žít. Nemám už své srdce. Požehnaná smrti, díky které uvidím svého Boha! Všechno bude skákat radostí, když uvidím svého Boha…
Pane, dej mi tu milost
Zdálo se mi, že jsem v dálce uviděla našeho Pána a On tam dával vše, o co Ho přicházeli prosit. Já jsem tam také šla a zůstala jsem stát u Jeho nohou. Svatá Magdaléna Ho držela za jednu nohu a já za druhou. Tehdy jsem jí řekla: zhřešila jsem víc než ty a On mi odpustil víc. Ona řekla: – Ne, já jsem víc zhřešila.
Řekla jsem jí : Ne, ty Ho miluješ více než já; a já jsem zhřešila víc než ty…
Pozvedla jsem hlavu k Pánu, a když jsem viděla, že mi nic neodmítne, řekla jsem Mu: Pane, uděl mi milost, vezmi mě rychle.
Tehdy mi požehnal; položil mi ruce na hlavu. Pocítila jsem tolik radosti a tolik milosti, až jsem se probudila…
Pane, vytáhni mě z vězení
Má Matka (Panna Maria) přichází k Ježíši a říká Mu: Milosrdenství, vytáhni tu malou z vězení…
Mé tělo miluje Pána; mé kosti milují svého Boha; má duše a všechny mé smysly se upínají k mému Bohu. Neotálej; vyslyš mé sténání, můj Bože.
Až Tě uvidím, vše ve mně se navrátí do života a nabere v Tobě novou sílu, můj Bože…
Laskavá smrti!
Můj Bože, jak je tento svět slepý, když se bojí smrti! Této požehnané smrti! Bojí se jít k Bohu!…
Laskavá smrti, navrať mě rychle mému Milovanému!…
Ano, jsi laskavá, vysvobozuješ z vězení. Člověk vyjde z temnoty a vystaví se světlu dne.
Spatřím svého Boha, Pán mi to slíbil.
Až červi snědí můj šat
Spatřím svého Boha, spatřím mé všechno! Spatřím Ho, budu Ho milovat…
Když můj šat (mé tělo) snědí červi, zaraduji se. Chtěla bych, aby červi snědli můj šat rychle, velmi rychle. Kdybych mohla, šla bych pro ně, abych je na něj položila. Ale Bůh to ještě nechce.
Přeložily bosé karmelitky Praha
S laskavým svolením
bosých karmelitánů krakovské provincie