Naděje

Pod Ježíšovými křídly

Hle, co nám chce Ježíš říci: Myslíte si, že kdyby kvočna viděla, že se blíží nepřítel, neschovala by pod křídly svá mláďata, aby je chránila?
Myslíte si, že Ježíš se nemůže zachovat podobně jako ta kvočna? Nemůže ukrýt své děti pod svým pláštěm a ochránit je před někým velkým?“
Čeho se tedy bojíte?

Důvěřovat kvůli Ježíši

„Na čem ti více záleží, na stvoření, nebo na Mně?“
– Na Tobě, Pane, jen na Tobě.
„Ať tedy stvoření dělá, co chce. I když se všichni postaví proti tobě, Já budu stále s tebou. Zůstaň v pokoji.“

Důvěřovat navzdory své bídě

Pane, co by mohlo dělat malé nemluvně, které by zůstalo opuštěné vlastní matkou a bylo by všemi lidmi hozené do bláta? Kdyby přišla zvířata, mouchy, vosy a hadi, aby ho pokousaly, nemohlo by se ubránit; umřelo by hladem a žízní…
Pane, mé hříchy způsobily všechno toto utrpení. Jsem jako to malé dítě. Ale Ty jsi můj Otec; smiluj se nade mnou: jsem dílo Tvých rukou…

Důvěřovat navzdory svým hříchům

Děkuji Ti, můj Bože. Je dobře, že tisíckrát padám, abych Ti mohla ještě mnohem víckrát opakovat: Důvěřuji Ti, Pane! Podívej se na mou slabost a na mé trápení, jen Ty sám jsi moje síla.
Děkuji, děkuji Ti za to, že jsi mi dal poznat a pocítit, čím jsem. Raději toto, než zázraky. To je pro mne lepší. Chtěla bych, aby všichni viděli, jak padám. Ach, jaký jsem to ubohý nadutec; čím bych mohla sytit svou pýchu? Pane, děkuji, děkuji, ještě jednou děkuji!…

Důvěřovat díky svým hříchům

Tolik jsem hřešila! Jak mám doufat, že půjdu do nebe?
Ano, můj Bože, důvěřuji, protože jsem mnoho hřešila. V nebi zazářím leskem Tvého milosrdenství více než všechny mé sestry.

Spása díky milosrdenství

Díky Boží milosti mám v hloubi svého srdce pevné přesvědčení a cítím, že je pravdivé.
Dopustila jsem se všech možných špatných skutků a nevěrností; na celé zemi není nikdo takový, jako já. Neexistuje žádná taková sestra, ani jedna, která by více zhřešila a byla by méně věrná, než já.
A přesto se nemohu zbavit této vnitřní jistoty: Bůh mě díky svému milosrdenství spasí…

Zpěv o hříchu

Můj Milovaný jde přede mnou; mé srdce je bdělé, má duše potěšená…
Ó zřídlo, Tvůj pohled mě stravuje…
Země, rozestup se, abys mě mohla pohřbít. Mé srdce touží opustit toto údolí, aby Tě oslavovalo, Nejvyšší Dobro! Vytáhni mě z vězení, které mě zotročuje.
Když se má přirozenost bouří, Pán mě kárá. Ale cítím, že to mě kárá Láska…
Církev říká: Požehnaná vina, díky které máme takového Vykupitele! A já mohu k tomu dodat: Šťastný pád!…
Když vidím své hříchy, jsem ve větším pokoji, protože vidím ovoce svého vlastního stromu…

Doufat navzdory zoufalství

Pane, navštiv svůj dům. Pohlédni na něj. Podívej se, kolik zvířat do něj vchází a škodí mu! Navštiv ho, Pane, navštiv svůj dům…
Pane, navštiv svou zahradu. Bez Tebe je zima; nemá ovoce. Jednej jako zahradník: on zemi obdělává, hnojí ji, zasévá, hlídá, pečuje o ni, prořezává a zalévá.
Tvá zahrada je vyprahlá. To je má duše: nikdo jí nepřináší ani kapku vody…
Přijď, Pane Ježíši; bez Tebe umdlévám a padám. Jedině Ty jsi mou sílou. Jedině Ty jsi mou radostí…
Pane, nic na zemi mě nemůže potěšit: ani stvoření, ani nebe, ani země, ani lidé, ani andělé. Nic mi nemůže dát radost, pokoj, který jsem ztratila, když jsem ztratila Tebe, můj Bože.

Doufat proti vší naději

Bože, nikdo nezhřešil tak jako já. O to víc se raduji a více důvěřuji, protože ve mně zazáří Tvé velké milosrdenství.
Téměř nikdy nezakouším důvěru; nemám žádnou naději; ale doufám proti vší naději…
Vnímám, že jsem sama sobě ještě neumřela. O to víc se tedy obávám jedině sebe samé; nebojím se ďábla; on nic nezmůže, jestliže se mu nepomůže.
A přece, navzdory své zlosti a svým hříchům vkládám svou důvěru v Boha. Milosti, které mi každý den udílí, mi nepřinášejí útěchu. Opírám se jen o víru v Boha a doufám proti vší naději.
Kdybych umírala hlady a žízní, a kdyby dobrý Bůh dopustil, aby mi chyběl chléb, doufala bych, že nastane chvíle, kdy mě přijde nakrmit.
Ó, chci vždycky doufat a důvěřovat…

Modlitba v době beznaděje

Prosíš mě o oběť, abych byla bez Tvé přítomnosti, Pane, ale nemohu souhlasit. Učiň, abych trpěla jakým způsobem budeš chtít, ale nenechávej mě bez Tebe.
Můj Bože, již nemohu. Mé srdce umdlévá. Podívej, má duše strádá, mé srdce vzdychá. Přijď, Pane, neprodlévej, nemohu bez Tebe žít. Jsi mým životem; bez Tebe jsem, jako bych umřela, mé tělo je v rozkladu, rozpadá se, mění se v prach. Jsem malým, bídným prachem a ten bídný prach Tě volá: vyslyš ho, přijď pro něj a dej mu život, neboť jinak shnije v zemi!
Ó, má Spáso, přijď a rozehřej tu hnilobu, rozpusť led, který je v mém srdci. Když je slunce skryté, led je chladem tvrdý jako kámen; když se slunce objeví, led taje.
Podobně je to s mou duší, Pane; když ji opustíš, je chladná jako kámen, jako mrtvé tělo. Když se duše od něj oddělí, stane se studeným, potom zeleným, potom černým; potom ho pojídají červi a změní se v prach…
Podobně je to s mou duší, Pane. Když ji opustíš, stane se studenou, hnije a cítí, jak se kosti kazí až do morku; má kůže vysychá jako kůže vystavená slunci…
Přijď, přijď, můj živote! Pospěš si vzkřísit mě. Již nemohu, umírám, měním se v prach. A prach Tě nemůže oslavovat, nemůže Ti sloužit! Navrať život mé duši a ona Tě bude oslavovat a Tobě sloužit…
Ryba vytažená z vody umírá. Přežije hodinu, dvě, ale pak umře; když je vhozená zpět do vody, vrací se jí život. Podobně je tomu i s mou duší!
K čemu se přirovnám? K ptákům, malým ptáčkům v hnízdě. Když jim otec s matkou nepřinesou pokrm, umírají hladem. Podobně je tomu i s mou duší bez Tebe, Pane, když nemá pokrm, nemůže již déle žít…
K čemu se přirovnám? K malinkému zrnku pšenice vhozenému do země. Jestli nespadne rosa a slunce ho nezahřeje, malinké zrnko shnije. Podobně je tomu i s mou duší, Pane, jestliže nespustíš déšť milostí a nesešleš paprsky svého Slunce. Ale jestli mu dáš svou rosu a své Slunce, zrnko bude nasáknuté a ohřáté, zapustí kořeny, stane se rostlinou a přinese mnoho dobrého zrna.
Když se vytrhne kořen stromu, strom usychá a umírá. Hodí se již jen k tomu, aby byl pokácen a hozen do ohně. Ale když v zemi zůstane kořínek, strom zůstane zelený a vydá listí, květy a ovoce. Podobně je tomu i s mou duší, Pane. Bez Tebe nemá kořeny, nehodí se k ničemu, nemůže přinášet ovoce.
Když uťatá větev usychá, nezralé ovoce, které na ní visí, nemůže dozrávat; zůstane nezralé, usychá a hnije. Podobně je tomu s mou duší, Pane… Ale když bude větev naroubována ke stromu, zůstane krásná a přinese mnoho ovoce.
Je čas na všechno. Je čas zimy a ledu; tehdy je strom holý. Je čas rosy a deště, čas slunce; tehdy se strom zazelená; vyžene listí, květy a ovoce. Je také čas kácení stromu… Teď je má duše jako kus suchého dřeva; když ho tak necháš, nehodí se k ničemu; nakonec shnije a přemění se v prach. Ale když hodíš ten kus dřeva do ohně, hoří a stane se uhlíkem, na kterém se před Tebou pálí kadidlo.
Vhoď ten kus dřeva do Své výhně, Pane, aby se spálil na uhlí, na kterém by se před Tebou pálilo kadidlo.
Prosíš mě o tři oběti, Pane? Nejen o tři, ale i šest, jestli chceš. Víš, že toužím líbit se Ti ve všem. Kdyby se Ti moje oči líbily, vezmi si je; mé uši, vezmi si je; můj jazyk, má ústa, můj nos, vezmi si všechno, co se Ti zalíbí; má hlava, všechny mé údy, mé tělo, vezmi si všechno; dávám Ti všechno… Ale nemohu souhlasit s tím, abych měla vůči Tobě studené srdce. Vhoď mě do své výhně, abych se jako kadidlo spalovala před Tebou…
K čemu se přirovnám? K růži, která se utrhne a která vadne v dlani a ztrácí vůni. Ale když zůstane na růžovém keři, zůstane dále svěží a krásná, a zachovává si svou vůni.
Jsem jako lampa bez světla; knot lampičky nemůže plát bez oleje. Když ji chtějí zapálit, sklo puká a ona hasne. Podobně je tomu i s mou duší bez Tebe, Pane. Ty jsi olejem mé duše a ona se bez tebe nemůže zapálit, hasne. Vlej olej své milosti do mé duše, aby před Tebou plála!
K čemu se přirovnám? K hrdličce, která krmí svá mláďata, k bdělé matce, která krmí své malé děťátko.
K čemu přirovnat Tebe, Pane? Nic není jako Ty…
Odhal se mé duši, můj Bože. Odhrň záclonu, která Tě ukrývá. Odsuň, slož tu záclonu, ať Tě vidím… Již déle nemohu. Mé srdce umdlévá. Navrať mi život. Sejmi ten závoj, který Tě zakrývá. Již nemůžu žít, když Tě nevidím. Přijď Pane; rychle se odhal!

Plody naděje

Duše, která vkládá svou naději v Boha, bude proměněná skrze Jeho milosrdenství v nádherný diamant…

Uvidím svého Boha

Trpím, neboť nevím, jestli budu spasena. Ale navzdory tomu mám v hloubi svého srdce cosi, co mi říká: Ano, uvidím mého Boha, budu mít místo v krásném nebi, budu se s Ním radovat…

Píseň křídel

Beru si křídla mého Spasitele. Vidím, jak mě celá země nazývá blahoslavenou. Ó, jak je sladké být Tvou, můj Vykupiteli! Tvé jméno je veliké; naplňuje nebe. Všechno Ho oslavuje a je naplněno radostí z Jeho přítomnosti.
Křídla, která mi dovolují vzlétnout, mi dal můj Vykupitel. Svým pohledem se slitoval nad mou duší. Dal mi křídla, kterými jsem vzlétla.
Propast, ve které jsem se nacházela, byla hluboká; Pán mě z ní vytáhl. Od toho dne jsem navždy v Jeho lůně. Požehnaný den: ať nikdy neskončí!…
Pán mě vzal do své vlasti. Co řeknete, obyvatelé země?
Dává mi křídla, abych létala; dává mi tisíce květů, abych jimi vysázela cestu, kterou vidím; vložil mi do rukou koš s květinami; všichni mí přátelé z něj mohou brát. Házím je po celé cestě; přátelé i nepřátelé je rychle sesbírali.
Dal mi křídla, abych létala a koš s květinami na kolena. Nebe i země Mu na Jeho přečistý úsměv odpověděli úsměvem.

Přeložily bosé karmelitky Praha
S laskavým svolením
bosých karmelitánů krakovské provincie

Zpět