Zpráva
(Jak lze dosáhnout toho, abychom snadno a neustále mysleli na Boha?
Tuto otázku položil bratru Vavřincovi jeden spolubratr, jemuž byl bratr Vavřinec povinen dát odpověď. Zněla takto:)
Od svého vstupu do kláštera jsem učinil Boha cílem všech svých myšlenek a přání, obsahem svého usilování a smyslem svého života.
Na začátku noviciátu jsem se v hodinkách vyhrazených pro modlitbu zabýval myšlenkami na Boha. Snažil jsem se přesvědčit své nitro o Jeho existenci a probudit v sobě hluboký dojem z Božího bytí. Dařilo se to víc pokorným odevzdáním než učeným dokazováním nebo vzletnými myšlenkami. Rostl jsem tak rychle a jistě v poznání Boha a v lásce k Němu, že jsem byl odhodlán zcela se Mu odevzdat. Chtěl jsem žít neustále v Jeho blízkosti a nikdy na Něho nezapomenout.
Když jsem byl v nitru zcela naplněn hlubokými pocity odevzdanosti a lásky k nekonečnému Bytí, šel jsem za svou prací do kuchyně – byl jsem tehdy právě kuchařem – a konal jsem svědomitě všechny práce, které mi příslušely. Při této činnosti a také ve volném čase před prací, při ní i po ní jsem neustále setrvával v modlitbě.
Když jsem začínal práci, řekl jsem Bohu s důvěrou: Podívej se, můj Bože, Ty jsi se mnou! Když teď musím vykonat tyhle věci v poslušnosti k Tvým příkazům, prosím Tě o milost, abych přitom směl zůstat v Tvé přítomnosti. Pomoz mi, buď se mnou! Všechno, co dělám, chci dělat pro Tebe. Ovládej všechna moje přání.
Během práce jsem zůstával v důvěrném rozhovoru se svým Stvořitelem. Buď jsem Ho prosil o milost nebo jsem Mu výslovně věnoval všechny své práce.
Když byla některá práce hotová, zkoumal jsem, jak jsem ji vykonal. Když jsem našel něco dobrého, poděkoval jsem za to Bohu. Když ne, prosil jsem Ho za odpuštění, aniž jsem propadal bezútěšným myšlenkám. Zase jsem se vnitřně napřímil a pokračoval jsem v cvičení zpřítomňování Boha, jako bych se od Něho byl neodchýlil. Po každém pádu jsem se zase zvedl a vykonal jsem úkon víry a lásky. Nakonec jsem dospěl k stavu, ve kterém pro mne bylo stejně těžké nemyslet na Boha, jako pro mne bylo dříve obtížné zvykat si na Jeho blízkost.