Pátý dopis
Paní…
Velmi Vás lituji. Byl by nejvyšší čas, abyste starosti s obchodními záležitostmi přenechala panu a paní… a zbytek svého života strávila už jen v Boží službě. Bůh od nás nevyžaduje žádné velké oběti: čas od času na Něho trochu myslet, trochu se Mu klanět: občas Mu svěřit svoje starosti, jindy Mu zase poděkovat za požehnání, kterého se nám dostalo a stále ještě dostává – i při všech našich těžkostech a námahách. Prosí Vás, abyste u Něho čerpala útěchu, jak často jen můžete. Mějte vůči Němu srdce otevřené, třeba i v době jídla nebo když jste ve společnosti – přijme i sebemenší vzpominku. Nemusíte Ho hlasitě volat: je nám blíž než si myslíme.
Abychom byli u Boha, není třeba být stále v kostele. Ve vlastním srdci si můžeme zřídit tichou komůrku modlitby, tam se můžeme čas od času uchýlit a hovořit tam láskyplně s Bohem. Každý k Němu může mít velmi blízko; někdo víc, někdo míň. On ví, čeho je kdo z nás schopen. Začněme tedy! Možná, že od nás očekává velkodušné rozhodnutí. Proč se ho nechceme odvážit? Jak krátký je ten čas, který tu ještě pobudeme. Vám je skoro čtyřiašedesát a mně je skoro osmdesát let. Měli bychom žít jen pro Pána a umírat pro Něj! Utrpení a bolesti snášejme s vnitřní vyrovnaností a radostí, neboť spočíváme v Bohu. Bez Něho nechutnají duchovnímu člověku ani ty největší radosti. Jemu buď chvála a dík za všechno! Amen.
Zvykněte si na toto: sloužit Bohu ze všech sil, prosit jej o milost, Jemu darovat své srdce. Dělejte to častěji, i během dne při svém zaměstnání. Dělejte to, když můžete, kdaždý okamžik. Nedržte se při tom příliš úzkostlivě předepsaných forem nebo cvičení. Konejte všechno ve víře v Boha, z lásky k Němu a v plné pokoře před Ním. Ujistěte prosím pana, paní a slečnu… o mých upřímných modlitbách. V tomto smyslu jsem Váš služebník a Váš bratr v Kristu, našem Pánu.