Čtvrtý dopis
3. listopadu 1685
Ctihodná matko!
Slečna… mi předala růžence, které jste jí pro mne dala. Divím se, že jste jí nesvěřila i svoje mínění o knížečce, kterou jsem Vám poslal a kterou jste jistě dostala. Věnujte se cvičení ve zpřítomňování Boha – i ve svém věku! Lépe pozdě než vůbec ne!
Neumím si představit, jak mohou být lidé v duchovním životě spokojení, aniž usilují o to, uvědomovat si Boží přítomnost.
Zdržuji se, jak jen mohu, skrytě s Bohem v nitru své duše. Když jsem takto u Něho, nebojím se ničeho. Vzdálit se od Něho třeba jen nepatrně, bylo by pro mne prostě nesnesitelné.
Cvičit se praticky ve zpřítomňování Boha sotva znamená nějakou námahu pro tělo. Spíše je potřeba někdy – ne, dokonce často – zříci se drobných radostí, které jsou dovolené a neškodné. Bůh nepřipouští, aby se člověk, který se Mu chce zcela odevzdat, těšil z jiných radostí než jen z Něho! Kdo by pro to neměl pochopení!
Přesto se nemáme nikterak nutit a činit si násilí. Bohu musíme sloužit naopak ve svaté svobodě. Věnujme se jako obvykle své každodenní práci a svým záležitostem beze spěchu, bez nepokoje. Jen náš duch ať je odevzdán Bohu. Buďme Jeho vlastnictvím v pokoře a důvěře, obracejme se k Němu, kdykoli zpozorujeme, že se naše myšlenky od Něho vzdálily.
Je třeba, abychom všechnu svou důvěru složili na Boha a nechali stranou všechny ostatní starosti a myšlenky – i zvláštní cvičení ve zbožnosti. I když jsou sama o sobě dobrá, nesmějí se dostat příliš do popředí, jinak se snadno stanou zvykem.
Zvláštní pobožnosti jsou v zásadě jen prostředkem k dosažení cíle. Cílem je Bůh. Když jsme pomocí zpřítomnění Boha bezprostředně u Něho, který je naším cílem, k čemu jsou nám ještě prostředky? Přebývejme v Jeho přítomnosti, pak můžeme pokračovat s našimi cvičeními v lásce a zbožnosti: ať úkonem klanění, chvály a vroucí touhy, nebo odevzdáním, děkováním nebo i jinými formami, které si můžeme sami vybrat.
Nedejte se odradit, cítíte-li k tomuto cvičení od přirozenosti určitý odpor. Tady je třeba poněkud se přemoci. Často, zejména na začátku cvičení, si člověk myslí: vždyť je to všechno marné! Setrvejte však u tohoto cvičení, zůstaňte mu věrná až do smrti, i kdyby přišly sebevětší těžkosti!
Doporoučím se modlitbám celého vašeho společenství i Vašim modlitbám a jsem v našem Pánu Váš