bratr Vavřinec od Vzkříšení OCD
Všechna krásná slova o Bohu, která slyším a čtu, dokonce i to, co o Bohu cítím a zakouším, nic z toho mě neuspokojuje.
Bůh je nekonečně dokonalý a nevýslovně, nad všechny vyjadřovací možnosti vznešený.
Lidské slovo mi nemůže zprostředkovat správný pojem o jeho velebnosti. Jen víra mi zjevuje Boha a dává mi jej poznat takového, jaký je.
bratr Vavřinec
Bratr Vavřinec se narodil roku 1614 v Lotrinsku v malé obci Hériménil u Lunéville. V třicetileté válce, kolem roku 1634, byl zraněn poblíž Rambervillers a tak byl donucen opustit svou dosavadní životní dráhu vojáka. Po svém uzdravení se rozhodl stát se sloužícím u jednoho šlechtice.
Kolem roku 1640 vstoupil jako bratr k bosým karmelitánům v Paříži. Svoje občanské jméno Mikuláš Herman vyměnil za řeholní jméno bratr Vavřinec od Vzkříšení. Většinu svého řeholního života strávil v kuchyni a v ševcovské dílně. Zemřel 12. února 1691 v Paříži.
V jeho životopise čteme tato slova: „Niterné štěstí plynoucí ze zkušenosti s Bohem pobízelo bratra Vavřince, aby se o ně podělil i s jinými. Měl pevnou, neohroženou povahu a k bližním byl plný laskavosti. Klid a usebranost, jež vyzařovaly z jeho tváře, působily na mnohé hlubokým dojmem. Při práci nebyl ani uspěchaný, ani pomalý, snažil se vykonat všechno v pravý čas a klidně. Čas práce, říkal, se pro mne neliší od času modlitby. V neklidu a hluku kuchyně, když více lidí musí současně vykonávat různé věci, nacházím Boha se stejným klidem jako při pohledu na Nejsvětější Eucharistii.“
Rozhovory a dopisy bratra Vavřince
Rozhovory a dopisy bratra Vavřince uveřejnil v Paříži roku 1692, tedy rok po autorově smrti, M. Beaufort, vikář arcibiskupa a kardinála Nosilles. Rozhovory vedl bratr Vavřinec pravděpodobně právě s M. Beaufortem.
Z šestnácti dopisů je dvanáct určeno řeholním osobám, tři další, totiž pátý, osmý a jedenáctý, se obracejí k jisté ženě a konečně šestý k jistému knězi.
Bratr Vavřinec psal své dopisy zcela zřejmě s úmyslem pomoci jiným v duchovním životě. V případě rozhovorů a šestého dopisu se zdá, že musel na námitky a kritiku odpovědět určitým vysvětlením. V úvodu k prvnímu vydání z roku 1692 čteme: „I když v uplynulém roce odvedla smrt na věčnost mnoho bratří z řádu bosých karmelitánů, v jejichž umírání se svatostí projevilo bohatství jejich života, chtěl Bůh přece usměrnit pozornost lidí na jednoho z nich, na bratra Vavřince. Při jeho smrti dal kráse jeho nitra zazářit jasným světlem, ačkoli se bratr Vavřinec celý život úzkostlivě snažil neupoutávat na sebe pozornost jiných lidí.
Někteří lidé, kteří od něho měli dopis, vyslovili přání dozvědět se o bratru Vavřincovi víc. Proto byly sebrány všechny dopisy a písemné poznámky, které bylo možno ještě najít a které napsal bratr Vavřinec vlastní rukou.
Všichni, kdo budou číst tuto malou knížku, ať je jejich povolání jakékoli, načerpají z ní velký duchovní užitek. Uvidí prostého člověka, který i při návalu práce a obtížných úkolů spojoval tak velice svou každodenní činnost s pohroužením do Boha, že dobrých čtyřicet let zůstával v nepřetržitém rozhovoru s Bohem.“
Bratr Vavřinec nabízí i modernímu člověku jasnou teologii modlitby, přístup do nejhlubšího nitra vlastního bytí a pomoc k nalezení sebe a Boha. Jeho nekomplikovaný styl schopný jemného vcítění dává jeho svědectví víry vyniknout jakoby nově a přítomně. Tento muž nám ukazuje, že hluboká zkušenost Boha, služba bližnímu a tvrdá, zodpovědná práce se nikterak nevylučují.