Žitá mystika, zakládání a duchovní nauka
Jako první pomůcka k uchopení tohoto ženského génia tereziánského Karmelu nám bezesporu poslouží pohled na jeho duchovní matku, svatou Terezii od Ježíše. Jakkoli totiž nechci tohoto génia v zásadě ztotožnit pouze s postavou svaté „zakladatelky reformy“, (3) přece jen je potřeba jeho základní, charakteristické črty, právem hledat u ní jako u iniciátorky nově se rodící řeholní rodiny.
Východiskem nám může přitom být tereziánská ikonografie, která většinou znázorňuje jeden ze tří základních motivů, naznačujících tři hlavní rozměry její bohaté osobnosti: Terezie je zobrazována jako mystička (nejčastěji jde o motiv probodení srdce svaté Terezie andělovým šípem), jako zakladatelka (v tomto případě jde o spíše novější, avšak zcela opodstatněné vyobrazení světice za chůze, s holí v ruce) a konečně jako spisovatelka či duchovní učitelka (s perem v ruce, s knihou a holubicí Ducha svatého). Jen tyto tři obrazy společně vykreslují celý Tereziin portrét; bez kteréhokoli z nich by zůstal neúplný. (4) Ne náhodou také jeden z jejích největších současných znalců, otec Tomás Alvarez, shrnuje tereziánské charisma do tří bodů, které této ikonografii podstatně odpovídají: mysticismus, humanismus a ekleziálnost. (5) A právě to je také triáda, jež v průběhu dalších staletí charakterizuje onoho ženského génia tereziánského Karmelu: žitá mystika, duchovní nauka a zakládání nových klášterů.
Přibližme si tyto tři momenty nejprve na samotné Terezii, a pak si každý z nich projděme z pohledu jiných velkých postav tereziánského Karmelu.