Rozhodné rozhodnutí pro vnitřní modlitbu
(sv. Terezie od Ježíše, Cesta dokonalosti, kap. 21, 23)
C 21,2n.7.10: Dobro vnitřní modlitby
2. Když se nyní vracím k těm, kdo chtějí jít (touto cestou modlitby) a nezastavit se až do konce – jímž je moci pít tuto vodu života – jelikož mají začít, říkám, že je velmi důležité, ba je to všechno, aby měli velké a velmi rozhodné rozhodnutí se nezastavit, dokud k ní nedospějí, ať přijde cokoli, ať se stane cokoli, ať se trpí cokoli, ať si reptá kdokoli, ať už tam člověk dorazí nebo zemře cestou nebo nebude mít odvahu k velkým utrpením, která na ní jsou, nebo se bude hroutit svět, jak se často děje, když se nám říká: „jsou (v tom) nebezpečí“, „paní N. se takto ztratila“, „jiný sám sebe oklamal“, „jiný, který se moc modlil, upadl“, „škodí to ctnosti“, „není to pro ženy, neboť jim (z toho) mohou vzejít přeludy“, „bude lépe, když budou příst“, „není zapotřebí takových lenošení“, „stačí Otčenáš a Zdrávas“.
3. Tak to tvrdím i já, sestry; a jak (moc) to stačí! Vždy je velkým dobrem budovat svou modlitbu na modlitbách, pronesených takovými ústy, jakými jsou (ústa) Páně. V tom mají pravdu, že kdyby naše slabost nebyla tak slabá a naše zbožnost tak vlažná, nebylo by zapotřebí jiných smluvených modliteb ani by nebylo zapotřebí jiných knih. A tak se mi nyní zdálo, že – nakolik říkám, (že) mluvím s dušemi, které se nemohou usebrat v jiných tajemstvích, takže si myslí, že je (k tomu) zapotřebí dovednosti a tak důmyslných důmyslností, že je nic neuspokojí – předložím zde několik zásad a prostředků a cílů (principios y medios y fines) modlitby, třebaže se nezdržím u (příliš) vznešených věcí; a nebudou vám moci vzít knihy, neboť jste-li pilné a máte-li pokoru, nebudete mít zapotřebí nic jiného.
7. Nemluvím teď o tom, zda je vnitřní nebo ústní modlitba pro všechny; jen říkám, že vy máte zapotřebí jedno i druhé. To je povolání (oficio) řeholnic. Kdyby vám někdo řekl, že je to nebezpečné, považujte jej samotného za nebezpečí a vyhýbejte se mu; a nezapomeňte (na to), neboť možná budete mít zapotřebí této rady. Nebezpečím je nemít pokoru a jiné ctnosti; avšak Bůh by nikdy nechtěl, aby cesta modlitby (byla) cestou nebezpečí. Zdá se, že namlouvání těchto strachů vynalezl ďábel, a byl (přitom) tak mazaný, že přivedl k pádu některé, kteří se zdánlivě věnovali modlitbě.
10. Sestry, zanechejte těchto strachů; nikdy si v podobných věcech nedělejte nic z názoru lidí. Hleďte, že v našich dobách nelze věřit všem, nýbrž jen těm, u nichž vidíte, že kráčejí ve shodě s Kristovým životem. Snažte se mít čisté svědomí a pokoru, pohrdání všemi věcmi světa, a pevně věřit tomu, co zastává svatá matka církev, a budete si jisté, že kráčíte po správné cestě. Zanechejte, jak jsem řekla, bázní (tam), kde se není čeho bát; pokud vám ji někdo nažene, s pokorou mu objasněte cestu. Řekněte mu, že řehole, kterou máte, vám přikazuje, abyste se modlily bez přestání – neboť tak nám to přikazuje – a že ji máte zachovávat. Řeknou-li vám, že to má být ústně, naléhejte, zda má být rozum a srdce v tom, co říkáte. A když vám řeknou, že ano – poněvadž nebudou moci říci nic jiného –, uvidíte, že vyznávají, že jste vázány k tomu, abyste měly vnitřní modlitbu, a dokonce i kontemplaci, pokud vám ji tam dá Bůh.
C 23: Důvody pro rozhodné rozhodnutí
1. Nuže, říkám, že je z mnoha příčin velmi důležité začít s velkou rozhodností, takže bych se o tom musela mnoho rozepsat, kdybych je (všechny) líčila. Chci se zmínit, sestry, pouze o dvou nebo třech:
Tou první je, že není důvod, abychom jedinou věc, kterou jsme se rozhodli dát tomu, jenž nám tolik dal a stále dává, a tou je tato drobná péče – (a to) jistě ne nezištně, nýbrž s velkým ziskem – nedali se vší rozhodností, nýbrž jako ten, kdo něco půjčuje, aby si to pak znovu vzal. To podle mne neznamená (skutečně) dát, spíše v tom, komu se něco (takto) půjčilo, zůstává trochu nechuti, když si to berou zpět, zvláště pokud to potřebuje a považoval to již za své, nebo, když jde o přátele, a tomu, kdo mu to půjčil, on sám toho mnoho nezištně dal: právem se mu bude jevit jako malichernost a nedostatek lásky, když mu ani jednu svou věcičku (ten druhý) nechce dát do vlastnictví, alespoň na znamení lásky.
2. Která snoubenka, když od svého snoubence dostává mnoho vzácných klenotů, mu nedá alespoň prstýnek, ne pro jeho cenu, vždyť všechno je jeho, nýbrž jako záruku, že bude jeho až do smrti? Nuže, zaslouží si snad tento Pán méně, že si z něj utahujeme, když mu dáváme a zase bereme své nicůtky, jež dáváme? Jestliže jsme se rozhodli dát mu tu trošku z času, kterým plýtváme pro sebe samé a pro toho, kdo nám za něj (pak ani) nepoděkuje, onu chvíli, kterou chceme dát, dejme bez přílišného přemýšlení a bez starosti o jiné věci, a se vší rozhodností nikdy si ji nebrat nazpátek, ani kdyby nám z toho vzešla utrpení, protivenství nebo vyprahlosti; nýbrž aby mu onen čas patřil (už) ne jako můj a abych smýšlela tak, že z něj může vyžadovat počet, když mu jej nebudu chtít dát cele.
3. Říkám cele, neboť to, že ho zanecháme pro jednou nebo po několik dní, jsme-li oprávněně zaměstnány nebo nějak indisponovány, (ještě) neznamená, že si ho bereme. Ať je pevný úmysl, neboť můj Bůh není ani trochu nedůtklivý: nepřikládá váhu malichernostem. Tak vám poděkuje, neboť to (už) znamená něco dát. Jinak, pro toho, kdo není velkorysý, nýbrž tak šetřivý, že nemá srdce, aby (přímo) dal, je (už) hodně, když půjčí. Nakonec, ať (aspoň) něco udělá, neboť tento náš Pán (nám) všechno započítá k dobru; přivyká si všemu, co chceme. Aby nám něco započítal k dobru, není vůbec malicherný, nýbrž velkorysý; byť by byl dluh sebevětší, nestojí ho mnoho jej odpustit. Aby nám odplatil, je velmi pozorný, takže nemějte strach, že by jedno pozvednutí očí se vzpomínkou na něj nechal bez odměny.
4. Druhou příčinou je, že (takto) nemá ďábel příliš možnost, aby nás pokoušel: má velký strach z rozhodných duší, neboť už má zkušenost, že mu působí velkou škodu, a co on podnikne, aby jim ublížil, se obrací v jejich a cizí prospěch a on bývá poražen. A poněvadž nesmíme být nedbalé ani v to (příliš) důvěřovat, neboť máme co do činění s proradnými tvory, a připravené se neodvažují tak (snadno) napadnout, neboť jsou zbabělí; avšak kdyby byla vidět nedbalost, způsobilo by to velkou škodu. A kdyby zjistili, že je někdo nestálý a nepevný v dobrém a schází mu velká rozhodnost vytrvat, nenechají ho na pokoji; budou mu vnukat obavy a překážky, že nikdy nedojde. Já to velmi dobře znám ze zkušenosti, a proto jsem vám to dovedla říct, a tvrdím, že nikdo neví, jak moc je to důležité.
5. Další věcí je – a to je velmi vhodné – že bojuje s větší odvahou. Již ví, že ať přijde cokoli, nemá se vracet zpět. Je jako ten, kdo uprostřed bitvy ví, že pokud jej (nepřítel) porazí, neušetří jeho život, a tak nezemře-li v bitvě, musí zemřít vzápětí; bojuje s větší rozhodností a chce – jak se říká – draze prodat svůj život a neobává se tolik úderů, neboť má před sebou, jak důležité je vítězství a že jen když zvítězí, přinese mu (to) život. Je také nezbytné začít s jistotou, že pokud se nenecháme přemoci, vyjdeme (z boje) s úspěchem; to bez jakékoli pochybnosti, neboť díky malému obnosu, který (do toho) vloží, velmi se obohatí. Nemějte strach, že by vás nechal zemřít hlady Pán, který nás volá, abychom pily z tohoto pramene. Už to bylo řečeno a já bych vám to chtěla opakovat mnohokrát, neboť to velmi leká osoby, které dosud neznají tak docela dobrotu Páně ze zkušenosti, byť ji znají na základě víry; je však velkou věcí zakusit, s jakým přátelstvím a s jakou péčí jedná s těmi, kdo jdou touto cestou a jak takřka platí všechny (jejich) výdaje.
6. Nedivím se, že ti, kdo to nezakusili, chtějí mít jistotu nějakého zisku. Nuže, už víte, že je to stonásobek již v tomto životě, a že Pán říká: „Proste a bude vám dáno.“ Nevěříte-li místům evangelia, kde o tom Jeho Velebnost ujišťuje, málo vám prospěje, sestry, budu-li si lámat hlavu, jak vás o tom přesvědčit. Přesto říkám tomu, kdo by měl nějakou pochybnost, že málo ztratí, když to zkusí; neboť to je na této cestě [= modlitby] výborné, že člověk dostává víc než co žádá nebo po čem zatouží. To bezpochyby; vím to; a ty z vás, které to pro Boží dobrotu víte ze zkušenosti, mohu povolat za svědky.
Překlad P. V. Kohut