Sedmé příbytky – duchovní manželství
sv. Terezie od Ježíše, Vnitřní hrad, 7H 1,1n.6; 2,1n.5; 3,10; 4,4.6
1,1. Bude se vám zdát, sestry, že na této duchovní cestě se už řeklo tolik, že už není možné, aby zbylo co říci. Myslet si to by ovšem byl pořádný nesmysl; neboť Boží velikost nemá konce, a proto jej nemají ani jeho díla. Kdo vypoví jeho milosrdenství a velikost? Je to nemožné, a tak nebuďte zaskočeny tím, co se řeklo a co se řekne, neboť jde jen o šifru toho, co se má o Bohu vyprávět. Projevuje nám velkou milost, když tyto věci sdělil lidské osobě, takže se o nich můžeme dozvědět, abychom čím více budeme zjišťovat, že se sdílí tvorům, tím více chválili jeho velikost a abychom se usilovali nepodceňovat žádnou z duší, jimiž se kochá Pán.
2. Mám naději, že ne kvůli mně, leč kvůli vám, sestry, mi udělí tuto milost, abyste pochopily, co je pro vás důležité, aby se kvůli vám nezmařilo slavení tohoto duchovního manželství mezi vaším Snoubencem a vašimi dušemi, neboť to s sebou nese, jak uvidíme, tolikero dober.
6. Zde je tomu [= oproti šestým příbytkům] jinak: náš dobrý Bůh jí [= duši] chce již z očí odstranit šupiny a aby viděla a chápala něco z milosti, kterou jí udílí, i kdyby to bylo zvláštním způsobem; a když jí do tohoto příbytku uvede intelektuálním viděním, na jistý způsob zpřítomnění pravdy, ukazuje se jí Nejsvětější Trojice, všechny tři osoby, se zanícením, které nejprve zasahuje jejího ducha jako nesmírně jasný oblak, a pak tyto od sebe odlišné Osoby, a obdivuhodným poznáním, jež se udílí duši, chápe, jak obrovská je to pravda, že všechny tři Osoby jsou jednou podstatou a mocí a věděním a jediným Bohem; takže to, co zastáváme vírou, zde duše chápe, můžeme říci, pohledem, třebaže nejde o pohled očí těla ani duše, neboť nejde o obrazivé vidění. Zde se jí sdílejí všechny tři Osoby, a mluví k ní a dávají ji porozumět oněm slovům, která uvádí evangelium, že je pronesl Pán: že přijde on a Otec a Duch svatý přebývat s tím, kdo ho miluje a zachovává jeho přikázání.
2,1. Nuže, pojďme nyní pojednat o božském a duchovním manželství, byť se tato velká milost nemá uskutečnit s dokonalostí, dokud žijeme, vždyť odloučíme-li se od Boha, toto tak velké dobro se ztratí.
Poprvé, když Bůh uděluje tuto milost, chce se Jeho Velebnost ukázat duši obrazivým viděním svého nejsvětějšího Lidství, aby to pochopila a nebyla neznalá toho, že přijímá tak svrchovaný dar. Jiným osobám se to stane možná jinak; této, o které mluvíme, se zpřítomnil Pán po přijímání, v podobě velké záře a krásy a velebnosti jako po vzkříšení, a řekl jí, že je čas, aby všechny jeho věci přijala za své a že On se bude starat o její, a jiná slova, jež jsou určena spíše ke slyšení než k vypovězení.
2. Bude se zdát, že to není nic nového, vždyť již dříve se této duši zpřítomňoval Pán tímto způsobem. Ve skutečnosti to bylo velmi odlišně, neboť ji opustil velmi poblouzněnou a vylekanou; jednak proto, že toto vidění bylo provázeno velkou silou; jednak kvůli slovům, která jí řekl, a také proto, že v nitru své duše, kde se jí zpřítomnil, nešlo-li o předcházející vidění, neměla jiná; neboť pochopte, že je obrovský rozdíl mezi všemi předchozími a tímto příbytkem, a tak velký rozdíl mezi duchovními zásnubami a duchovním manželstvím, jako je mezi dvěma zasnoubenými a těmi, kteří se již od sebe nemohou oddělit.
5. Snad je to právě to, co říká svatý Pavel: Kdo se opře o Pána nebo spojí s ním, stává se s ním jedním duchem, a naráží tím na toto svrchované manželství, jež předpokládá, že Jeho Velebnost se sebou spojí duši sjednocením. A říká také: Mihi vivere Christus est, mori lucrum; to se mi zdá, že zde může říci duše, protože je to tam, kde motýlek, jak jsme řekli, umírá a to s velkou radostí, neboť jejím životem je již Kristus.
3,10. Rozdíl, který je zde, v tomto příbytku, je ten již zmíněný: že zde takřka nikdy není vyprahlost ani vnitřní bouře, které měla ve všech jiných obdobích, nýbrž duše je takřka stále v klidu; duše se nebojí, že by ďábel mohl napodobit tuto tak vznešenou milost, nýbrž zůstává v bytí s jistotou, že je to Bůh; neboť, jak bylo řečeno, zde nemají co dělat smysly ani mohutnosti s tím, že se Jeho Velebnost zjevila duši a uvedla ji s sebou tam, kam se podle mne neodváží vstoupit ďábel ani mu to nedovolí Pán; také všechny milosti, které zde působí duši, jak jsem řekla, se nedějí s žádnou pomocí samotné duše, leč s tou, kterou již poskytla, když se zcela oddala Bohu.
4,4. Bude dobré, sestry, když vám řeknu, jaký je cíl, pro který Pán udílí tolik milostí v tomto světě. Třebaže už z jejich účinků byste to pochopily, kdybyste v tom byly pozorné, chci vám to přesto znovu říci zde, aby si některá z vás náhodou nemyslela, že je to jen, aby se tím těšily tyto duše, neboť to by byla velká chyba; neboť Jeho Velebnost nám nemůže udělit větší (milost) než nám dát život, který by byl napodobováním toho, jaký žil jeho tolik milovaný Syn; a tak já považuji za jisté, že tyto milosti jsou k tomu, aby posilovaly naši slabost, jak už jsem zde kdesi řekla, abychom jej mohly napodobovat v mnohém utrpení.
6. Ó, mé sestry, jak musí zapomenout na svůj odpočinek a jak málo si má cenit cti, a jak nemá chtít, aby byla považována za něco duše, ve které přebývá Pán tak jedinečně! Neboť je‑li ona hodně s ním, jak je to správné, musí na sebe pamatovat málo; všechna její paměť se má zabývat jen tím, jak ho víc uspokojit, a čím a kudy mu prokáže lásku, kterou k němu má. K tomu slouží modlitba, mé dcery; k tomu slouží toto duchovní manželství: aby se stále rodily skutky, skutky.
překlad P. V. Kohut