Druhé příbytky
sv. Terezie od Ježíše, Vnitřní hrad, 2H 1,1-3.6
1. Nyní pojďme hovořit, jaké jsou duše, které vstoupí do druhých příbytků a co v nich dělají. Chtěla bych vám to říct krátce, neboť jsem o tom mluvila velmi zeširoka jinde, a tak bude nemožné, abych se v mnohém z toho neopakovala, neboť si z toho, co jsem řekla, už nic nepamatuji; (ale) kdybych vám to dokázala upéci jinými způsoby, dobře vím, že byste se nezlobily, jako se nikdy neunavíme knihami, které o tom pojednávají, i když je jich mnoho.
2. Jedná se o ty, kdo již začali mít modlitbu a pochopili, jak je důležité, aby nezůstali v prvních příbytcích, avšak dosud ještě nemají rozhodnost, aby opustili mnoho věcí, aby v ní [= modlitbě] setrvávali, neboť se nevyhýbají příležitostem, a to je velké nebezpečí. Avšak velkým milosrdenstvím je (už) to, že se aspoň na čas snaží utíkat před hady a jedovatými tvory a chápou, že je dobré je opustit.
Tito mají, v jistém smyslu mnohem víc strádání než první, byť ne tolik nebezpečí, neboť se zdá, že již o nich vědí, a je velká naděje, že vstoupí víc dovnitř. Říkám, že mají víc strádání, neboť ti první jsou jako němí, kteří neslyší, a tak lépe snášejí své strádání, že nemohou mluvit, zatímco mnohem větší musejí snášet ti, kdo slyší a nemohou mluvit. Avšak jen proto nikdo netouží po (strádání) těch, kdo neslyší, neboť je nakonec velkou věcí (už i) to, že rozumíme tomu, co se nám říká. Tak tito rozumějí voláním, která jim adresuje Pán; neboť nakolik se přibližují místu, kde přebývá Jeho Velebnost, a on je dobrý soused, a jeho milosrdenství a dobrota jsou takové, že i když setrváváme ve svých kratochvílích a obchodech a zalíbeních a podvodech světa, ba dokonce upadáme do hříchů a povstáváme z nich (protože tato zvířata jsou tak jedovatá a jejich společnost nebezpečná, a hlučná, že jen zázrakem o ně člověk neklopýtne a nepadne), že přes toto všechno si náš Pán váží, že ho máme rády a snažíme se o jeho společnost, že nás tu a tam neopomene zavolat, abychom se mu přiblížily; a tento jeho hlas je tak sladký, že se ubohá duše rozpadá, když pak nekoná, co jí přikazuje; a tak, jak říkám, je to větší strádání než ho neslyšet.
3. Neříkám, že jde o ty hlasy a volání, o nichž budu mluvit dále, leč na základě slov, která slyší od dobrých lidí nebo z kázání nebo z toho, co čtou v dobrých knihách a mnoho věcí, které jste slyšely, skrze něž volá Bůh, nebo nemoci, strádání, a také každou pravdou, které nás učí v oněch chvílích, kdy jsme na modlitbě; byť by byla sebeslabší, Bůh si jí velmi cení. A vy, sestry, nepodceňujte tuto první milost ani se nenechte zarmoutit, když pak nejste s to Pánu odpovědět, neboť Jeho Velebnost umí velmi dobře čekat po mnoho dní a let, zvláště když vidí vytrvalost a dobré touhy. Ta je zde nejnezbytnější, protože s ní se vždy získá mnoho. Je však strašný hluk, který zde tisícerým způsobem konají démoni a s větší bolestí pro duši než u předchozí; neboť tam byla němá i hluchá, takže aspoň velmi málo slyšela a méně snášela, jako ten, kdo v jistém smyslu ztratil naději na vítězství; zde je rozum živější a mohutnosti schopnější: rány a dělostřelba se ozývají tak, že je duše nemůže neslyšet. Neboť zde tito ďáblové zpřítomňují (duši) tyto hady světských věcí a zalíbení v něm představují jako skoro věčná, (a také) vážnost, kterou v něm má, přátele a příbuzné, zdraví co se týče kajícností (neboť vždy, když duše vstupuje do těchto příbytků, začíná toužit něco dělat) a mnoho jiných způsobů překážek.
6. Ó, můj Pane, jak je zde zapotřebí vaší pomoci, neboť bez ní nelze udělat nic! Pro své milosrdenství nedovolte, aby byla tato duše oklamána a tak zanechala započaté (dílo). Udělte jí světlo, aby viděla, jak veškeré její dobro spočívá v tomto, a aby se vyhýbala špatným společnostem; neboť je velikánskou věcí stýkat se s těmi, kdo se tím zabývají [= věnují vnitřní modlitbě]; přidat se nejen k těm, které vidí v těchto obydlích, v nichž sama je, nýbrž (i) k těm, u nichž pochopila, že vstoupily do těch, co jsou blíže [= Bohu]; neboť jí to bude velkou pomocí a bude moci s nimi rozmlouvat natolik, že ji uvedou k sobě. Ať si vždy dává pozor, aby se nenechala porazit; neboť vidí-li ji ďábel s velkou rozhodností, že raději ztratí život a odpočinek a všechno, co jí nabízí, než aby se vrátila do první místnosti, mnohem dříve ji nechá (na pokoji). Ať je mužná a ne z těch, kdo pili vleže na břiše, když šli do bitvy, nevzpomínám si s kým, nýbrž ať se rozhodne, že jde bojovat proti všem démonům a že není lepších zbraní než těch, (co náleží) kříži.
překlad P. V. Kohut