Šťastná vina podle Terezie z Avily

David Peroutka OCD

Letošní jubilantka, španělská mystička sv. Terezie od Ježíše (narozena jako Teresa de Ahumada dne 28. 3. 1515) nám svými spisy zprostředkovává své hluboké, na životní zkušenosti založené chápání vztahu mezi Bohem a člověkem. Přítomná studie chce ukázat, v jaké míře je Tereziina duchovní cesta konkrétní zkušeností velké křesťanské pravdy o vině, která může a má být šťastnou (felix culpa), neboť díky ní může člověk výsostným způsobem poznat Boží lásku.
Nejprve několik slov o Tereziině životě. Poté, co vstoupila v rodné Avile do kláštera karmelitek (1535; sliby 1537), žije zhruba 20 let způsobem, který jí samé připadá polovičatý, či spíše rozpolcený. S povoláním ke kontemplativnímu životu, které u sebe jasně vnímá, se Terezii jeví být neslučitelnou její nezvladatelná inklinace k rozvíjení společenských styků a vztahových závislostí. Podléhání těmto tendencím pociťuje jako vinu, která protiřečí životu modlitby a duchovním milostem, které v modlitbě od Boha dostává. Od roku 1554 Terezie intenzivněji zakouší nadpřirozený dar kontemplace, ba i chvíle mystického sjednocení (unión) s Bohem (Ž 23,2). Vzhledem k přetrvávající nedokonalosti (srov. Ž 24,7) ji však sužuje strach, že jsou její zvláštní duchovní zkušenosti snad dílem ďáblovým.
Právě toto jí bylo řečeno, když se poprvé odvážila prozradit někomu své mystické zážitky a požádat o posouzení (Ž 23,14). Důvodem k tomuto soudu byla Tereziina dosavadní nedokonalost, kterou světice svým rádcům co nejotevřeněji vyjevila spolu s mystickými zkušenostmi. Ubohá řeholnice prožívá období sžíravých nejistot ohledně pravosti svého mystického života (Ž 23,5; 25,7). Tuto „cestu strachu“ (Ž 14,7; 23,5; 24,7; 25,14–17; 30,7; R 1,34) lze vysvětlit Tereziiným dlouho zastávaným míněním, že Bůh se dává okoušet jen dokonalým (viz Ž 23,11; srov. Ž 9,9). Přesvědčení o tom, že mystika předpokládá mravně-asketickou dokonalost, v Terezii podporovali i někteří její zpovědníci. O typu úzkostného zpovědníka Terezie píše:
„Vidí-li v té duši, které se tyto věci dějí, nějakou nedokonalost, vše odsoudí, neboť se domnívá, že Bůh udílí tyto projevy své přízně jen andělům – což je však nemožné, dokud je duše v těle – a vše považuje za působení ďábla nebo melancholie [tj. duševní choroby]…“ (6 H 1,8).
Vysvobození z těchto útrap začne s darem extází (asi od roku 1557). Terezie nabývá „svobodu a sílu“ (Ž 24,7) a zabývá se (od roku 1560) myšlenkou založit reformovaný klášter, komunitu bosých karmelitek. V roce 1562 tak vzniká klášter sv. Josefa v Avile, od roku 1567 pak další a další kláštery. Ačkoli Terezie musela v určitém několikaletém období čelit pokusům o potlačení své reformy (1575–1579), nakonec je však její dílo široce uznáno, roku 1582 umírá jako všeobecně respektovaná duchovní osobnost.

Prožitek viny jako aspekt „temné noci“
Prožitek viny jako místo pro Boží lásku
Uplatnění Tereziiny nauky
Závěr

Zpět