Některé důležité body Tereziiny zkušenosti a nauky
28. V souladu se současným náboženským cítěním a způsobem prožívání křesťanské víry, je Tereziina zkušenost hluboce osobní a christocentrická. Plně se uskutečňuje skrze nezastupitelné prostřednictví Ježíše Krista: „Viděla jsem jasně, že musíme vstoupit touto branou, pokud chceme, aby nám svrchovaná Vznešenost ukázala velká tajemství“ (Ž 22, 6). Podstatou tereziánské mystiky je nahlížení Kristova oslaveného lidství, jako pilíře, který nás podpírá a jako života našeho života (srv. 7H 2,6). Tímto způsobem Terezie prožívala svůj mystický život od svého obrácení (srv. Ž 9,1), až do objevení Krista jako Živé knihy, v níž nahlížíme pravdy, a která „zanechá jasně vtištěno to, co je třeba číst a konat, že se na to více nezapomene“ (Ž 26,5).
29. Jestliže je Kristus základem a obsahem tereziánské mystiky, je teologální zkušenost modlitby nejosobitější charakteristikou tereziánského charismatu, která ozřejmuje důvod založení nového Karmelu i učitelskou funkci jejích spisů, kterou, jak připomíná Pavel VI. v oficiálním prohlášení magisteria, „uskutečnila ve své řeholní rodině, v církvi a ve světě, prostřednictvím věčného a stále aktuálního poselství, totiž poselství modlitby“. Objev kontemplace, který učinila, předkládá konkrétní formy, přijatelné pro všechny křesťanské stavy (srv. CV 19,15; 23,5) a nabízí novou pedagogii uvedení do života modlitby, prostřednictvím nauky o jejích stupních a způsobech rozvoje. Díky pedagogii Tereziiných spisů se její kontemplativní charisma stává v lůně církve něčím samozřejmým, a to natolik, že si dnes neumíme představit naplnění křesťanského života, bez prožitku tohoto teologálního rozměru a bez mystického života. V tomto kontextu je třeba číst důležité texty Katechismu katolické církve o mystice, jakožto plnosti křesťanského života, vnímanému jako prohlubující se jednota s Kristem (srv. KKC 2014) a o pedagogii kontemplace (srv. tamtéž 2709-2719).
30. Tereziánské charisma, její mystická zkušenost a kontemplativní ideál ve službě církvi, dostanou viditelnou podobu v tom, co později představí jako „náš styl umrtvování, bratrství a rekreací“ (srv. Z 13,5). Ideál kontemplativního života, který se skládá z těchto tří prvků: z komunity, která je především Kristovým sborem (CE 20,11), podle nejradikálnějšího vzoru prvotní církve, neboť Pán je v komunitě přítomen (srv. Ž 32,11), je „Pánem domu“ (CV 17,7), tím, „kdo nás zde shromáždil“ (CV 1,5; 3,1); komunity, která si uvědomuje nutnost rovnosti a skutečné lásky (srv. CV 4,7; 7,9), v níž se vše uskutečňuje evangelijním stylem účinné a bezpodmínečné lásky, která nehledá vlastní prospěch (CV 4,11; 6-7; 5H 3,7-12) a v níž je povinností manuálně pracovat (srv. K 28); komunity, která se vyznačuje humanismem, mírností, rozvahou a rozlišováním; prostotou, vlídností a radostí (srv. CV 41,7-8; VC 42; NMI 43).
31. Projekt založení Karmelu má jednoznačný mariánský ráz (srv. 33,14). Z tohoto důvodu, Terezie od Ježíše, která zakusila již velmi brzy ve svém životě moc Mariiny přímluvy (srv. Ž 1,7), představuje Svatou Pannu jako Matku a Paní Řádu (srv. Z 29,23; 3H 1,3), jako příklad modlitby a sebezapření na cestě víry (srv. 6H 7,13-1), jako ženu tělem i duší zasvěcenou naslouchání a kontemplaci Božího slova (srv. V 5,2; 5,7), vždy otevřenou vnuknutím Ducha svatého a sjednocenou s velikonočním tajemstvím, prostřednictvím lásky, bolesti i radosti (srv. 7H 4,5). Z toho vyplývá, že společenství s Marií proniká a poznamenává všechny aspekty našeho života její pečetí: bratrský život, ducha modlitby a kontemplace, apoštolát ve všech jeho formách i evangelijní sebezápor (srv. K 47-52). Mariina osoba, kterou nám přibližuje evangelium, je více než jen modelem našeho života. Vybízí nás, abychom následovali její kroky, a zve nás, jako opravdu chudé pro Hospodina, „abychom svůj život připodobnili životu Naší Paní v rozjímání Božího slova, ve víře a v mnohotvárném sebedarování v lásce (K 49)“ Po Mariině boku, vstupujeme do tajemství Krista a jeho církve, a stáváme se, podobně jako ona těmi, kteří nesou Ježíše a radostnou zvěst o jeho království. Proto je bezpochyby mariánský rozměr, vedle rozměru christologického, jedním z klíčů pro četbu Tereziiných spisů. Po Mariině boku (přijměme též) svatého Josefa, pokorného služebník Krista a jeho Matky, živý příklad společenství modlitby s Ježíšem (srv. K 52).