Teologická praxe
Kromě Bible, která – jak jsme uvedli – je živou exegezí, se sv. Terezie odvolává na magistérium samotného Krista a předává nám Jeho slova, pochopená při vidění silou intelektuálního poznání a skrze lásku. Patří sem především text z Relací týkající se hlubokých trinitáních zkušeností. Jsou to vlastně biblická slova, ale osvícená tak silným reflektorem milosti, že sv. Terezie do nich proniká mnohem hlouběji, než jak to může učinit sám rozum. Chápe tedy, že je vtažena do jejich tajemství a táhne s sebou ostatní. Jak lidská jsou Kristova slova, která jí řekl; Pán se jaksi snižuje do jejích prožitků a pocitů, do konkrétních skutečností a situací, dokonce ji povzbuzuje k jídlu, když je hladová a ztrápená. Právě tak jedná Bůh v Bibli, když vstupuje do každé podrobnosti lidského života.
Nejprostším zdrojem teologických znalostí sv. Terezie je rozjímání a kontemplace tajemství Kristova života a zjevených pravd. Píše o tom: „Sám Pán ve své Božské laskavosti mi byl pravdivou knihou, v níž jsem viděla napsané Jeho pravdy. Požehnaná ona kniha, z níž v duši zůstane poznání, co číst a co se má dělat tak hluboce vryté, že to, co jsem poznala, nemohu zapomenout! Kdo by při pohledu na Pána pokrytého ranami, zdeptaného smutkem a trpícího pronásledování nechtěl mít účast na těchto Jeho utrpeních, nemiloval a netoužil po Jeho kříži?“
Velké dílo života sv. Terezie se potřebovalo dostat navenek v písemných pracích. Pro celou církev jsou vyznáním a svědectvím dějin spásy, které se aktualizují v každém lidském srdci, jež se zapojí do jejich proudu. Terezie vidí, jak se v ní naplňuje Božský plán spásy – od odpuštění a vykoupení z hříchů po nejvznešenější smlouvu sjednocení s Bohem. Když vypráví svůj život, učí nás praktické teologii. Neučí Boží pravdy vědeckým systémem, ale noří se do nich, vysvětluje a učí, jak podle nich žít. Její teologie je poznáním a láskou, je to teologie „na kolenou“, jež končí oslavným hymnem Božího milosrdenství. Konečně jsou její díla určitou pedagogií, nabídkou volby hodnot. Hovoří-li o svých duchovních zkušenostech, ukazuje směr cesty, varuje před nebezpečími, upozorňuje na těžkosti a především ozařuje milostí. Šťasten, kdo se jí chytí za ruku a dá se vést do velkého dobrodružství lásky, jakou je prožívání Božího mystéria.
Literární druhy Tereziiných děl
Nakonec je vhodné se seznámit – ač jen zběžně – s literárními druhy, jež se v Tereziiných dílech vyskytují. Kniha života je vyznání, Cesta dokonalosti je pedagogickou knihou, Vnitřní hrad je teologické dílo, Duchovní relace doplňují autobiografii dosti podrobným popisem mimořádných milostí, Zvolání duše k Bohu jsou modlitbou světice, díky níž můžeme spolu s ní s odvahou přistoupit k Božímu Majestátu a říkat Mu „bláznovství lásky“, jež by si bez její prostoty a žáru srdce dovolili jen málokteří. Myšlenky o lásce Boží napsané na některá Šalamounova slova – jak zní originální název odvážného komentáře k Písni písní, je traktátem duchovního života. Z Poezie je nejkrásnější glosa, o jejíž parafrázi se pokusil Zikmund Krasiński. Kniha o zakládáních má hodnotu historického dokumentu o vzniku jednotlivých domů tereziánského Karmelu, a konečně Dopisy jsou dokladem jejího života a postojů ve věcech velkých i naprosto nicotných. Z menších děl a pro Karmel nejdůležitějších je třeba jmenovat Stanovy, čili právo popisující vnější strukturu karmelitánského života, a Způsob vizitování klášterů bosých karmelitek – rovněž traktát o vnější struktuře řeholního života. Obě díla jsou spolu s Cestou dokonalosti příručkami, katechismem a kodexem křesťanské dokonalosti z hlediska tereziánského charismatu.
Chceme-li poskytnout úplný obraz prací světice, přidejme ještě Odpověď na duchovní výzvu jako odraz jejího rytířského ducha, a konečně Vejamen, humoristické dílko – které je ohodnocením čtyř děl na téma „hledej sebe ve Mně“. Nejmenší titulem jsou Myšlenky a sentence, Maximy a Modlitba sv. Terezie.