Odkud sv. Terezie čerpala teologické znalosti?
Opírala se především o již ustálené vzorce náboženských myšlenek, které znala z kázání, ze zpovědnice a z knih. Na svou četbu vzpomíná na stránkách Knihy života. Patří k ní v první řadě Vyznání sv. Augustina, Listy sv. Jeronýma a dílo O morálce sv. Řehoře Velikého. Ze středověké literatury jmenuje Následování Krista, Kristův život Landulfa Saského zvaného Kartuzián. Ze současných náboženských knih četla: Osumu, Lareda, Alfonse z Madridu, Petra z Alkantary, Ludvíka z Granady, Jana z Avily a Barnabu de Palma.
Velmi ji zajímaly teorie teologů a soudobých duchovních spisovatelů. Trpěla, když se oblíbení autoři ocitli v r. 1559 na stránkách inkvizičního indexu. Cenzoři neušetřili ani její Knihu života (tu zakázali číst) a Cestu dokonalosti proškrtali, třebaže zároveň s chloubou zdůraznili otázky, kde brání jejich doktrínu. Světice se nebála inkvizice a dovolila si jí odporovat a polemizovat s ní, pokud šlo podle jejího chápání a svědomí o zásadní věci, jako je kontemplace Kristovy lidské přirozenosti, vlastní modlitební zkušenost, postavení ženy v církvi a konečně důvod existence nové kontemplativní komunity, jíž byla zakladatelkou. V této polemice jí pomáhal sám Kristus a svým slovem posiloval její hluboké vnitřní přesvědčení. Vzpomeňme jen Pánův zásah, když jí bylo nařízeno přizpůsobit se slovům sv. Pavla, jenž ženě doporučuje mlčet a zůstávat ve skrytosti. „Pán mi řekl,“ – píše sv. Terezie – ,řekni jim, ať se slepě nedrží jen jednoho místa v Písmu svatém, ale ať je porovnají s dalšími. Možná si myslí, že mi dokážou svázat ruce.‘“
Jeden z cenzorů napsal na okraj Cesty dokonalosti: Terezie, „zdá se, obviňuje inkvizitory, že zakazují knihy k modlitbě“. Podezíravost inkvizice vůči náboženské literatuře můžeme vysvětlit zmatkem, který způsobil Luther. Tridentský koncil sice napravil jím zpochybňované věci víry, ale normy koncilu tehdy nebyly ještě plně vysvětlené a přijaté.
Obrana sv. Terezie, kterou napsala pro inkvizici, je úžasná; statečně v ní popisuje své stanovisko a jmenuje dlouhý seznam zpovědníků, vůdců a duchovních rádců, s nimiž se konfrontovala a kteří byli skutečnými učiteli duchovního života té doby a církví byli uznáváni za svaté (sv. Jan od Kříže, sv. Petr z Alkantary, sv. František Borgiáš atd.). Vydává jim významné svědectví: „V oněch velkých teolozích je jakoby jistý nadpřirozený smysl pro rozlišování Božích věcí. Bůh je ustanovil ve své církvi, aby byli Jeho světlem. (…) Bůh je vnitřně osvěcuje k poznávání pravdy.“
Tato konfrontace s velkými teology doby podporovala a ujišťovala její vlastní zkušenost a ještě více ji činila vnímavou na záležitosti církve. Své znalosti čerpala z „Živé knihy“ Božského Učitele – přestože pak zkušenosti dávala pokorně posoudit zpovědníkům – a sama tak vrůstala mezi „učitelky“, ač podle svého mínění zůstává prostou, „nevzdělanou ženou“. Na téma pravého zdroje svých duchovních znalostí píše: „Pánu se zalíbilo – že On sám byl vždy ve své Božské laskavosti mým učitelem – abych vděčila za všechno Jemu samotnému.“ Na stránkách Knihy života se tak ustavičně popisují kontrasty: knihy a zkušenost, učení teologové a „Živá kniha“ Božského Učitele. „Teprve později jsem pochopila, že kdyby mě byl Pán neosvítil, ze samotné četby bych se nenaučila mnoho.“ Objevení její „Živé knihy“ po konfiskaci španělských náboženských knih inkvizicí patří k událostem, jež do velké míry formovaly Terezii jako učitelku duchovního života. Proto magistérium samotného Krista a kontemplace Jeho lidsko-božského života se stávají nejvyšší normou znalostí a postojů jejích duchovních synů a dcer. Obrací se k nim s výzvou: „Držte se po boku Božského Učitele s pevným rozhodnutím a horoucí touhou naučit se to, co vás bude učit.“ (…) „Ó, jak dobrého máte Učitele, jenž ví, jak se dotknout Otcova Srdce a učí nás cestě k Němu, ukazuje nám, čím a jak Mu můžeme sloužit a získat si Jeho zalíbení.“
Svatá Terezie má především na zřeteli promýšlení Božího slova a zejména Kristových slov obsažených v evangeliích. Bible je nezastupitelný pilíř tereziánské spirituality, který podpírá celý strop duchovního života. Právě odtud plyne výjimečné místo liturgické a biblické formace Karmelu a rovněž stanovami vymezená doba na duchovní četbu.
Svatá Terezie, jak víme, znala Písmo svaté velmi útržkovitě, ale hluboce jím žila a podle něj utvářela svůj postoj. Byla kromě toho připravena „za každou pravdu zapsanou v Písmu svatém, za každý článek víry, ano, za nejmenší církevní obřad tisíckrát zemřít.“ Vnímavost vůči Bibli čerpala z úst samotného Mistra, jenž jí řekl: „Velké škody a neštěstí, jaké přicházejí na svět, pocházejí z toho, že lidé neznají jasně a neomylně pravdy Písma svatého: a přece v něm není jediné písmeno, které by se nesplnilo.“