Mariánská podoba života

Immakulata J. Adamska OCD

V péči Matky Boží

V roce 1572 v klášteře Vtělení slyší Terezie, když je pohroužená do modlitby, jak k ní hovoří nebeský Otec: „Já ti dal svého Syna a Ducha svatého a tuto Pannu. Co můžeš dát ty mně?“
Toto vidění s otázkou na konci v ní prohloubilo vědomí Božího plánu spásy, spojení Marie s Duchem Svatým i osobní zodpovědnost za církev. „Největší dílo, které vykonal Duch Svatý,“ říká sv. Jan Pavel II., „je dílem, k němuž se všechna ostatní trvale vztahují a z něhož jako z pramene čerpají. Je to dílo vtělení věčného Syna v lůně Panny Marie.“
Mariánské zaměření života a díla sv. Terezie můžeme sledovat z mnoha hledisek. Omezíme se na jejich srovnání s 8. kapitolou dogmatické konstituce o církvi pod názvem „Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství Krista a Církve.“ Metodou koncilu chceme prozkoumat podstatné vazby tereziánského života s postavou Matky Boží.
Terezie, již jako dospívající zažila velmi osobním způsobem Mariin mateřský vliv na svůj život, zejména od smrti matky, kdy prosila, aby od této chvíle byla její matkou nejsvětější Panna. Tento postoj si uchovala celý život a mohla vyznávat: „Kdykoli a v jakékoli potřebě jsem se svěřovala této mocné Paní, vždy jsem viditelně zakusila její pomoc.“
Skutečnost, že patřila Marii, později prožívala nejen jako osobní podmíněnost, ale i jako privilegium a závazek reformovaného Karmelu. S rozhodností to opakuje a prohlašuje, že řád je řádem Matky Boží, řehole je řeholí Naší Paní z hory Karmel, hábit, který nosíme, je hábitem Matky Boží, naše domy jsou holubníky nejsvětější Panny“ a „kláštery Panny, naší Paní“. Toto přesvědčení chce hluboce zasít do vědomí svých dcer, proto jim neúnavně opakuje, že jsou „ovečkami nejsvětější Panny“ a že „jsou pravými dcerami této Královny“. Karmelitánská řehole je „řeholí Paní a naší Královny“; ona je „naší Paní a naší Patronkou“. Dokonce když hovoří o lásce k bližnímu, odvolává se na Marii. „Velmi se vzájemně milujte, poněvadž všechny jste sestrami a dcerami nejsvětější Panny,“ vyzývá.
Když vysvětluje cestu modlitby a odříkání, poukazuje stále na Marii jako na vzor síly, hluboké víry a pokory projevující se činy, a jako na tu, která srdcem i myslí přijímala každé Pánovo slovo.
Církev nás neomylně učí, že Maria dokonale naplnila Pánův záměr a je nejdokonalejším „vzorem víry a lásky“.
Kontemplace událostí evangelia spojených s Mariinou osobou odhalila Terezii její jedinečnou roli v díle spásy, její plnost milosti a svatosti, skryté a neproniknutelné tajemství jejího života, „conferens in corde“ – která rozvažovala v srdci Boží slovo, slovo svého Syna, střežila ho a božsko-lidské jednání Ježíše si brala jako vzor. Proto je Matka Boží vzorem i cestou duším hledajícím důvěrný vztah s Bohem skrze kontemplaci a zapojení se do Jeho spásonosného plánu. Svatá Terezie velice zdůrazňuje, že na cestě dokonalosti od samých začátků až po nejvyšší vrcholy kontemplace máme kromě Kristova lidství hledat doprovod Marie, která Ho svou pokorou stáhla na zem.
Život víry klade sv. Terezie před nejvyšší mystické vzlety, tak totiž žila Maria, nejsvětější ze všech svatých. S veškerou silou odmítá jistý druh zduchovnění spojený s tendencemi její doby, který se snažil sjednotit přímo s Bohem a pomíjel Kristovo lidství prý podle Pánových slov: „Je pro vás lépe, abych odešel.“ Terezie praví: „Přiznám se, že takový argument nemohu snést. Pán nepochybně ta slova neřekl své nejsvětější Matce. Věděl totiž, jak silná je ve víře, že v Jeho Osobě ctí Boha i člověka; i když Ho miluje víc než oni, je její láska tak dokonalá, že Jeho tělesná přítomnost ji nejenže neoslabuje, ale stále víc ji rozněcuje. Ještě jednou vás ujišťuji, že takto se odvracet od /Ježíšova/ lidství je velmi nebezpečná cesta. Ďábel tudy může snadno dovést člověka až ke ztrátě úcty a lásky k nejsvětější svátosti.“

Maria a církev

Tereziiny výroky o Matce Boží jsou proniknuty mimořádným ekleziálním vhledem. V konfrontaci s 8. kapitolou Lumen Gentium vidíme, že naše světice již předem vycítila pravdu, kterou koncil definoval v téže kapitole, že Maria je typem a zosobněním církve. Když komentuje Píseň písní, milou ztotožňuje s duší, církví a Marií. Právě Maria a církev jsou zastíněny Duchem Svatým a přijímají své poslání s pokorou a poslušností plynoucími z víry. V Marii a církvi se naplňuje tajemství smlouvy Boží lásky.
Prohlubování Mariiných tajemství sv. Terezii často nořilo do jejich mystického spoluprožívání s Matkou Boží. Mystérium vtělení prožívá jako „zastínění Duchem Svatým.“ „Ale co je to za nebeský stín?“, táže se Terezie a navazuje na slova Písně písní „,seděla jsem pod Jeho stínem, po němž jsem toužila.‘ Přichází mi na mysl, že anděl řekl nejsvětější Panně: ,Moc Nejvyššího tě zastíní.‘“
Jak souzní toto vyznání sv. Terezie s již citovaným výrokem sv. Jana Pavla II., že „Největším dílem, jaké vykonal Duch Svatý, je právě dílo vtělení věčného Slova v lůně Panny Marie. Dílo, k němuž patří jak lidské početí a narození Božího Syna skrze Ducha Svatého, tak – skrze téhož Ducha – nejsvětější mateřství Panny Marie. Toto mateřství je nejen zdrojem a podstatou výjimečné Mariiny svatosti a její výsostné účasti v celé ekonomii spásy, ale také ustavuje trvalý mateřský vztah s církví.“ Zjevuje se zvláště pod křížem, kde Maria „se svým Synem nejhlouběji trpěla a mateřským duchem se spojila s Jeho obětí“. Také tohoto tajemství se světice účastní a je s „Matkou, když stála pod křížem a s mečem bolesti ve své duši spolu /s Ježíšem/ umírala hořkou smrtí“. Terezie, která do jisté míry také prožila umírání spolu s Ježíšem pod Jeho křížem, s realismem plným prostoty vypráví, že Pán jí zjevil Mariinu bolest. Byla tak bezmezná, že nejsvětější Panna „téměř klesla pod návalem svého mučednictví. Duši měla skrz naskrz probodenou mečem bolesti, že dokonce i když Ho spatřila vzkříšeného, nemohla hned přijít k sobě a radovat se. Pán ještě dodal,“ píše Terezie, „že tehdy dlouho zůstal se svojí Matkou, protože potřebovala, aby ji dokonale utěšil“.

Mariin apoštolský žár

Čím větší sjednocení s Kristem, tím větší účast na Jeho utrpení pro budování Jeho těla, kterým je církev. Svatá Terezie při popisu prožitku vrcholů svatosti, které jsou duši člověka dostupné, lapidárně prohlašuje: „Vidíme, že ti, kteří byli úžeji spojeni s Kristem, naším Pánem, také víc trpěli. Vzpomeň si, jaké bolesti snášela Jeho nejsvětější Matka…“ A vysvětluje: „Tyto vznešené milosti (duchovní manželství) mají za účel posílit naši slabost, abychom byly schopné po Pánově příkladu snášet velké utrpení.“ „To je, dcery, vrchol modlitby; tomu má sloužit i onen duchovní sňatek, aby se z něj zrodily skutky a ještě jednou skutky.“
Proto nás má oživovat stejný apoštolský žár, jaký byl v Mariině srdci. Vnitřní spojení s Matkou Boží nejenže nám dává důvěrnost s ní, ale uvádí hlouběji do osobního a ekleziálního mystéria společenství s Kristem a Otcem. Svatá Terezie má za to, že prohlubování mariánského života v sobě je mírou a zárukou autentického řeholního života. V mystických prožitcích jí dal Pán poznat, jak jsou Mu milé snahy směřující k zakořenění mariánského kultu v reformovaném Karmelu. Dříve než překročila práh prvního kláštera, jejž založila, šla před obraz nejsvětější Panny Marie v kostele sv. Vincence v Avile. Píše: „Tam jsem upadla do extáze, spatřila jsem Krista Pána, jak mě s velkou láskou zdravil, vložil mi na hlavu korunu a děkoval mi za to, co jsem učinila pro Jeho Matku.“
„Jindy, když jsme po kompletáři byly všechny v chóru na modlitbě, ukázala se mi nejsvětější Panna zářící nebeskou slávou, oblečená do bílého pláště, který všechny nosíme; zjevila mi vysoký stupeň slávy, ke kterému přivede Pán duše sloužící Mu v tomto domě.“

Modlitební přítomnost Marie

Hodna zmínky je ještě jedna skutečnost. Svědčí o tom, jak Terezie dalece viděla v Marii modlitební přítomnost, jež provází modlitby církve podobně jako o Letnicích apoštoly ve večeřadle. Když přijala funkci převorky kláštera Vtělení, aby tam uskutečnila nutné reformy, umístila na místo převorky sochu nejsvětější Matky a svěřila jí péči o všechny sestry. Tento prostý, dětinný úkon svěření se jí ve velmi složité situaci, která překračovala pouze čistě lidské Tereziino úsilí, přinesl okamžitě stonásobné plody a jedno z nejkrásnějších vidění Marie. Světice Marii spatřila jako typ a zosobnění modlící se církve a pochopila její prostřednictví, když se Synovi přináší canticum Laudis (modlitba chvály), které tato malá komunita pronášela za spásu světa. „Ve chvíli, kdy začínalo Salve,“ vzpomíná Terezie, „uviděla jsem Matku Boží s velkým množstvím andělů sestupující na místo převorky, kde byla postavená její socha, a usedající na to místo. (…) V tomto stavu jsem zůstala po celou dobu zpěvu Salve a naše Paní mi řekla: ,To byl dobrý nápad, že jsi mě zde umístila. Budu přítomna chválám, které tu budete přednášet mému Synovi, a budu Mu je předkládat.‘“
Tato a další vidění pronikla ducha sv. Terezie, že její první snahou bylo vtisknout tereziánskému Karmelu zvláštní mariánské znamení, zejména v modlitbě a kontemplaci a rovněž v horlivosti pro církev a odříkání. Maria je ideálem modlitby a kontemplace na pouti víry. Od ní je třeba se učit přijímat, kontemplovat a střežit Slovo, podřídit se vnuknutím Ducha Svatého a spojovat se v lásce, utrpení a radosti s Kristovým velikonočním tajemstvím.
Svatá Terezie chtěla, aby kontemplace Marie jako dokonalého uskutečnění řádového ideálu povzbuzovala karmelitky, aby kráčely v jejích stopách, žily ve shodě s jejím životem a stále hlouběji pronikaly do tajemství Kristovy církve. Chtěla, aby škapulíř byl vyznáním, že člověk patří Marii, je oblečen do jejích ctností a odráží jejího ducha. Sama – jak jsme viděli alespoň v umístění její sochy na místo převorky na znamení, že první představenou domu je Maria – byla velmi nápaditá v hledání podob mariánského kultu a způsobu, jak se svěřit Matce Boží. Kromě toho chtěla, aby v praxi tohoto kultu zaujímala první místo liturgická modlitba, aby mariánské slavnosti a svátky a rovněž sobotní den byly slaveny zvlášť zbožně, aby byly dobře připravovány a aby v organizování vlastního liturgického života byl zdůrazňován mariánský charakter řádu. Usilovala také o zavedení svátku Obětování Panny Marie.

Mariánské mystické milosti

Tereziiny dětinné projevy úcty a lásky Maria vynahrazovala mystickými milostmi. Terezie vzpomíná: „Den narození nejsvětější Panny Marie je pro mě dnem zvláštní radosti. Napadlo mě, že bude vhodné tento den obnovit své sliby. Když jsem to chtěla učinit, ukázala se mi nejsvětější Panna a zdálo se mi, že ve svých rukou drží mé sliby a že jsou jí milé.“
Jinou osobní milost dostala v den Nanebevzetí. „Zdálo se mi, že vidím, jak mě obléká do šatů podivuhodně bílých a zářivých. (…) Spatřila jsem vedle sebe z pravé strany nejsvětější Pannu a z levé mého ochránce sv. Josefa. Současně mi bylo dáno pochopit, že už jsem očištěna ze svých hříchů. (…) Po chvíli takového pobývání se mnou, které naplnilo mou duši štěstím a radostí, jaké jsem dosud ještě nikdy nezažila a chtěla bych, aby to nikdy neskončilo, se mi zdálo, že je vidím vstupovat do nebe s velkým zástupem andělů.“
Se svátkem Nanebevzetí je spojeno také už uvedené vidění pekla, jež způsobilo velké Tereziino „obrácení“, a rovněž prožitek Mariiny slávy. Píše: „S úžasem jsem uviděla její vstup do nebe, její radostné a slavné přijetí a místo, jaké zaujala v království svého Syna. (…) Pohled na tuto slávu i mou duši naplnil nevyslovitelnou slávou a štěstím. Zůstala mi po něm velká touha po utrpení a vroucí přání sloužit naší nebeské Paní.“
Nechceme množit citáty mariánské zbožnosti sv. Terezie. Již vybrané jasně ukazují její bohatství, realismus a vznešenost i dokonalou shodu s tajemstvími víry. Inspiraci a sílu ke stále dokonalejšímu formování vlastního života podle Mariina vzoru v lásce ke Kristu a církvi čerpala Terezie především z rozjímání Božího slova a z praxe ctností specificky mariánských, zakořeněných v karmelitánském povolání.
„Já ti dal svého Syna a Ducha svatého a tuto Pannu. Co můžeš dát ty mně?“ Terezie se jako Maria zcela odevzdala Osobě a poslání Spasitele. Srdci Marie z Nazareta pokorně svěřila sebe, záležitosti církve a dílo svého života – tereziánský Karmel.

s laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila sr. Terezie Eisnerová

Zpět