Láska a pokora
Pokora je zvláštní kvalitou lásky. Terezie si bystře všímá: „Nechápu, jak a jaká může být pokora bez lásky a láska bez pokory.“ Pokora a láska tvoří jediný celek. „Pokora je formou lásky, v níž ona dosahuje nejvyšší čistoty a jakoby svůj vrchol; je onou největší silou, kterou láska činí schopnou nezištnosti.“
Člověk se uskutečňuje v lásce, v oné její zvláštní podobě darování se a odevzdání druhým, v neochvějné jistotě vznikající podle míry pokorného postoje, jenž je nejvyšší dokonalostí lásky. Terezie píše: „Chceme-li dělat pokroky, nemá nám jít o to, abychom dlouho rozjímaly, ale jen o to, abychom hodně milovaly; máme tudíž především dělat to a snažit se co nejvíce o to, co účinně povzbuzuje k lásce. (…) Ne ta duše nejvíc miluje, která zakouší větší sladkosti, ale ta, která je pevněji rozhodnuta a snažně touží ve všem se líbit Bohu; taková se tedy pečlivěji snaží o to, aby Ho v ničem neurazila, a vroucně Ho prosí o rozšíření úcty a slávy Jeho Syna a o stále větší růst svaté katolické církve.“
Ve všem se líbit Bohu! To je postoj veskrze Kristův, postoj existence „osvobozené od sebe“. „Já vždy konám to, co se líbí Otci,“ řekl o sobě Kristus (J 8,29). „Sestoupil jsem z nebe ne proto, abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal“ (J 6,38).
Ježíšova existence byla zároveň Jeho posláním. Sám se skrýval za svými díly, která měla výlučně zjevit Otce. „Jako mě miloval Otec, tak i já jsem si zamiloval vás“ (J 15,9). Miloval nás tím, že se cele odevzdal Otci za lidi. „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život“ (J 10,17). Kristus uskutečnil svou pokoru v lásce, jež měla zdroj v Bohu. Naše už získaná pokora nás povzbuzuje stále víc, abychom byli ještě pokornější. To vyžaduje láska, která v pokoře nachází svou plnost. Láska se vznáší až k Srdci Boha, ale pokora sestupuje do základů.
Terezie povzbuzuje: „Hleďte na Ukřižovaného a všechna námaha boje se vám bude zdát lehká. Když Jeho Božský Majestát nám prokázal lásku takovými úžasnými činy a utrpením, chtěly byste se vy spokojit tím, že se Mu odvděčíte jen slovy? Víte, co to znamená být opravdu duchovním? Znamená to udělat ze sebe otroka Boha; Bohu odevzdat všechnu svou svobodu, tak aby On označil svého otroka znamením, tj. svým křížem, a mohl ho prodat a vydat za otroka celému světu, jako On sám byl prodán a vydán pro spásu světa. Otrok v tom nesmí vidět žádnou křivdu, ale má to počítat za nemalou milost. Kdo k tomu nemá pevnou a rozhodnou vůli, ten ať nedoufá ve velký pokrok. Celá tato stavba totiž stojí, jak jsem vám řekla, na základě pokory; kdo v sobě doopravdy nevyhloubil tento základ, tomu Pán nedovolí vznést se tak vysoko, dokonce pro jeho vlastní dobro, neboť z takové výše budovy by byl tím hlubší pád.
Jestliže tedy chcete, sestry, aby váš základ byl pevný a dobrý, ať se každá z vás snaží být nejmenší a otrokyní všech; ať si dobře uvědomí, jak a čím by mohla být jedna druhé prospěšná nebo jak jí nějak posloužit. Cokoli uděláte v tomto duchu, udělaly jste víc pro sebe samé než pro ostatní, neboť jste do svých základů položily pevné a trvalé kameny, aby se váš hrad nezřítil.“
Inspirované sloky tereziánské písně o pokoře zakončíme vroucím zvoláním: „Zvedněme oči ke Kristu, našemu nejvyššímu Dobru, a hleďme na Jeho svaté, a tam se naučíme pravé pokoře; naše mysl i srdce se zušlechtí a sebepoznání už nebude malověrné ani ostýchavé.“
Kromě Krista je nejdokonalejším vzorem a účastnicí Jeho pokory Maria a proto je třeba ze všech sil snažit se „třeba jen v nějaké maličké částečce stát se v pokoře podobným této nejsvětější Panně.“ Pokorní jsou silou světa; oni ho brání před zkázou. Jsou skutečně maličcí, ale celá země na nich stojí. Neboť malým patří milosrdenství a blahoslavenství, které je vyhrazené tichým, chudým a pronásledovaným. Oni mají vládu nad dušemi, především pro ně existuje svět. Oni dostanou zemi a nebe za dědictví. A jenom oni mají klíč k tajemství dokonalé radosti. Bůh splní vše, co chtějí, poněvadž přilnuli k Jeho vůli a odevzdali se jí nejsvobodnější volbou. Jejich svoboda nemá hranice, jejich touhy jsou Božskými touhami a mají v sobě moc, aby se naplnily.
Pouze v takové atmosféře se může rozvíjet kontemplativní modlitba. Dýchá jí celá kniha Cesta dokonalosti, která má za cíl naučit nás modlit se. Ze 42 kapitol je polovina věnována lásce, pokoře a dalším ctnostem v jejich nejjemnějších aspektech. Teprve druhá polovina se vztahuje přímo k modlitbě.
Svatá Terezie doporučuje: „Je třeba, abyste svůj duchovní základ stavěly nejen na samotné modlitbě a myšlenkách na Boha. Bez usilovné snahy o ctnosti, bez stálého cvičení se v nich zůstanete navždy duchovními trpaslíky. A dej Bože, aby to na tom skončilo! Aby z nedostatku růstu jste na tom nebyli stále hůř! Víte totiž, že kdo neroste, zmenšuje se; není možné, aby láska, je-li pravá, stále nerostla; pokud však neroste, jistě není pravá. (…) když se duše stane jedno s Bohem, musí se stát účastníkem této Boží moci.“