„Jsem žena, a to ubohá a hříšná“

P. Reinhard Körner OCD

Ženy to v církvi nikdy neměly lehké. Příčiny nespočívají v evangeliu ani v příkladu Ježíšova života. Ani z toho nemůžeme obviňovat apoštola Pavla, ačkoli několik výpovědí v jeho listech bylo chápáno jako „slova nepřátelská vůči ženám“. Na tento stav asi mělo největší vliv jednostranné mužské myšlení, kterým prosákla společenská mentalita západní civilizace.
Terezie od Ježíše patří v historii křesťanství mezi ty ženy, které mnoho vytrpěly proto, že jsou „jen“ ženami, a které si přesto dokázaly uvědomit, že jejich podceňování nezpůsobil Bůh, ale lidská jednostrannost a úzkoprsost. Terezie ve svém okolí odvážně vyhlásila boj nepřátelství vůči ženám. Způsob, kterým to dělala, osvobozuje a osvěžuje srdce žen i mužů až dodnes. Přitom nešla ani cestou tichého, trpělivého podřizování se, ani neupadala do „feministicko-emancipační povýšenosti“ a neizolovala se od mužů ve společnosti a v církvi. Vždyť mezi nimi našla i takové, se kterými ji po celý život spojovalo hluboké přátelství. Vybrala si cestu, kterou nazývá pokorou, cestou pravdy. Tak se ukazuje Bohu a svým bližním taková, jaká je – jako Terezie, jako konkrétní žena, se svými slabými i silnými stránkami.
Pokora pro Terezii znamená upřímné přiznání se k tomu, že je zkrátka skrz-naskrz žena, má své charakterové nedostatky, stejně jako muži, a je omezená jako každý člověk. Současně pro ni znamená souhlas s dary a talenty, které si jako žena i jako Terezie přinesla s sebou na svět, s dary a talenty, které získala, a také s těmi, které v průběhu života s velkým překvapením přijala jako dar. Když v díle a dopisech neustále mluví o svých četných slabostech a přiznává se k nim před Bohem v modlitbě, dělá to z upřímného přesvědčení. Ví, kým je, i to, kým ji Bůh učinil.
Ve své autobiografii se Terezie svěřuje, že až tehdy, když nejhlouběji pociťuje Boží blízkost, vidí velmi jasně, jak omezený a ubohý je celý její život, kolik má slabostí a kolik skutků koná bez lásky. „Často jsem mu říkala: Pane, rozmysli si, co děláš! Nezapomínej tak rychle na mé těžké hříchy! A jestli jsi na ně už zapomněl, abys mi odpustil, vzpomeň si na ně alespoň teď a zmírni své milosti! Můj Stvořiteli, nelej tak vzácný nápoj do tak popraskané nádoby…; svěřuješ ty poklady ženě, a to ubohé a hříšné“ (Život 18,4). A potom následují slova, která nelze přehlédnout: „Takto a podobně jsem mluvila mnohokrát. Ale potom jsem viděla, jak jsem byla nerozumná a málo pokorná“ (tamtéž 18,5).
„Jsem žena, a to ubohá a hříšná“ – v těchto slovech nelze nepostřehnout humor. Humor, kterým si utahuje z celého „mužského světa“, humor, kterému nás učí pravá pokora.

Z knihy Pět cest k dokonalé lásce
S laskavým svolením KNA

Zpět