Duch společenství
Vnímavost sv. Terezie vůči lásce-přátelství a vzájemná duchovná pouta zrodila charismatickou tereziánskou rodinu, která má být pro sebe navzájem školou dokonalosti. Světice píše: „V tomto domě jsou všechny povinny být si vzájemně přítelkyněmi, všechny jsou povinny stejně se milovat, vzájemně se ctít a pomáhat si.“
Společenství tedy musí být vnitřně soudržné; jeho život je definován vnitřními motivy, který je vytyčený velkým teologicko-kontemplativním ideálem. Sama světice měla velkou potřebu sdílet s druhými své objevování Boha, chtěla evangelium prožívat ve společenství. Ve věrnosti přátelství byla neoblomná. Když zakusila přátelství s Kristem, chtěla ihned toto dobro, jež získala po mnoha bojích a porážkách, předávat druhým.
Vůle vždy připravená k činnosti a vynikající duch společenství jí dávaly možnost duchovně vést skupiny a společenství. Zpočátku bylo jen lidské, vzniklé působením velké osobnosti s velkým darem milovat. V povolání vytvářet evangelijní karmelitánské komunity zažila bolestné období očišťování této čistě lidské lásky a přirozeného vůdcovství. Chtěla zachovat přátelství s Kristem, a tak prošla samotou srdce, která vyprovokovala její slova: „Je velké neštěstí pro duši být ponechána sama sobě mezi tolika nebezpečími. (…) Každému, kdo se věnuje vnitřní modlitbě, bych radila, aby se zejména zpočátku snažil o přátelství a doprovázení těmi, kteří se cvičí podobně jako ona; je to velice užitečná věc, alespoň proto, že pak jeden druhého podporuje svou modlitbou a tím spíš, že taková vzájemnost přináší užitku ještě víc. Jestliže si ve vztazích a činnostech čistě pozemských a nepříliš dobrých lidé hledají přátele, (…) opravdu nechápu, proč by tomu, kdo začíná upřímně hledat Boha a milovat Ho, nemělo být dovoleno mít důvěrníka nebo několik vybraných přátel a svěřovat jim své útěchy či těžkosti, jaké nepochybně musí zažívat každý, kdo se věnuje vnitřní modlitbě. Kdo opravdu touží a hledá sjednocení s Bohem skrze lásku, ať se nebojí s přítelem hovořit o těchto vnitřních zkušenostech kvůli tomu, že by pak podlehl marnivosti. (…) Pro duše ještě neutvrzené ve ctnosti a vystavené tolika protivenstvím a falešným přátelům, přitahujícím je ke zlému, jsou tyto duchovní rozhovory tak nesmírně důležitou pomocí, že mi nestačí slova dostatečně to popsat.“
Každý komentář by zatemnil průzračnost slov světice. Tato výpověď je adresována jejímu zpovědníkovi P. Petru Ibañezovi a končí vřelou prosbou: „Pomoz, Otče, prosím, mojí prostotě a dořekni to, co jsem nedovedla říci správně. (…). Ti, kteří dnes slouží Pánu, se musí vzájemně podpírat, aby mohli jít vpřed. (…) Kromě toho je to také znamení pokory nedůvěřovat sobě samému, ale spíš doufat v pomoc od Boha prostřednictvím druhých lidí, u kterých hledáme radu; a rovněž láska roste vzájemným sdílením, a mnoho dalšího užitku plyne z tohoto pramene, o němž bych se neodvážila hovořit, kdybych je sama nepoznala z dlouholeté zkušenosti. (…) K pádu jsem měla mnoho přátel a pomocníků, ale k povstání jsem byla tak opuštěná a ponechaná sama sobě, že se dnes divím, že jsem neklesla navždy a vychvaluji milosrdenství Boha, jenž jediný mě neopustil a podal mi ruku.“ Už v klášteře Vtělení vede sv. Terezie malou duchovní skupinu, s níž sdílí modlitební zkušenosti. Je si jista slovy evangelia, že Kristus vždy přebývá mezi těmi, kteří se shromažďují v Jeho jménu, utvrzuje je v jistotě mystických prožitků a se statečným srdcem uskutečňuje myšlenku vytvářet duchovní společenství podle jí darovaného charismatu zakladatelky. Její první Karmel sv. Josefa v Avile připomíná první křesťanskou obec, popisovanou ve Skutcích apoštolů. Měla být Betánií, kde je Kristus „Pánem domu“. Celé společenství se shromažďuje kolem Krista Snoubence. Svatá Terezie byla otevřená duchovnímu růstu a váží si přátelství sester, upřímnosti a pravdy, dokonce i v podobě napomínání, kárání a upozorňování. V 7. bodě stanov podporuje zákonodárstvím rozhovory tohoto druhu; píše: „Kdyby dvě sestry si chtěly promluvit, aby se povzbudily k větší lásce ke svému Snoubenci, matka převorka jim dá dovolení. Dá je také, když pro nezbytné překonání pokušení bude nějaká sestra potřebovat podporu.“ Snaha o takovou lásku a vazbu nemůže být neplodná, duchovní plody se mění v apoštolskou dynamiku a stávají se „solí země“.
Smělé výroky sv. Terezie o životě v sesterských a láskyplných vztazích směřují k těm, kteří milují Krista; proto je může zakončit modlitba, která se v ní zrodila po mystickém prožitku lásky: „Rač, ó můj Králi, učinit, oč Tě prosím, a když jsem se pro Tvou lásku a milosrdenství ve chvíli, kdy toto píši, ještě nevrátila z onoho svatého a nebeského šílenství, jímž mě, nehodnou tak velké milosti, bez jakýchkoli mých zásluh obšťastňuješ; učiň, prosím, ať všichni, s nimiž mám žít, stejným způsobem šílí z lásky k Tobě. (…) Buďme všichni šílení z lásky k Tomu, jenž kvůli nám dopustil, že Ho měli za šíleného.“
S veškerou prostotou, přirozeností a hloubkou citů se světice obrací k P. Garciovi de Toledo, adresátovi a důvěrníku těchto prožitků: „Říkáš, Vaše Milosti, že mě miluješ; prokaž mi tedy svou lásku a učiň se schopným, aby i Tobě Bůh propůjčil tuto milost.“
Tereziino srdce plné lásky v sobě nemůže udržet vnitřní žár. Čtyřicetiletá řeholnice kláštera Vtělení se nebojí říci, že miluje Krista a lidi až k šílenství; neobává se přitáhnout do svého žáru a nabízí setkání ve jménu Pána: „Chtěla bych, abychom udělali takovouto smlouvu mezi sebou: nás pět, kteří se dnes vzájemně milujeme v Kristu (…), abychom se snažili čas od času scházet, abychom jeden druhého vzájemně varovali a napomínali, a jedni druhým ukázali, v čem bychom se mohli napravit a lépe sloužit Bohu. Nemáš totiž nikoho, kdo by tě znal tak dobře, jako tě znají ti, kteří se na tebe dívají; jen když to činí z lásky a s upřímnou starostlivostí o tvůj pokrok.“
Tato myšlenka nalezne později použití na řeholních kapitulách vin, kde ve jménu Pána se mohou sestry vzájemně napomínat a povzbuzovat k větší horlivosti ducha a také prostým vnějším kajícím úkonem zadostiučinit za své vnější poklesky.
s laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila sr. Terezie Eisnerová