Bůh, který od nás očekává hlásání radostné zvěsti
Misijní rozměr: milovat Ježíše a přivádět druhé k jeho lásce
49. Povolání k evangelizaci je výrazem univerzální lásky. Když druhým ukazujeme a hlásáme nový život v Kristu a jeho poselství o naději, znamená to, že je milujeme. Terezie jako kontemplativní mniška ustavičně žila misijní a apoštolskou dynamiku křesťanského povolání. Svým zvláštním povoláním na Karmel chtěla s Kristem spolupracovat na spáse světa nejen do konce svého života, ale do konce světa. (38)
Ve své korespondenci se svými bratry-misionáři mnohokrát zdůrazňuje apoštolský a misijní rozměr kontemplativní karmelitky. Mezi jiným tvrdí: „Vy víte, že karmelitka, která není apoštolem, by se vzdálila od cíle svého povolání a přestala by být dcerou serafínské svaté Terezie, která si přála dát tisíc životů, aby zachránila jedinou duši.“ (39) Proto chtěla žít všechna povolání. (40) Úspěch evangelizace podle ní závisí na lásce. Prosí svaté, aby jí darovali dvojnásob své lásky. (41)
50. Naším povoláním na Karmel se zasvěcujeme misiím. Máme „prorockou úlohu připomínat si Boží plán spásy lidí a sloužit mu, jak to hlásá Písmo a jak to vyplývá z pozorného čtení znamení a moudrého působení Boha v dějinách. Je to plán spasit a usmířit lidstvo (s Bohem).“ (42) Musíme se od naší sestry Terezie učit apoštolskému usměrnění naší křesťanské lásky; přesvědčení o evangelizující síle modlitby a nezbytnosti spirituality vtělené do každodenní skutečnosti. Evangelizace není prostě pouze informace.
Je spíše manifestací našeho Božího dětství, které nám dává růst v lásce a solidaritě. Vyžaduje, abychom pocítili utrpení a strach, které zakoušejí naši bratři a sestry, a z této perspektivy je přijali za své. Terezie tak jednala tím, že na sebe vzala zakoušení pochybností nevěřících, aby jim získala milost tyto pochybnosti překonat. Zasedla za stůl s hříšníky a s těmi, kdo odmítají víru, a protrpěla s nimi prázdnotu a temnoty: tvé dítě „tě prosí za odpuštění pro své bratry, je ochotné pojídat chléb bolesti tak dlouho, jak budeš chtít, a nechce vstát od tohoto stolu, plného hořkosti, u kterého jedí ubozí hříšníci, až do dne, který jsi určil.“ (43) To také poskytuje duchovní odpověď na hledání transcendentního a touhu po Bohu, která stále znepokojuje srdce člověka. (44)
51. Tato láska v sobě zahrnuje i sociální dimenzi, která nás díky specifickým výsadám každého povolání na Karmel nutí, abychom sloužili požadavkům lidstva jako celku a tak ryzí lidskostí přispívali ke spravedlnosti a míru ve světě. Aby byla láska k bližnímu účinná, musí být v souzvuku s požadavky současného světa. V něm musíme žít sociální perspektivu lásky, neboť prostředky individuální lásky jsou den ode dne omezenější. Bližní, kteří trpí nouzí, nejsou izolovaná individua, ale masy utlačované nespravedlivými a odlidštěnými lidskými strukturami. Přítomnost křesťanské lásky se nutně a naléhavě projevuje v úsilí o změnu a proměnu struktur. Láska je silnější než rozštěpení a pomáhá překonávat nenávist v boji za spravedlivý svět, aby se z utlačovaného nestal opět ten, kdo utlačuje. Jen láska k Ježíši a svědectví jeho života a jeho nauky umožňují skutečné bratrské smíření. Učení o cestě duchovního dětství je neuvěřitelná síla sociálního obratu tváří v tvář zneužívání síly ve společnosti.
V blízkosti Marie z Nazareta
52. Panna Maria je pro nás vzorem zasvěcení a následování; připomíná nám primát Boží iniciativy a učí nás přijímat jeho milost. Je „učitelkou bezvýhradného následování a služby“. (45) Věrná těm nejlepším tradicím Karmelu žila Terezie z Lisieux přítomnost a blízkost Matky Ježíšovy. V předstihu před Druhým vatikánským koncilem ji objevila jako prostou ženu z Nazareta, poutnici víry a naděje, matku a vzor. Lze říci, že žila v její blízkosti.
53. Terezie odmítá představy Marie, které se zabývají tím, aby vyzdvihly její velikost, aniž by se ohlížely na její pozemský život: „Aby se mi nějaká řeč o Panně Marii líbila a prospívala mi, je třeba, abych viděla její skutečný život, ne život předpokládaný; a jsem si jistá, že její skutečný život musel být velice prostý. Ukazují nám ji nepřístupnou; bylo by však třeba ukázat, že je možné ji napodobovat, zdůraznit její ctnosti, říci, že žila z víry jako my, (…) je více Matkou než královnou.“ (46)
Její poslední báseň, která byla věnována Panně Marii, nese název: „Proč miluji tě, ó Maria“. Je to cesta po stránkách evangelia, během níž objevuje její lásku k Bohu a k bližnímu, její chudobu, její kontemplativní mlčení, její prostotu a naději, její disponovatelnost a poslušnost, s níž přijala Boží vůli. Evangelium jí odhaluje, kdo je Maria, a její srdce jí v prožívání každodenního společenství s Pannou Marií dává poznat její skutečnou osobnost. (47)
54. V nauce Terezie z Lisieux nacházíme cestu, jak obnovit náš mariánský život ve světle evangelia a důvěrnosti s Marií. Naše úcta, naše svědectví a naše hlásání mohou nalézt pevný základ, když Marii znovuobjevíme v mystériu Krista a církve. Panna Maria naplňuje svou přítomností celé dějiny Řádu od jeho počátků na hoře Karmel.
Je především vzorem následování Ježíše ve víře a v kontemplaci. Učí nás především, a to byla i zkušenost Terezie z Lisieux, postoji modlitby: rozlišování duchů, disponovatelnosti (zvěstování), chvále a díku za to, co Bůh v historii učinil ubohým a malým (Magnificat), důvěře (Kána Galilejská), kontemplativnímu a trpělivému čekání, až přijde světlo, tím, že všechna slova uchovávala ve svém srdci, ačkoli mnoho věcí nechápala (nalezení Ježíše v chrámě), věrnosti ve zkouškách (pod křížem), společenství a smyslu pro církev (modlitba s učedníky).
Prorocké svědectví tváří v tvář velkým výzvám
55. Křesťanský život a zasvěcený život zvlášť je povoláním k prorockému svědectví tím, že hlásá hodnoty evangelia a odřeknutí se všeho, co jim odporuje. Když Jan Pavel II. ukazuje prorocký charakter zasvěcených osob „jako zvláštní formu účasti na prorockém úřadě Krista, který Duch Svatý udílí celému Božímu lidu“, představuje osobu Eliáše, „smělého proroka a Božího přítele“ jako vzor skutečného proroctví. Když ho popisuje, říká, že žil v přítomnosti Pána „a v mlčení kontemploval, jak kolem něj přecházel, přimlouval se za národ a odvážně hlásal Boží vůli, hájil Boží práva a stavěl se na obranu chudých proti mocným tohoto světa.“ (48)
56. Z tohoto úhlu pohledu lze Terezii z Lisieux nazvat prorokyní nové doby. Byla právem označována jako „prorokyně mládí“, jako „znamení naděje“, „prorokyně svatosti“, ke které jsme všichni povoláni, a svým zdůrazňováním neviditelné síly lásky jako „prorokyně přítomné spásy“. (49) Jako žena s velkými touhami, které načrtávají její velikonoční cestu, má velmi mnoho co říci lidstvu, jehož touhy a život zůstávají nenaplněné.
Věrná nejlepší tradici Karmelu, vidí Terezie proroka Eliáše jako vzor svého života. Přitahuje ji zakoušení Boha, kterého prorok poznal v „lehkém vánku“ (50), ale také jeho boj proti Baalovým prorokům: „Potom, co ukázal na skvělé počátky našeho svatého Řádu a srovnal nás s prorokem Eliášem, který bojoval proti Baalovým prorokům, prohlásil, že ,znovu přijdou podobné časy jako za pronásledování Achaba‘. Zdá se nám, že už spěcháme vstříc mučednictví.“ (51)
57. Věrnost našemu karmelitánskému povolání nás vybízí, abychom žili prorocký rozměr ve svědectví života, který ukazuje primát Boha, jenž je zakoušený jako přítomný v srdci světa; v otevřenosti, abychom tak jako Eliáš v jemném vánku stále novým a překvapivým způsobem objevovali jeho přítomnost, a tak abychom se odevzdali službě bratřím a sestrám a pomáhali jim v jejich osobním osvobozování. „Bratrský život je živé proroctví v kontextu společnosti, která má někdy hlubokou touhu po bratrství bez hranic, aniž si to uvědomuje.“ Mimo to „vnitřní přesvědčivá síla proroctví vyvěrá ze shody mezi hlásáním a životem“. (52)
Živá přítomnost, která ukazuje směr
58. Evangelijní charakter zkušenosti a nauky Terezie z Lisieux jí propůjčuje neustálou aktuálnost. Prostota, důvěra a odevzdanost Bohu, tak, jak je Terezie z Lisieux poznala a hlásala, mohou povzbudit k nasazení se za spravedlnost a mír. (53)
59. Nesporný je vliv naší sestry Terezie z Lisieux na dnešní církev a svět. Vytušila to, když krátce před svou smrtí tvrdila: „Hlavně však cítím, že moje misie brzo začne, budu dávat poznat svou cestičku duším. Jestli milý Bůh vyslyší má přání, bude moje nebe na zemi až do konce světa. Ano, chci prožívat své nebe tak, že budu dělat dobře na zemi.“ (54)