Znak malé cesty
Terezie je ovšem plná úsměvů a humoru i v situacích, které by každého světského, byť sebeveselejšího člověka vedly ke smutku. Hlavním pramenem této radosti bylo nalezení malé cesty, která jí pomohla objevit osobní a jedinečnou Boží lásku k člověku, a tak dobře prožívat svou křesťanskou víru. (11)
Tereziin humor byl v její době něco neobvyklého, protože jansenismus zanechal v lidech pesimistický pohled na lidskou přirozenost a strach z Boha, který na člověka nakládá nedosažitelné požadavky. Takový křesťan pak prožíval smutek z vědomí vlastních hříchů, kál se za ně a nemohl si tedy dovolit radost.
Život a myšlení Terezie je ale pozitivní, a to hlavně díky tomu, že Tereziin pojem Boha je nápadně pozitivní. (12) Podle ní „Bůh…touží jen po našem štěstí“ (Rk A 52r/AS 109). Je pro ni neporovnatelným Otcem. Charakterizuje ho milosrdenstvím, poznává, že Bůh nevidí v životě svých dětí v prvé řadě zápory, ale klady. Bohu, který má ke svému stvoření takto pozitivní postoj, je možné se bezvýhradně vydat. (13) Žádná vina, ať je jakkoli závažná, by neměla člověka obrat o odvahu nebo dokonce o naději.