Jednat podle zvoleného plánu
Velicí muži a ženy dějin dokázali účinně postupovat kupředu za svými vytyčenými metami. Činili k tomu konkrétní kroky podle předem stanoveného plánu.
Plán postupu předpokládá, že člověk bude činit konkrétní kroky, dokud nedosáhne svého cíle či mety. Ocitáme se tedy tváří v tvář dynamické struktuře, která nám umožňuje ověřit si, zdali směřujeme k vytčenému cíli nebo ne. Zároveň uvádí do chodu mechanismus jednání, který nám umožňuje využívat nových metod a technik v případě, že se ocitneme na cestě, která nás nevede účinně k cíli.
Dynamická struktura, která je pro určitý plán jednání nejpodstatnější, předpokládá čtyři základní kroky:
- Cíl
- Jednání
- Ověření (12)
- Pružnost.
Jde o proces biologický a lidský. Během dne činíme neustále zmíněné čtyři výše uvedené kroky. Když usedáme ke stolu, máme vytčený cíl: uspokojit hlad vhodnou potravou. Jednání následně spočívá v tom, že trávíme pokrm, který jsme snědli. Důkladným zkoumáním svého jednání ověřujeme, zdali jsme dosáhli cíle, či nikoli. Zjistíme-li, že máme v žaludku pořád ještě prázdné místo, sáhneme po kousku ovoce nebo jiné potravy, která nám pomůže uspokojit hlad a získat živiny.
Vynikající osobnosti se vyznačují právě tím, že užívají těchto čtyř kroků vědomějším způsobem. Jako by se před každou důležitější činností během dne sami sebe ptali:
– Co skutečně chci? Jaký je můj cíl?
– Jakou činnost vykonám k jeho dosažení?
– Odkud se dovím, jestli směřuji k cíli nebo ne?
– Jaké jiné činnosti mohu vykonat, pokud to, co dělám, mě nepřibližuje k vytyčené metě?
Netvrdím, že si Terezie klade přesně tyto otázky. Avšak ptá se sama sebe intuitivně a neslýchaně přesně. Už dříve jsem zdůraznil její schopnost stanovit si cíle a prostředky k jejich dosažení. Nyní bych chtěl podtrhnout realismus a efektivitu, s níž začíná jednat k dosažení cíle.
Díky tomuto plánu využívá prostředků, které jí Pán umožňuje objevit.
Nabízím jako příklad strategii k dosažení jednoho z jejích cílů, abych tak poukázal na Tereziin smysl pro praxi a její absolvování čtyř kroků v systematické realizaci plánu jednání.
Meta (cíl): Vnitřní pokoj. Už jsme zmínili, že na lístku napsaném v den slibů si ustanovuje za svůj emocionální cíl pokoj, což by člověk jen sotva očekával od sedmnáctileté slečny: „Ježíši, jen o jedno tě prosím, o pokoj.“
Jednání: ustavičné a účinné (efectivo). V tomto ohledu můžeme uvést jeden velice živý příklad. V den, kdy už Terezie přestala trpět kvůli velice bolestným pokořením ze strany některých sester, vysvětluje, jak si uchovává pokoj. „Před chvílí, při sporu se sestrou X, jsem se zalíbením hleděla na krásné straky, které poskakovaly po louce, a zůstala jsem pokojná, jako by to byl čas modlitby…“ (ŽS 18. 4.).
Vyhodnocení situace. Hledisko sloužící k ověření jejího postupu směrem k metě. Terezie nevysvětluje, jakého hlediska užívá, aby se dověděla, jestli se přibližuje k cíli nebo ne. Avšak dává na srozuměnou, že toto hledisko má a že jej užívá. V jejím životě existuje jedna událost, ve které sama odpovídá na otázku, jak využívá tohoto hlediska (je jím „agudeza“).
Terezie odnáší představené klíče, kterými se odemyká mříž při svatém přijímání. Jiná sestra ji vidí přicházet k cele představené. Bojí se, že ji Terezie probudí, a tak ji požádá, aby jí klíče odevzdala. Terezie odmítne, protože je sakristánkou. Jemně své sestře vysvětlí, že nehodlá převorku budit. Pak se snaží vstoupit dovnitř. Spolusestra strčí do dveří a hlukem, který způsobila, převorku probudí.
„Všechno na mě padlo. Ubohá sestra, které jsem odporovala, spustila hotové kázání víceméně následujícího obsahu: To sestra Terezie od Dítěte Ježíše udělala ten rámus… Bože, jak je nepříjemná… atd. Věděla jsem, že to bylo přesně naopak a měla jsem chuť se bránit; naštěstí mě osvítila myšlenka a řekla jsem si, že jakmile se začnu ospravedlňovat, jistě si nebudu moci uchovat pokoj duše; také jsem cítila, že nemám dostatek ctnosti, abych mlčky připustila obviňování; mojí poslední záchranou byl tedy útěk. A jak jen jsem na to pomyslela, tak jsem okamžitě udělala. Bez rozruchu jsem odešla a nechala tam stát sestru, která pokračovala ve svém kázání připomínajícím Kamilovo zlořečení proti Římu“ (Rk C 14v-15r).
V této scéně z Tereziina života vidím evidentní schopnost správně vyhodnotit situaci: „jakmile se začnu ospravedlňovat, jistě si nebudu moci uchovat pokoj duše“. Je naprosto samozřejmé, že má ve svém srdci vztažný bod, který jí jako měřicí pásmo umožňuje vidět, jestli ji něco posouvá blíž k cíli nebo ne. V tomto případě je oním měřítkem pokoj.
Pružnost: schopnost měnit prostředky. V předchozím citátu nacházíme příklad Tereziiny pružnosti. Epizodu začíná slovy: „mou poslední záchranou byl tedy útěk…“ (Rk C 14v). Prohlašuje-li, že je to poslední prostředek, dává tím na srozuměnou, že těžké situace obvykle řeší výše uvedeným způsobem. Nepochybně díky své bystrosti a pružnosti, které se vzájemně prolínají, dokáže užívat své schopnosti měnit prostředky, tak aby nakonec dosáhla mety, která zůstává nedotčena.
Skutečně je tomu tak a Terezie dále vypráví a uvádí podrobnost, která svědčí o jejím smyslu pro efektivní jednání. „Srdce mi tlouklo tak silně, že jsem nebyla schopna další chůze; usedla jsem na schodech, abych se v pokoji mohla radovat z plodů svého vítězství. Bylo to zvláštní hrdinství, že, drahá matko, (…) ale myslím, že někdy je lépe nepouštět se do boje, když člověk předem ví, že prohraje“ (Rk C 15r).
Poslední příklad pružnosti uzavírá celý cyklus: meta-jednání-ověření-pružnost v jejím chování. Jako praktická a činorodá žena využívá všech čtyř kroků tohoto systematického programu jednání. A protože je používá efektivně, i když ne podle teoreticky zpracované formy, dosahuje ve svém jednání trvalého účinku.