Slůvko závěrem
Možná že v nás po tom všem, co zde zaznělo o eschatologickém inkarnacionismu Terezie z Lisieux a o anticipované eschatologii Alžběty od Trojice, přetrvává (nebo dokonce roste) otázka: Jak může katecheta učit tomuto propojení eschatologie a inkarnacionismu, aby nešlo o alternativy nebo paralelní skutečnosti, nýbrž o spojence, ba takřka identické reality? Jak může dosáhnout toho, aby ti, kdo jsou mu svěřeni mohli zakoušet něco z onoho nebe ve víře, jež se dá předjímat už zde na zemi?
Odpověď bude možná znít poněkud banálně: může tak učinit svou vlastní existencí, svým vlastním příkladem a chování, mnohem méně záměrně deklarovaným slovy jako spíše spontánním svědectvím. Jistě může být velmi užitečné si tu a tam projít alespoň klíčová témata našich katechezí a promeditovat je z pohledu naší víry „ve vzkříšení těla a život věčný“ a třeba je následně vhodně přeformulovat z pohledu jednoty duchovních antinomií, avšak tou základní hybnou silou zůstane svědectví osobního příkladu, vždyť Verba movent, exempla trahunt.
Proto vás vybízím, abyste četli díla těch, kdo se usilovali nebo usilují propojovat nebe se zemí, věčnost s přítomným okamžikem, eschatologii s inkarnacionismem, vertikalismus s horizontalismem a emerzi s imerzí, promýšleli je v modlitbě před Bohem a nechávali se jím vést k tomu, abyste nacházeli vlastní syntézu těchto dvou neoddělitelných pólů teologálního života.
Poznámky pod čarou:
(1) Toto téma patří v současné teologii k velmi diskutovaným. Uvedení do něj viz F. Ruiz Salvador, Caminos del Espíritu. Compendio de teología espiritual, Madrid, EDE 51998, kap. 6. („El mundo de Dios y del hombre“), s. 235-284; nebo jazykově dostupnější G. C. Vendrame, „Horizontalismus-vertikalismus“, in: S. de Fiores a T. Goffi (edd.), Slovník spirituality, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1999 (dále jen: SSp), s. 284‑292. Populární prezentaci tématu nabízím ve svém článku Vojtěch od sv. Hedviky OCD, Být kvasem či hledat budoucí vlast? Mezi inkarnacionismem a eschatologií, in: Katolický týdeník 46, 1996, s. 5, a Katolický týdeník 47, 1996, s. 7.
(2) Srov. C. García, Teología espiritual contemporánea. Corrientes y perspectivas, Burgos, MC 2002, s. 223-287.
(3) Srov. A.-M. Besnard, „Une spiritualité d’immersion dans le monde“, in: Visage spirituál des temps nouveaux, Paris, 1964, s. 31-64.
(4) Srov. tamtéž, s. 33.
(5) T. Goffi, heslo „Antinomie (protiklady) duchovní“, in: SSp, s. 21.
(6) Z tohoto důvodu se dá mluvit o zásadně bipolárním charakteru křesťanského duchovního života; srov. C. Vagaggini, heslo „ Teologia“, in: G. Barbaglio a S. Dianich (edd.), Nuovo Dizionario di Teologia, Cinisello Balsamo, San Paolo 71994, s. 1601nn.
(7) Srov. P. V. Kohut, Co je spirituální teologie?, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství (dále jen: KN), 2007, s. 11.98n.
(8) První fundovanou biografickou informaci v češtině může poskytnout G. Gaucher, Životopis Terezie z Lisieux (1873-1897), Kostelní Vydří, KN 1997.
Její díla uvádím s použitím následujících zkratek: A = rukopis A Příběhu jedné duše věnovaný matce Anežce od Ježíše (in: Terezie z Lisieux, Autobiografické spisy /Dějiny duše/, Vimperk 1991 /zkratka: AS/); B = rukopis B Příběhu jedné duše věnovaný sestře Marii od Nejsvětějšího Srdce (in: Autobiografické spisy…); C = rukopis C Příběhu jedné duše věnovaný matce Marii Gonzaze (in: Autobiografické spisy…); TB = Tereziiny básně (v češtině pouze výběr in: Básně sv. Terezie z Lisieux, Kostelní Vydří, KN 1995; číslování přejímám z francouzského vydání Thérèse de Lisieux, Oeuvres Complètes, Cerf & DDB 1992); TD = Tereziiny dopisy (in: Dopisy Terezie z Lisieux, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2002); ŽZ = Žlutý zápisník matky Anežky od Ježíše (in: Terezie z Lisieux, Vstupuji do života.Poslední rozhovory, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1992).
(9) První fundovanou biografickou informaci v češtině může poskytnout Giovanna della Croce, Alžběta od Nejsvětější Trojice. Život v Boží chvále, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2003.
Její (v češtině dosud nevydaná) díla uvádím s použitím následujících zkratek: AB = Alžbětiny básně; AD = Alžbětiny dopisy; IP = Intimní poznámky; NV = Nebe ve víře; PU = Poslední usebrání; číslování dopisů a ostatních spisů přejímám podle Elisabeth de la Trinité, Oeuvres complètes, Paris, Cerf 1991. Vyjma dopisů byla její díla přeložena do slovenštiny a vydána v knize Bl. Alžbeta od Najsvätejšej Trojice, Nebo vo viere. Duchovné spisy, Košice 2007.
(10) Srov. P. V. Kohut, „Balthasarovo vnímání Karmelu: Jan od Kříže – Terezie z Lisieux – Alžběta od Trojice“, in: MKR Communio 2 (2005), s. 163n.
(11) Jedná se o Therese von Lisieux. Geschichte einer Sendung (Köln, Hegner 1950) a Elisabeth von Dijon und ihre geistliche Sendung (Köln, Hegner 1952).
(12) Srov. Schwestern im Geist. Therese von Lisieux und Elisabeth von Dijon, Einsiedeln, Johannes Verlag 1970. V tomto příspěvku budu citovat italský překlad: Sorelle nello Spirito. Teresa di Lisieux ed Elisabetta di Digione, Milano, Jaca Book 31991.
(13) Srov. Schwestern im Geist. Therese von Lisieux und Elisabeth von Dijon, Einsiedeln, Johannes Verlag 1970. V tomto příspěvku budu citovat italský překlad: Sorelle nello Spirito. Teresa di Lisieux ed Elisabetta di Digione, Milano, Jaca Book 31991.
(14) Jednalo se o velkou a poměrně dobře využitou příležitost k bližšímu poznání této postavy a prezentaci její spirituality a nauky. V tomto roce se po celém světě konala řada kongresů a konferencí, její díla byla vydána v mnoha jazycích a objevila se také celá řada zásadních děl pro poznání této postavy. Také v Praze proběhl 20. května 2006 Den spirituality, každoročně organizovaný bosými karmelitány, pod názvem „Chvála slávy“. Spiritualita bl. Alžběty od Trojice (1880-1906).
(15) Vstupuji do života…, s. 40
(16) Srov. P. Descouvemont, „Cielo“, in: Nuevo Diccionario de Santa Teresa de Lisieux, Burgos, Monte Carmelo 22003 (dále jen: NDSTL), s. 172n.; soeur Cassien, „Lluvia de rosas, in: tamtéž, s. 529n.
(17) Srov. R. Laurentin, Thérèse de Lisieux – Mythés et réalité, Paris, Beauchesnes 1973.
(18) Cit. dle P. Descouvemont, „Cielo“, in: NDSTL, s. 173.
(19) Soeur Élisabeth de la Trinité. Souvenirs, Dijon, Carmel 1909, s. 234n; cit. dle C. De Meester, Élisabeth de la Trinité. Biographie, Paris, Presses de la Renaissance 2006, s. 702n.
(20) K tomu viz J. Rémy, Regards d’amour. Élisabeth de la Trinité et Jean de la Croix, Paris, Cerf 1993, s. 22-33; srov. také C. De Meester, Élisabeth de la Trinité. Biographie…, s. 705n.
(21) Uveďme několik příkladů z rukopisu A Příběhu jedné duše: ve dvou letech přeje svým rodičům smrt, neboť ví, že po smrti se jde do nebe (srov. A 4v; AS 21); odmalička má ráda daleké obzory, neboť jí připomínají velikost Boha (srov. A 11v; AS 32); první slovo, které umí přečíst, je „nebesa“ (srov. A 13v; AS 38); rybaření s otcem ji vede k tomu, že se jí zem zdá být vyhnanstvím a ona sní o nebi (srov. A 14v; AS 39); zestárlý krajíc na svačinu jí připomíná, že „jenom v nebi bude radost bez mráčku…“ (srov. tamtéž; AS 40). V šesti letech je pro ni tento způsob uvažování již naprosto běžný: v neděli odpoledne, jak píše, „jsem vzdychala po věčném odpočinku v nebi, po neděli ve vlasti, která nebude mít západu! (srov. A 17v; AS 45); když si prohlíží hvězdy a vidí mezi nimi skupinu sestavenou do tvaru „T“, ukazuje je otci a říká, že její jméno je napsáno na nebi (srov. A 18r; AS 45); vzpomíná si, že když poprvé uviděla moře, „jeho velebnost, hukot jeho vln, všechno mluvilo k mé duši o velikosti a moci Pána Boha“ (A 21v; AS 51); když pozorovala západ slunce, rozhodla se, že svou duši nikdy nevzdálí z Ježíšova dohledu, „aby pokojně plula k nebeské vlasti!…“ (A 22r; AS 51). V sedmi nebo osmi letech konala vnitřní modlitbu, aniž věděla, že jde o modlitbu, přičemž obsahem jejího „přemýšlení“ je „Pán Bůh, život, VĚČNOST“ (A 33v; AS 73); a když v jedenácti poprvé přijímá eucharistii, pláče, neboť „když celá radost přijde do některého srdce, nemůže ji toto srdce ve vyhnanství snést bez hojných slz…“ (A 35r; AS 76n.).
(22) Na téma těchto tužeb světice viz můj příspěvek Duchovní touhy sv. Terezie z Lisieux, in: G. Cetkovský (ed.): Učitelka prostoty. Spiritualita svaté Terezie z Lisieux. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1997, s. 75‑89.
(23) V tomto období se obětuje milosrdné lásce (9. června 1895, srov. A 84r; AS 171nn.), objeví svou „malou cestu“ (před koncem roku 1895; srov. C 2v-3r; AS 201n.), rozpozná své povolání v církvi (v červenci-srpnu 1896; srov. B 3r-v; AS 186-188) a naučí se, co znamená opravdu milovat bližního (jaro 1896-léto 1897; srov. C 11v-22r; AS 214-229).
(24) Vstupuji do života…, s. 26.
Terezka může něco takového prohlásit navzdory strašlivé zkoušce noci víry, která se přitom bezprostředně vztahuje k jejímu vnímání (či spíše absenci vnímání!) nebe (srov. C 7v; AS 207n.). Nejde přitom o žádnou přetvářku, Terezka je jednoduše schopná žít z víry, bez smyslových útěch.
(25) Na téma tohoto posledního období viz více P. Descouvemont, „Cielo“, in: NDSTL, s. 170-173.
(26) K této periodizaci viz C. De Meester, „Esquisse biographique jusqu’a l’entrée au Carmel“ a úvody k dopisům z Karmelu, in: Oeuvres complètes…, s. 203nn.343nn.453nn.565nn.661nn.
(27) Srov. F. Girard, „Je vais à la Lumière, à L’Amour, à la Vie“, in: J. Clapier (ed.), Élisabeth de la Trinité, L’aventure mystique. Sources, expérience théologale, rayonnement, Toulouse, Ed. du Carmel 2006, s. 652. Z této studie budu v této části prezentace vycházet jako z hlavního zdroje.
(28) Tamtéž, s. 652n.
(29) Alžběta používá tohoto termínu poprvé roku 1896; srov. F. Girard, „Je vais à la Lumière, à L’Amour, à la Vie“…, s. 653.
(30) C. De Meester, Élisabeth de la Trinité. Biographie…, s. 83n. Tato etymologie je ve skutečnosti mylná; „Alžběta“ znamená spíše „Můj Bůh je plnost/hojnost“; srov. tamtéž, s. 84, pozn. 2.
(31) O vlivu Terezie z Lisieux na Alžbětu z Dijonu viz C. De Meester, „ La rencontre d’Élisabeth de la Trinité avec Thérèse de Lisieux“, in: J. Clapier (ed.), Élisabeth de la Trinité, L’aventure mystique…, s. 131-163.
(32) Srov. Oeuvres complètes…, s. 343.453.565.661.
(33) F. Girard, „Je vais à la Lumière, à L’Amour, à la Vie“…, s. 654.
(34) Ohledně textu a komentáře této modlitby viz Ph. Ferlay, Modlitba blahoslavené Alžběty od Nejsvětější Trojice. Můj Bože v Trojici, Tobě se klaním, Kostelní Vydří, KN 1994.
(35) F. Girard, „Je vais à la Lumière, à L’Amour, à la Vie“…, s. 658nn.
(36) Alžběta od Trojice mluví většinou o „nebi ve víře“, není ji ovšem cizí ani vyjádření „nebe v lásce“; srov. AD 170.
(37) Takový je alespoň můj návrh četby těchto dvou „teologických existencí“, který zároveň pomáhá doplnit personalistickou prezentaci o prezentaci historickou a systematickou; srov. pozn. 7 tohoto příspěvku.
(38) Srov. S. Cipriani, „L’esperienza spirituale negli scritti di tradizione paolina“, in: G. Barbaglio (ed.), La spiritualità del Nuovo Testamento, Bologna, EDB 1988, s. 268nn.
(39) K. H. Schelkle, Teologia Nowego Testamentu, Kraków, WAM 1984, s. 26.
(40) Tamtéž, s. 27.
(41) M. Diego Sánchez, Historia de la espiritualidad patristica, Madrid, EDE 1992, s. 44n.
(42) Srov. pozn. k 1 Kor 16,22, kterou uvádí P. Rossano in: La Bibbia.Nuovissima versione dai testi originali, 3. svazek: Nuovo Testamento, Cinisello Balsamo, Ed. Paoline 1991, s. 988.
(43) K tomu všemu viz více např. D. de Pablo Maroto, Espiritualidad de la alta edad media, Madrid, EDE 1998.
(44) K tradičnímu dělení na kontemplativní, činný a smíšený život viz např. S. Gatto a M. Caprioli, „Vita (contemplativa, attiva, mista)“, in: E. Ancilli (ed.), Dizionario enciclopedico di spiritualità, 3. svazek, Roma, Città Nuova 21992, s. 2646-2652.
(45) Bohužel, heslo zmiňované v předchozí poznámce tento novověký vývoj zcela ignoruje a svou prezentaci končí tomistickou syntézou nauky o třech způsobech života.
(46) E. Pacho, Storia della spiritualità moderna, Roma, Teresianum 1984, s. 103.
(47) Tamtéž, s. 97.
(48) Ve skutečnosti přisuzuje H. U. von Balthasar tento postoj až Terezii z Lisieux (srov. Sorelle nello Spirito…, s. 154), ale s ohledem na apoštolský úmysl tereziánské reformy je možné jej vnímat jako přítomný opravdu již u svaté zakladatelky reformovaného Karmelu z Avily.
(49) Srov. text před pozn. 24 tohoto příspěvku.
(50) Terezčiny básně jsou vůbec velmi bohatým zdrojem poznatků o jejím nahlížení a prožívání eschatologického inkarnacionismu; viz k tomu např. B. Bonnejean, La poésie Thérésienne, Paris, Cerf 2006, kap. 11: „Les fins dernières“, s. 268-289.
(51) Ll. Duch, La experiencia religiosa en el contexto de la cultura contemporánea, Madrid, Bruño 1979, s. 64.
(52) Srov. A. Guerra, „Natura e luoghi dell’esperienza spirituale“, in: B. Secondin a T. Goffi (edd.), Corso di spiritualità. Esperienza – sistematica – proiezioni, Brescia, Queriniana 1989, s. 43nn.; srov. také V. Kohut, „Zkušenost křesťanská“, in: SSp, s. 1228.
(53) Cit. dle C. De Meester, „Introduction général“, in: Oeuvres complètes…, s. 49.
(54) Sorelle nello Spirito…, s. 288.
(55) K významu pavlovské a janovské teologie pro Alžbětinu nauku viz J.-M. Grimaud, „Ouvrir les Écritures avec Élisabeth de la Trinité. Les sources pauliniennes et johanniques de sa pensée théologique“, in: J. Clapier (ed.), Élisabeth de la Trinité, L’aventure mystique…, s. 15-52; ke vztahu ke sv. Janu od Kříže viz M. Huot de Longchamp, „Élisabeth de la Trinité, lectrice de Jean de la Croix“, in: tamtéž, s. 113-130; viz také J. Rémy, Regards d’amour. Élisabeth de la Trinité et Jean de la Croix, Paris, Cerf 1993.
(56) Alžběta, neznalá latiny, užívá akusativ z latinského překladu jako nominativu, a mezi odborníky na její nauku se ujal zvyk ji „neopravovat“ a používat termín v tomto tvaru i tam, kde by se věcně měl upravit.
(57) K tématu „chvály slávy“ viz C. Sarrasin, „ Le témoignage de la louange et l’expérience de l’inhabitation trinitarie dans la Dernière Retrait“, in: J. Clapier (ed.), Élisabeth de la Trinité, L’aventure mystique…, s. 293‑319.
(58) J. Lafrance, Apprendre à prier avec soeur Élisabeth de la Trinité, Paris, Médiaspaul 71996, s. 55n.
(59) Alžběta ráda rozjímá o tomto ideálu bytí „lidstvím navíc“ pro Krista; srov. např. AD 214; 256; 259; 309…