Jak se modlit ve vyprahlosti?
Jak se ale tato aktivní, láskyplná odevzdanost Bohu má projevovat v samotné modlitbě? Co má dělat člověk, když „nic necítí“, když není s to se usebrat a přemítat? Terezie hledá pokrm v knihách, zvláště v Bibli a Následování Krista (i když i díla sv. Jana patří k její časté četbě) a opakuje v meditaci jednotlivé věty či gesta, které ji oslovují, podobně jak to dělali otcové pouště: „Hle, moje modlitba, prosím Ježíše, aby mě přitáhl do plamenů své lásky, aby mě sjednotil tak úzce se sebou, aby on sám žil a působil ve mně…“ ; „…místo abych se tlačila dopředu jako farizej, opakuji plna důvěry pokornou modlitbu celníka…“. Kromě toho oživuje rozjímání pomalou recitací ústních modliteb, zejména Otčenáše a modlitby Zdrávas Maria. Co dělá v největších pokušeních? „Ďábel je tady, nevidím ho, ale cítím jej (…) Trápí mě (…) A já nejsem s to se modlit! Mohu se pouze dívat na svatou Pannu a říkat: „Ježíši!““.
„Malá cesta“
Připadá to někomu jako příliš „chabý“ návod k tomu, jak obstát se ctí ve vyprahlostech modlitby? Připadá to někomu příliš málo? Taková už je cesta „malé Terezie“: zdánlivě bezvýznamná a ubohá, křehká a bez zásluh; avšak plná vroucí lásky ke Kristu, plná neochvějné naděje, plná bezmezné víry. A Písmo nás učí, že tyto tři ctnosti jsou trvalé. Proto také Terezie může napsat: „Jednoho dne si v nebi budeme rády povídat o svých slavných zkouškách, nejsme již teď šťastné, že jsme je protrpěly?“. Kéž je toto její slovo povzbuzením a osvěžením pro všechny, kdo je budou číst, zvláště však pro ty, jejichž modlitba je plná vyprahlosti a temnot…
Použité zkratky a literatura:
A = rukopis „A“, věnovaný matce Anežce od Ježíše (rodné sestře Pavlíně);
G = rukopis „G“ (označovaný také jako „C“), věnovaný matce Gonzáze;
M = rukopis „M“ (také: „B“), věnovaný sestře Marii od Nejsvětějšího Srdce (rovněž rodné sestře světice). Tyto tři rukopisy tvoří (s pozdějšími úpravami) známé Dějiny duše. Jsou citovány podle francouzských vydání (kde číslo bez dalšího upřesnění znamená líc daného rukopisného listu; následuje-li za číslem „v“ /lat. versus/, jde o rub daného listu). Všechny citace z uvedených rukopisů (jakož i z ostatních Tereziiných spisů) jsou vlastním překladem autora. Aby se čtenářům umožnilo vyhledání daného textu i v českém vydání Autobiografických spisů, které bohužel neuvádějí francouzské dělení, následuje vždy také zkratka AS (viz dále) s uvedením stránky.
AS = Terezie od Dítěte Ježíše, Autobiografické spisy (Dějiny duše), Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1991, 266ss.
TD = Tereziiny dopisy (číslování podle níže uvedeného francouzského vydání)
RV = Rady a vzpomínky sestry Jenovéfy (rodné sestry Celiny); Conseils et Souvenirs, recueillis par Soeur Genevieve, /Foi vivant 149/, Cerf, 1973 – Théreese de Lisieux, Oeuvres completes, Cerf & DDB, Paris, 1992, 1599ss.;
– Les mots de sainte Théreese de l’Enfant-Jésus ed de la Sainte-Face. Concordance générale, Cerf, Paris, 1996;
– V. Sion, Chemin de priere avec Thérese de Lisieux, Cerf, Paris, 1993, 124ss.
Převzato z časopisu Amen 10/2001
s laskavým svolením vydavatele