Modlitba u sv. Terezie z Lisieux
P. Santiago Guerra OCD
Činnost a kontemplace
Budeme mluvit o svaté Terezii od Dítěte Ježíše, protože si připomínáme sto let od její smrti. Nejdříve bych chtěl ukázat, co skutečně nového v historii křesťanské spirituality přinesla k tématu „činnost a kontemplace“.
V historii křesťanské spirituality existovalo jakési napětí, které nebylo nikdy zcela vyřešeno, a sice vztah mezi činností a kontemplací. Pojetí a hodnota kontemplace v křesťanské spiritualitě byly velmi ovlivněny představou a teorií kontemplace v řecké novoplatónské filozofii. Kontemplace byla chápána jako nejvyšší hodnota života, a to nejen Platónem, ale také Aristotelem. Ten rozděluje lidi do tří tříd: první, nejnižší, tvoří lidé oddaní svým vášním; druhou lidé oddaní činnosti v oblasti politiky a umění; do třetí pak patří filozofové – ti, kdo kontemplují, nazírají pravdu. Vlastní sociální činnost a vlastní etické jednání jsou tedy prostředky, kterými se člověk přibližuje k poslednímu, nejdůležitějšímu úseku života – kontemplaci pravdy. V této představě však není nic, co by se zakládalo na Novém zákoně.
V Novém zákoně se nerozlišují různé „stupně“ křesťanů: jedni, kteří kontemplují, druzí, kteří jsou činní, atd. Toto rozdělení lidí na nižší a vyšší podle toho, zda se věnují kontemplaci nebo činnosti, v Novém zákoně vůbec neexistuje. Přesto však představy řecké novoplatónské a aristotelovské filozofie do církve později pronikly, jak ukazuje tradiční interpretace Marie a Marty (srov. Lk 10,38–42). Z toho, že si Marie vybrala nejlepší úděl, vyplývá, že Marta má úděl nižší. Evangelijní scéna se však vztahuje na konkrétní okamžik: návštěvu Pána. Naslouchání jeho slovu je v této chvíli nejlepší volbou; naslouchat Pánu je nyní lepší než mluvit či připravovat jídlo. Scénu však nelze všeobecně interpretovat tak, že úloha kontemplativních je důležitější než úloha aktivních. Křesťansky řečeno, důležité je žít ve spojení s Bohem. Chybným výkladem dále je, že činnost není nic víc než prostředek k dosažení podstatného, tj. kontemplace. Jako kdyby se člověk mohl bezprostředně spojit s Bohem pouze v kontemplaci, a nikdy v činnosti.
V době, kdy v církvi začínal řeholní život, se u poustevníků a mnichů kladl na slovo kontemplace důraz – shrnovalo celý řeholní život. Později, když se objevily žebravé řády sv. Františka a sv. Dominika a z Orientu přišli karmelitáni, se už nezmiňuje jen kontemplace, ale i výraz „contemplata ceterórum“, který vyjadřuje, že plody kontemplace je třeba předávat druhým – tedy věnovat se apoštolátu. Apoštolát zde vlastně představuje důsledek kontemplace. Tím základním zůstává kontemplace, všechno ostatní vychází z ní. Co do důležitosti je kontemplace stále nadřazena činnosti.
Tato představa provází celá středověk. Sv. Bonaventura přirovnává kontemplaci ke slunci a činnost k měsíci. Názor, že činnost – na rozdíl od kontemplace – člověka bezprostředně nespojuje s Bohem, nacházíme i u sv. Ignáce z Loyoly, který ale zároveň chtěl rozdělení mezi činností a kontemplací překonat. Je kuriózní, že právě žena skutečně kontemplativní, svatá matka Terezie od Ježíše, staví Martu a Marii, činnost a kontemplaci, na stejnou úroveň. Sv. matka Terezie nikde nehovoří o podřízenosti Marty vůči Marii nebo o menším významu Marty. Dům sv. Josefa, první reformovaný klášter, dokonce nazývá domem svaté Marty (srov. C 17,5), kde mají všechny řeholnice sloužit Pánu, v jehož společnosti žijí. Co by bylo s Marií, jak by mohla kontemplovat Pána, kdyby mu Marta nepřipravila jídlo (srov. 7H 4,12)? To odráží situaci v komunitě kláštera sv. Josefa, kde, jak se zdá, byly některé sestry zaměřeny více kontemplativně a druhé zase více aktivně. Taková je struktura každé kontemplativní komunity i řeholního života vůbec.
Ve své slavné větě: „I mezi hrnci prochází Pán“ (srov. Z 5,7) svatá Terezie krásně odhaluje své pojetí a měřítko stupně sjednocení s Bohem: čím vyššího stupně modlitby duše dosahuje, tím víc se sjednocuje Marta s Marií. Sv. Terezie jasně vyvrací tvrzení, že činnost je jen prostředkem na cestě ke kontemplaci, která jako jediná může člověka bezprostředně spojit s Bohem.
Svatý Jan od Kříže se co do podstaty vyjadřuje podobně a svatá Terezka pak – dle teologa H. Urse von Balthasara historicky poprvé – rozdělení mezi činností a kontemplací rozbijí definitivně. Definitivně tak rozbíjí i tradiční pojetí kontemplace, které nevyplývá z Nového zákona, ale z řecké filozofie. Už není zvlášť činnost a zvlášť kontemplace, první podřízená druhé. Jedinou skutečností, nadřazenou jim oběma, je láska. Láska spojuje s Bohem. Sv. Terezka se zcela shoduje se sv. Janem od Kříže, který ve svém výkladu o očišťování mohutností připisuje bezprostřední spojení s Bohem právě lásce.
Cesta modlitby sv. Terezie z Lisieux
Definice modlitby u sv. Terezie z Lisieux
Význam svaté Terezie z Lisieux