Symbolika malé cesty
Ještě předtím než se objevily symboly, existoval již Tereziin duchovní život a její chápání nadpřirozené skutečnosti, kterou nelze dokonale obsáhnout lidskými slovy. Symboly slouží mistrům duchovního života ke zprostředkování učení.
Malá cesta duchovního dětství v sobě zahrnuje několik symbolů: symboly otce, dítěte, výtahu náruče a schodů.
Terezie užívala ve vztahu k Bohu nejen termínu otec, ale dokonce „tatínek, „papá“. V září roku 1896 prohlásila, že její cesta spočívá v uznání vlastní nepatrnosti, a v tom případě v očekávání všeho od Boha, tak jako malé dítě očekává všechno od svého otce. Ale spolu s Conradem De Meester bychom si měli povšimnout, že jméno Otec ve vztahu k Bohu se u ní objevuje řidčeji, než bychom předpokládali. Vysvětlením je skutečnost, že ústřední místo v Tereziině duchovním životě zaujímá Ježíš-Ženich, který ovšem zároveň nese všechny rysy Otce.
Dítě. Její sestra Marie dosvědčuje, že u dítěte vždycky zdůrazňovala důvěru, odevzdanost, prostotu a pokoru. Proto je dobrým znázorněním duchovního postoje člověka, který ve vztahu k Bohu vnímá vlastní slabost a bezradnost, aby mohl bezmezně důvěřovat Bohu, právě obraz dítěte v Otcově náruči. Ale jde o pouhý obraz a Terezie jej užívá v situaci, kdy už celou věc chápe. Za to, že Terezie dospěla k pochopení Božího dětství, vděčí svým způsobem do značné míry zkušenosti vlastního dětství prožívaného v rodičovském domě.
Za vzor si však nebere všechny rysy dítěte: rozhodně jí není vzorem dětský strach, vztekání se a snaha strhnout na sebe pozornost. Je pozoruhodné, že když Terezie ve vztahu k sobě používá symbolu dítěte, nepokládá Boha automaticky za Otce nebo Matku. Je tomu tak často v situaci, kdy stojí před Ježíšem, který je pro ni jako otec, ale zároveň a především jako ženich. Cítí se ve vztahu k němu jako dítě vůči otci, ale ještě více jako jeho důvěrná nevěsta.
Výtah, náruč, schody. Bůh nese Terezii v náručí. Je to vyjádření Tereziiny víry v pravdu o Božím působení, které je jednáním milosrdné lásky. S Boží náručí se vážou pojmy: odevzdat se, vrhnout se, spát, dítě. Dětská důvěra.
V protikladu k Boží nesoucí náruči Terezie hovoří o úmorném stoupání po schodech, a také mluví o výtahu, jak jej najdeme v popisu malé cesty.