Svatá Terezie Markéta od Ježíšova Srdce (Redi)
Secretariatus pro monialibus
19. vzdělávací list, německé vydání Mnichov 1988
Historické pozadí
Racionalistické myšlenky, které v Evropě 18. století otřásají vírou, do italské společnosti ještě nepronikly; jen tu a tam se začínají šířit revoluční ideje, které později vedou k oddělení církve a státu. Na politické úrovni se však brzy objevuje obrana principu svobody v podobě otevřeného odporu proti absolutistické vládě.
Vyšší společenské vrstvy žijí většinou povrchně bez vyšších ideálů. Přece však nechybějí ani světci jako Leonardo Posto-Maurizio (1676–1751), Pavel od Kříže (1694–1775) a Alfons z Liguori (1696 – 1787), kteří pranýřují tento nedbalý životní styl. Jako neúnavní kazatelé se snaží v prorocké prozíravosti zatlačit nové módní myšlenky a probouzet v srdcích tradiční víru; tak se chtějí vyrovnat s těžkostmi a řešit také naléhavou sociální otázku.
Ačkoli v toskánském kraji život probíhá ještě klidně, bylo i zde třeba se v druhé polovině století vypořádat s jansenismem. Na synodě v městě Pistoia roku 1786 rozšiřoval biskup Scipione di Ricci tento blud. Vévoda Petr Leopold Lotrinský jej podpořil a vytvořil tak obtížnou situaci, když po vzoru velkých evropských monarchů vytvářel zákony i pro náboženskou oblast.
V této atmosféře prostoupené novými idejemi se snaží křesťané s živou vírou vnášet do všedního dne oživení studiem, plněním rodinných povinností a náboženskou činností. V menších městech ještě převládá ovzduší rodinné prostoty, která se projevuje i při společenských setkáních. Duch doby však proniká do kulturního života a vede k dosti nadnesené okázalosti.
Ačkoli Terezie Markéta přejímá jazyk a způsob vyjadřování své doby, je za tím přece možno rozeznat její vlastní duchovní cestu a objevit učení člověka, který je zcela věrný svému povolání.