Svědectví skryté lásky
Chceme-li popsat její specifickou službu a svědectví, musíme se zastavit u oněch „bez“, u „negativních“ prvků jejího života, jež ho neomezovaly, ale právě naopak, definují ho, neboť celý její život se projevuje v konkrétních životních postojích, nikoli slovy a výroky.
Podle tohoto vzoru je negativní rozměr duchovního života svaté Terezie Markéty mimořádně pozitivní, jestliže vezmeme v úvahu skutečnost, že byla světicí skrytého života. Tato skrytost se stává Božskou pouští, „místem“ úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, v němž se chce uzavřít, aby žila „skrytým životem lásky a oběti“, životem lásky vtěleného Slova. Ono kouzlo skrytosti ji dovedlo na Karmel. Terezie Markéta na něj nevstoupila ani tak proto, aby zmizela za vnější clonou klauzury, ani proto, aby konala pokání, ale aby se – tažena vnitřní kontemplativní touhou – ponořila do Boha, dala se pohltit tajemstvím svého Krista, které všechno ukrývá před lidmi a všechno zjevuje Bohu.
Její skrytý život se projevuje službou a svědectvím oživovaným sjednocující láskou, jež má svůj počátek v tajemství Ježíšova Srdce. Dnešní člověk má rád konkrétní věci a přikládá váhu svědectví a autenticitě života, a tak bude moci ve sv. Terezii Markétě objevit osobu schopnou odpovědět na jeho očekávání.
Kdosi přirovnal lásku „Skryté“ k rozpálené vulkanické lávě, která vzniká ve skrytosti a dere se na povrch země, aby poté, co roztrhla zemskou kůru, vybuchla s prudkostí odpovídající tlaku, jenž se vytvořil uvnitř.
Prudkost, s jakou světice dosáhla vrcholů lásky, má něco z rozžhaveného výbuchu vulkanické lávy, kterou uvnitř ní mučí živý plamen a nutí roztrhnout překážku, jež brání sladkému setkání.
Její láska se rozlévá stále větší vlnou na spolusestry. V posledních dvou letech se její život stane skutečnou epopejí lásky, v níž každý den bude dělat „pro Boha větší a obtížnější věci“. Od chvíle vstupu do kláštera a během pěti a půl roku svého řeholního života byla a zůstala Terezie Markéta věrná svému přesvědčení, že „je to milost, že někdo takový jako já se mohu stát služebnicí všech těchto andělů“, jak obvykle nazývala sestry v komunitě.