Nadpřirozený realismus
Záměrně jsme ještě nehovořili o dalším aspektu její lásky, jenž má svůj rozměr také v rozšiřující se horizontální rovině, a vstupuje do téže perspektivy svědectví: o jejím kontemplativním apoštolátu duší, který je hojně zdokumentovaný v jejím životě jako pravé karmelitky. Svou konkrétností se jako pravá kontemplativní duše Terezie Markéta velmi angažovala nejen v modlitbě a skryté oběti, ale dala se do služby plamenných apoštolských tužeb, oživovaných kontemplací, právě svou ustavičnou odevzdaností sesterské lásce. Bez odměřování tohoto daru vylévá na komunitu bohatství, kterým chce obejmout všechny, i ty nejvzdálenější: objetí své lásky, která se v prosebné modlitbě šíří až na konec světa, nevyjadřuje jen v přáních po všeobecné spáse, ale angažuje se při uskutečňování lásky k bližnímu, jenž je nejblíže.
„Milovat lidi na celém světě je snadné, to nás nic nestojí, nepřekáží… ale jde-li o to, abychom milovali ty [sestry], s nimiž žijeme denně […], svoji komunitu složenou z takových či onakých sester, to se nám zdá obtížné. První podmínkou autentického a plodného života je realismus“; podle tohoto realismu „naše řeholní komunita je naším jediným konkrétním bodem zapojení se do mystického těla. Hodnota pokladu neviditelného mystického těla se měří intenzitou našeho souhlasu a našeho daru této malé viditelné části, jakou je naše řeholní komunita.“
To jsou slova řeholníka naší doby, na které se zde spontánně odvoláváme, abychom potvrdili realismus svědectví a služby lásky svaté Terezie Markéty. Ona ví, že jen bude-li sít každého dne „do života společenství, přinese ovoce pro Církev“. Objímala každou ze svých sester takovou, jaká byla a objímá celé lidstvo: ignoruje jakékoli omezení, každou nevysvětlenou či zřejmou nepříjemnost, v radosti, kterou rodí láska.
Tato věčná láska Boha, na níž jí byl darován výjimečný vhled, se stala jistotou jejího života, proměnila se ve společenství lásky pro její komunitu, lásky, jež se slavně rodí ze samotné její přítomnosti.
Pokud bychom si chtěli představit v nějaké podobě nebo znamení tuto tajemnou dynamickou lásku, kterou Terezie Markéta vtěluje do své služby a svědectví, zdá se nám, že jsme povinni ji situovat tam, kde služba a svědectví získává svou identitu: na křižovatku dvou rozměrů lásky, do středu původního kříže, na nějž sestoupila věčná láska a z něhož se rozšířila na svět: tam, kde krvácí Kristovo Srdce, ve kterém se Terezie Markéta skryla a proměnila.
S laskavým svolením
krakovské provincie bosých karmelitánů
přeložila sr. Terezie Eisnerová