Řeholní život

• Naše svatá Matka zakládala naše kláštery zvláště proto, abychom se modlily za obrácení hříšníků a pokud to zanedbáváme, zcela se odvracíme od jejího ducha a nebude si nás vážit jako svých dcer.
• Spojme se všechny v modlitbě, aby už nikdo neurážel Pána a všichni ubozí hříšníci byli znovu pozvednuti k milosti.
• Utíkejme se ke svatému Josefovi! Což nám naše svatá Matka ve svých spisech nenapsala, že jak se zdá, ostatním svatým dal Pán moc získat milosti v nějakých zvláštních potřebách těm, kteří jsou jim oddáni, ale svatému Josefovi dal moc získat milosti ve všech potřebách? Kdo tomu nevěří, nechť to vyzkouší a brzy to zakusí, protože svatý Josef má velkou moc nad Božím srdcem!
• Buď správnou řeholnicí, uvažuj, miluj, mlč, snaž se.
• Chci jít do kláštera, abych soutěžila s ostatními řeholnicemi v tom, kdo více miluje Boha a slouží mu.
• Za předpokladu pravosti mého povolání a kvůli radosti z mých slibů očekávám od Boha také všechnu nezbytnou pomoc, abych jeho tíhu unesla.
• Jaká je to radost být řeholnicí a mít Božský úděl přebývat dnem i nocí v domě Páně, pod jednou střechou s Ním!
• Skrytý život je pro mne nejjistější cestou, protože se obávám, že když jsem tak pyšná, mohl by na mne nepřítel v nějaké malé věci zaútočit. A vy, mí svatí patroni, vyproste mi milost zůstat vždy věrná mému Bohu.
• Mé sestry jsou všechny velké světice a opravdoví andělé. Jsou to opravdové dcery naší svaté Matky. Připadám si tak vzdálená a nepodobná jejich vzoru!
• Musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom s velkou bdělostí zachovávaly naše svaté Zákony a předpisy a evangelní rady, aby naše duše, náš duch a naše srdce náleželo pouze Bohu, neboť pouze On – pro Ježíšovy zásluhy – může zapálit naše srdce svým božským plamenem a spálit každé hnutí mysli, které odporuje jeho čisté lásce.
• Je nutné využít veškerého úsilí, abychom každodenně dodržovaly řád bez jakýchkoli výjimek, dokud nám přirozené síly a poslušnost nedovolí, abychom se upevnily podle příkladu jiných služebnic Božích v našem řádu, které to tak činily.
• Kdo detailně nechápe náboženský život a řeholní pravidla, ten se opravdově nehlásí k řeholnímu životu. Mnozí laici v tom mohou být příkladem pro řeholníky a zvláště ti, kteří slouží vládcům; třebaže oni to dělají z lidských důvodů, nehledí na žádné obtíže, aby i své nejmenší povinnosti vykonali bezvadně a znamenitě.
• Povinností řeholníka Řádu bosých karmelitánů je nevyslovit ani slovo bezdůvodně a nedívat se na nic jiného než na to, co je nezbytně nutné; a bude-li to dělat po celý svůj život, nevykoná něco nadmíru ctnostného, ale pouze to, co je jeho povinností. A je zcela jisté, že se za jedno slovíčko vyřčené bezdůvodně, za jeden pohled præter ordinem (proti řádu) dostane do očistce.
• Instrukce pro novice nám ulehčuje vykonání toho, co nařizuje Svatá Řehole těmito slovy: „Die ac nocte in Lege Domini meditantes“ („Dnem i nocí rozjímat nad zákonem Páně“), čímž nás učí, jakým duchem máme oživovat celé naše jednání, které se projevuje také v refektáři, neboť ten má představovat Večeřadlo, kde v matce představené vždy poznáváme osobu našeho Pána Ježíše Krista a v řeholních sestrách osoby apoštolů.
• Když jsme napomínáni, je to příležitost k získávání zásluh pro blaženou věčnost, nabídneme-li Ježíšovi onen pocit nepříjemnosti, který je s tím spojen. Připravíme tím svazek myrhy, abychom mu ho nabídli, a už na to více nemyslíme. Když promíjíme a všem odpouštíme, přijímáme umrtvování a pokání za všechny přečiny, kterých jsme se dopustili v řeholním životě.
• Nebudete ani věřit, jak velkou urážkou Boha je mluvit proti představeným.
• Největší mezi všemi proviněními, kterých se dopouštíme proti bližnímu, je provinění proti představeným.
• Je velmi lehké pochybit, když se mluví o představených.
• Stačí, aby mi něco bylo nařízeno, a už to nepociťuji jako namáhavé či nesnadné.
• Povzbuzením k dokonalé poslušnosti je stále živit v mysli a v srdci Ježíše jako svůj vzor: „factus oboediens usque ad mortem.“ („stal se poslušným až k smrti.“) (Flp 2,8).
• Chci se radovat, že mi je něco odepřeno, abych nikdy nejednala podle své vůle, neboť tak jsem si jista, že se líbím Bohu při okamžitém, ochotném a pevném popření sebe sama.
• Je třeba, abychom byli podobní andělům v čistotě a lásce a také se jim podobali v ctnosti poslušnosti.
• Musíme se připodobnit chudému a nuznému životu Ježíšovu.
• Aby člověk zakusil něco z tíhy řeholní chudoby, je třeba, aby se mu nedostávalo nějaké nezbytné životní potřeby a radoval se z toho.
• Milovat vše, co je chudé, to více chudé.
• Řeholníci, kteří jsou chudými Ježíše Krista, si musí všímat také nepatrných věcí, jakými jsou drobky, neboť ty scházejí mnoha chudým lidem žijícím ve velké nouzi, a mimoto slouží mnoha nevinným tvorečkům, kteří žijí z dobroty Boží Prozřetelnosti.
• Slibuji chudobu, ale nezakouším ji tak těžce jako ti, kdo jsou opravdu chudí a žijí v nouzi.
• Je třeba pracovat, abychom si vydělali na stravu, jako opravdu chudí.
• Jestliže to Pán chce, může nás svou všemohoucí rukou přemístit, kam chce.
• Je třeba využít služeb duchovních otců z čiré nutnosti, protože častokrát se stane, že rozmluva začíná v duchu a končí v sebelásce.
• Neměli bychom zanedbávat mlčení a vážnost v chóru, kde se i sami andělé klaní skryté vznešenosti Páně.

Překlad: P. RNDr. Tomáš Reschel, Ph.D.

Zpět