Duchovní zrání
Duchovní život sv. Terezie Markéty Redi známe z drobných písemností, obsahujících zásady, myšlenky, rozhodnutí a dopisy, které psala své přítelkyni sestře Terezii od Ukřižování a P. Ildefonsovi od sv. Ludvíka Gonzagy. Některé vznikly už v době jejího pobytu ve škole benediktinek sv. Apolonie, ostatní pak na Karmelu ve Florencii. V těchto textech je nejprve vidět velký vliv literatury týkající se úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a klasiků karmelitánské literatury, mezi nimiž na prvním místě je Disciplina claustrale [Řeholní disciplína] a Istruzione dei novizi [Poučení novicky] Jana od Ježíše a Marie, Vademecum dei Novizi dell’Ordine della Beata Virgine Maria del Monte Carmelo [Vademecum novicky Blahoslavené Panny Marie z hory Karmel] a Lodevoli costumi manoscritti del noviziato di Pastrana [Slavné rukopisy noviciátu v Pastraně]. Přes zřejmou inspiraci výše uvedenými texty odhalují poznámky sv. Terezie Markéty její osobní niternost, která byla naplněná vroucí láskou k Bohu. Osobní myšlenky, úvahy a rozhodnutí si psala na malé kartičky a uchovávala je v breviáři nebo zbožných knihách, které měla jako duchovní četbu. Někdy si je dávala na stolek v cele nebo je připínala na dveře, aby jí připomínaly důležité duchovní věci. To potvrzuje, že její poznámky byly projevem hluboké touhy po svatosti a životě ve věrnosti povolání.
V duchovním životě sv. Terezie Markéty Redi stojí na prvním místě asketická přísnost, prostředky k umrtvování těla a duchovní cvičení:
„Dovolení nosit řetěz ve všech dnech, kdy přistupovala ke svatému přijímání, jednou denně disciplína, 15 úkonů umrtvování, 9 návštěv Nejsvětější Panny Marie, vnitřní cvičení ctností, zejména mlčení, mírnosti a poslušnosti.“
V rozhodnutích z Karmelu je jasně vidět, že si chtěla uspořádat život modlitby tak, aby v centru myšlenek a tužeb byla eucharistie. V den, kdy přistupovala ke svatému přijímání, se snažila o všemožnou tělesnou i duchovní mobilizaci, v nichž se snažila zachovávat rovnováhu mezi tělem a duchem. Kromě umrtvování těla si psala předsevzetí týkající se cvičení ctností: ticha, mírnosti a poslušnosti.
Tělesnou askezi spojovala s rozjímáním o utrpení Krista na kříži a připojovala se ke spásonosné oběti: „Pamatuj, že když jsi začala řeholní život [na Karmelu], zavázala ses, aby skrze tebe vyzařoval život Ukřižovaného. Musíš tedy na sobě zobrazit, že tvojí Kalvárií je klášter, tvým křížem zachovávání řehole a tvými hřeby tři sliby.“
V zachovávání disciplíny je na prvním místě život podle řeholních pravidel a přesné plnění všech bodů řehole se zvláštním zřetelem na cvičení vůle v poslušnosti Boží vůli. V této touze se projevil její tereziánský duch hledání jedině Boží vůle a její plnění.
Hledání Boží vůle v modlitbě a askezi, v zachovávání řehole a cvičení v poslušnosti vedlo sv. Terezii Markétu k objevování Boží lásky v Kristu. Ježíš se pro ni stával jediným Snoubencem.
„Oddej se v lásce, oddej se s láskou, oddej se lásce Ježíše Krista, neboť On nás chce vést, my samy to nedokážeme. Ať tě nezarmoutí odpor lidské přirozenosti, ale buď stálá v touze jen po tom, co se líbí Bohu.“
Svatá Terezie Markéta neignorovala hnutí lidské přirozenosti a statečně angažovala všechny své síly, aby spěla k Milovanému. Uskutečňovala tak zásady sv. Terezie od Ježíše, která říkala, že Bůh nikoho nenutí, ale dává se jen tomu, kdo Mu dá všechno.
Do touhy mít Krista v lásce sv. Terezie Markéta zapojila veškeré tělesné i duchovní úsilí; učila se v nitru mlčet a zcela rezignovat na sebe. Vzorem jí bylo nada, „nic“ sv. Jana od Kříže.
„Povinností bosé karmelitky je neříci ani jediné slovo, není-li to nezbytné, nedívat se na nic, pokud to není nutné. Bude-li /člověk/ tak jednat celý život, nezanechá ctnosti, ale bude plnit svoji povinnost.“
V plnění povinnosti modlit se breviář, milovat bližního, umrtvovat se a cvičit se ve ctnosti viděla sv. Terezie Markéta možnost sjednocení s Bohem v lásce.
V Ježíšově škole se sv. Terezie Markéta učila obtížné lásce oběti připravené odevzdat vše, aby získala Boha. Neznechutilo ji utrpení a nedostatek radosti, ale snažila se spojovat s Ježíšovým Srdcem, ze kterého vytéká pramen nekonečné lásky. V prožívání vnitřní jednoty s Milovaným a Jeho obětí jí velmi pomáhala úcta k Ježíšovu Srdci odkázaná sv. Markétou Marií Alacoque díky jejím soukromým zjevením. V této spiritualitě našla inspiraci, aby sebe a svou vůli zcela odevzdala Bohu.