Důvěra v Boha

• S Ježíšem se může vše!
• Když cítíme únavu nebo tělesnou slabost, uvědomme si, že když jsme slabí, právě tehdy jsme silní.
• Vidím mnoho těžkostí a námahy, se kterými se budu muset potýkat a které budu muset snášet, abych naplnila tuto poslušnost, ale nechci ztrácet odvahu, neboť je mi oporou tvá milost, můj milovaný Ženichu.
• To, čím trpím, nic neznamená, buďme klidní, vždyť Ježíš je naším lékařem.
• Jak bych se mohla přiblížit k nekonečnému Božímu majestátu, tak plná nedokonalostí a provinění, kdybych nedůvěřovala nekonečným zásluhám Krve mého Ženicha a Pána a dobrotě Otce milosrdenství?
• Když nazývám Boha jménem Otec a ještě více dobrý Tatínek, plný lásky a slitování, cítím se posílena ve své veliké nedokonalosti a nehodnosti a povzbuzena přiblížit se k Jeho nekonečnému Majestátu.
• Můj Ježíši! Nechci ztrácet odvahu kvůli mým nedostatkům: „terra dedit fructum suum!“ („země vydala svou úrodu!“; Ž 67,7).
• „Omnia quaecumque petitis, credite quia accipietis et evenient vobis!“ „Veřte, že vše, oč prosíte, dostanete, a stane se vám!“ (Mk 11,24) Nejsou-li tyto milosti v rozporu s řádem Boží Prozřetelnosti, pak už jsme je získali!
• Ježíš velmi rád vyslyší modlitbu svých ubohých.
• Jak je krásné prosit Toho, kdo nám chce tolik dávat!
• Ráda budu prosit o tuto milost kvůli poslušnosti, protože v tom případě Pán nebude hledět na mé poklesky.
• Když Boha prosíme, pak Jej, Jeho Nejsvětějšího Syna, našeho jediného Prostředníka, a jeho svaté, kteří jsou také našimi přímluvci (i když až na druhém místě), nejvíce oslavuje Jeho nezměrná štědrost, se kterou prokazuje dobro, a to vždy ve větší míře, než po jaké toužíme.
• Ó můj dobrý Tatínku, jednám podle toho, jaká jsem! Jednej podle toho, jaký jsi Ty, a překonej mou nedokonalost svým nekonečným milosrdenstvím!
• Před naším dobrým Tatínkem stačí otevřít ústa a jednoduše mu naznačit naše přání, abychom byli vyslyšeni! Jak málo stačí, abychom byli obohaceni.
• „Oboediente Domino voci hominis.“ (Joz 10,14) Pán vyslyšel hlas člověka! Pohleďte na tu velkou věc! Když nám Pán, který nepotřebuje nás ani celý ráj, uděluje milosti, vyslyší dokonce téměř náznak našich tužeb, který Mu projevíme.
• Každý, kdo nevěří a kdo se neodvažuje se k Němu přiblížit, ať zakusí, jak dobrý a milující je náš Bůh!
• „Advocatum habemus apud Patrem, Jesum Christum iustum.“ („Máme přímluvce u Otce, Ježíše Krista spravedlivého.“) (1 Jan 2,1) Je velkou věcí, že náš dobrý Ježíš, i když je oslavený na pravici Otcově, bere na sebe naši ubohost a obhajuje naši věc.
• Náš dobrý Ježíš za nás neustále prosí svého Věčného Otce, a to i když spíme nebo se bavíme a nemyslíme ani na Něho ani na sebe.
• Snažně proste Boha; nepochybujte, že vás potěší! Důvěřujte Mu!
• Čeho se bát, jestliže Bůh slíbil, že nás vyslyší pokaždé, kdy se k němu utíkáme?
• Důvěřujte Bohu! On je s námi, chce pro nás jen dobro! Není možné, aby nás opustil.
• Ať už se děje cokoliv, vše dopadne dobře, protože dobrý Bůh pro nás vždy připravuje to lepší.
• Čím omezenější je lidská pomoc a čím víc se jí nedostává, tím více musíme důvěřovat v pomoc Boží a uchýlit se k modlitbě.
• Při nesnázích s modlitbou a tichem se duše oddává otcovské a milující bdělosti Boží.
• V nečekaných situacích stačí, abych v mysli svou touhu přednesla Bohu těmito slovy: „Ante te omne desiderium meum“ („Před tebou jsou všechny moje tužby“; Ž 38,10), aby mě hned nekonečná Boží dobrota vyslyšela. Boží blahosklonnost a milosrdenství jsou opravdu nekonečné a tak se také projevují ve všech našich malých i velkým potřebách.
• Prodlévá-li Pán s tím, aby nám dopřál nějaké milosti, musíme i nadále doufat, že nám je udělí, pokud to jsou věci k jeho slávě.
• Neobdržíme-li hned to, o co prosíme, je pro nás někdy zvláštní milostí, kterou nám Pán uděluje, neboť tímto způsobem zvětšuje zásluhy naděje, pokory a vytrvalosti v modlitbě. Má zálibu v tom, že nás dlouho nechává prosit, třebaže nás chce vyslyšet, jak to činí matka se svým malým pacholátkem.
• Ano, modleme se, ale nechme to na Bohu.
• Buď požehnán, buď požehnán na věky náš dobrý Bůh, neboť i když nás v této věci nevyslyšel, činí vše pro naše dobro.
• Pokud nás dobrý Bůh nevyslyšel, je to znamení, že je to tak pro nás lepší. Běda nám, kdyby nám vždy dopřál to, co od něho jako lidé žádáme.
• Pane, chci žít z důvěry v Tebe!
• Důvěřujme v Pána, nepochybujme o ničem. Ze všeho dokáže vytěžit dobro. Ale je třeba se k Němu utíkat, neboť chce, abychom ho prosili.
• Ponechme vše na Bohu, důvěřujme Mu, On zná naše potřeby, neopomene nám pomáhat: stačí, abychom Mu byli věrní.
• Předložme Bohu naše potřeby a nechtějme nic jiného než to, co chce On.
• Důvěřuji v zásluhy mého Ježíše a protože má špatnost je tak velká a znám své chyby, toužím začít znovu.
• Ačkoliv neustále postrádám zásluhy, přesto doufám ve tvé nekonečné milosrdenství, na které chci vždy spoléhat v jakémkoliv stavu, v němž se ti zalíbí mě ponechat, v každé době a v každé situaci a hledět na vše jako tebou určené, mé drahé a jediné Dobro.
• Čím více se budu setkávat s překážkami a nedůvěrou, tím více budu spoléhat na Tebe a často si opakovat s apoštolem Pavlem: „Nihil me separabit a charitate Christi“ („Nic mě neodloučí od lásky Kristovy“) (Řím 8,39) a s královským prorokem: „In Te, Domine, speravi, non confundar in aeternum!“ („V Tebe jsem, Pane, doufám, nebudu zahanben navěky!“)(Ž 31,1)
• Já jsem ubohoučká, ale důvěřuji v zásluhy Ježíše Krista.
• Neklesejme na mysli, protože vše je možné v onom Bohu, který nás posiluje.
• Je jisté, že se plavíme na rozbouřeném moři a jsme v nebezpečí, že ztroskotáme, ale jestliže se naučíme plout jako zkušený lodivod, budeme si jisti, že nebudeme potopeni prudkými vlnami, které se neustále zvedají.
• Čím více jsem chudá a ubohá, tím více jsem bohatá v Bohu.
• Bůh se tím více proslaví svým milosrdenstvím, čím více jsem opovrženíhodná a bídná ve své nicotnosti, ve svých hříších a ve svých slabostech.
• Kéž mne jednoho dne nepřivede do věčné záhuby velké množství duší, které jsou z rozhodnutí neproniknutelných úradků Božích ponechány své přirozené slabosti bez jediné krůpěje oné nebeské rosy, jíž se mi v tak veliké míře dostává v tomto pozemském ráji, jakým je klášter.
• Nenalézám na sobě nic, čím bych se mohla chlubit, pouze svou slabostí a nicotností, neboť vše, co je ve mně dobré, je projevem svobodné a nezasloužené dobrotivosti mého Boha.
• Ze mne není nic, v Bohu je vše.
• Jak je možné, Pane, že mi prokazuješ tolik milosrdenství? Čím dobrým jsem se doposud odvděčila, co by nebylo zcela tvé?
• Budu spasena? S tolika milostmi, které dostávám a kterých tak málo využívám?
• Budu spasena? Ale ano, ve svou spásu doufám kvůli nekonečné dobrotě mého dobrého Nebeského Otce a pro zásluhy Jeho a mého Ježíše!

Překlad: P. RNDr. Tomáš Reschel, Ph.D.

Zpět