Génius ženy
Skutečný feminismus nalezl v životě a spisech Edity Steinové cenné pokyny pro to, aby žena hledala svou důstojnost a poslání v základu zakotveném v nejhlubší podstatě její identity. Obětavost, duchovní mateřství a ochota sloužit představují též podstatu řeholního života, chápaného jako dar sebe samého. Taková oddanost může dokonale naplnit a uspokojit ženinu nejhlubší touhu. (95) Proto je na místě připomenout postavy žen, které v řeholním životě naplnily své ženské povolání a rozvinuly zvláštní ženskou spiritualitu.
Hovoříme o mystice žen na základě skutečnosti, že je-li mystika setkáním s Bohem, které zahrnuje celého člověka, je ve své podobě vždycky založena na člověku a jeho bytí ženou nebo mužem. Středověké učitelky duchovního života, vyloučené z kněžského úřadu, se odvolávaly na prorocký úřad a převážně byly vizionářkami. Charakteristickým rysem jejich života byla pokora a vědomí nehodnosti. Zároveň ale znaly hodnotu vlastního ženství a dokázaly je bránit. Mistryně duchovního života si v průběhu staletí získávaly autoritu nikoli na základě úřadu nebo vzdělání, nýbrž duchovní zkušenosti. (96) Proto by se nemělo přehánět zdůrazňování druhořadé role ženy v dějinách, protože i výzkum F. Beera ukázal, že ani ve středověku nebyly ženy odsouzeny na podřadné místo a bez práva přihlásit se o slovo. (97) Světice zmiňuje příklady velkých žen, které vykazují tak bohatý duchovní život a zkušenost, díky níž si získaly nesmírný vliv dokonce i mimo rámec církve.
Pro mistry duchovního života, ať už ženy nebo muže, byla zcela mimořádným textem Píseň písní, ze které čerpali pojmy a motivy k vyjádření svých duchovních prožitků. Přijetím teze o nevěstě coby jednotlivé duši ve vztahu k Božímu Ženichovi bylo možno vyjádřit vlastní zkušeností a ztotožnit s ní. Není těžké pochopit, že právě ženy se identifikovaly s rolí Boží snoubenky. Mistři duchovního života popisovali své prožitky chladněji a užívali relativně méně symbolů čerpaných z erotiky. Krásné mystické texty vyjadřující touhu sjednotit se s Bohem nalézáme u Mechthildy z Magdeburgu. Její zkušenost prozrazuje pravdu, že celý člověk s duší, tělem a duchem je zapojen do vztahu se Synem Božím a získává tím důstojnost nadřazenou andělům. Právě učitelky duchovního života prožívaly onu celostní zkušenost Boha, tak typickou pro ženskou přirozenost, při které tělo a smysly nejen nepřekážely, ale byly naopak přímo nezbytné. Podobnou zkušenost Boha v těle zakoušela Terezie od Ježíše, a to až po prožitek transverberace. Když tento jev líčil svatý Jan od Kříže, vysvětloval jej spíše reflexivně a s odstupem. Terezie však byla vlastní zkušeností rozrušena a uchvácena. (98)
Jak už jsme zmínili, mystičky si dokázaly získat autoritu ve společenství ovládaném muži díky své zkušenosti. Proto zdůrazňovaly hodnotu prohlubování víry v tradici a literu, aby následně přešly k víře v Osobu a v živý vztah k ní. Na jedné straně to byla zkušenost sjednocení s Bohem, ale na druhé straně též pocit Boží skrytosti, která působí utrpení. (99) Všechny tyto prvky ženské mystiky můžeme odhalit v životě Panny Marie a v životech žen uváděných Terezií Benediktou. Především jde o svatou Terezii od Ježíše, svatou Terezii Markétu od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, o svatou Alžbětu Durynskou, o matku Františku od Nekonečných zásluh Ježíše Krista a sestru Marii Amátu od Ježíše.
Tyto ženy nám ukazují, k jaké plnosti lidství může dospět člověk zcela oddaný Bohu jako sponsa Christi (nevěsta Kristova). Tato plnost lidství se projevila především v zázračně rozvinuté specifice ženskosti, schopné odevzdat se všemi svými mohutnostmi do služby Bohu a člověku. Všimněme si ale také na životě těchto postav mimořádného rysu statečné, silné, nezlomné vůle, ochotné uskutečňovat naplno své jasně rozpoznané povolání navzdory všem potížím. Všechny tyto ženy v sobě rozvinuly nádherné rysy nejdokonalejší z žen, nejsvětější Panny. Především v tomto smyslu se vydala v jejich stopách též Edita Steinová, která na Karmelu rozvinula tři mariánské rysy: panenství, mateřství a bytí „služebnicí Páně“. V tomto trojím hledisku integrovala svou spiritualitu neopakovatelným způsobem, podle svého osobního poslání. (100) Všeobjímající lásku, která je podstatou nadpřirozeného povolání ženy, může unést jediný – Bůh, proto Edita viděla právě v řeholním životě dokonalé naplnění étosu ženy jakožto sponsae Christi. Lhostejno, jakou roli žena plní, vždycky by měla být služebnicí Páně. (101)